Zpráva

Italský herec, režisér a dramatik Vittorio Franceschi zavítal o víkendu do Prahy, aby navštívil obě premiéry své hry Úsměv Dafné. Ty se konaly v pátek 1.2. a v sobotu 2.2. v Divadle Rokoko a autor hry tak mohl zhlédnout obě alternace – vedle hlavního protagonisty Petra Štěpánka se střídají Jitka Smutná s Danou Syslovou a Evellyn Pacoláková s Mášou Málkovou.

„Herci jsou opravdu vynikající a režisérka přistoupila k textu s citlivostí a úctou,“ ocenil představení autor.
„Často se totiž stává, že inscenátoři text znásilňují, upravují a vyjde z toho něco úplně jiného, než byl původní úmysl. Tady se to myslím velmi dobře podařilo, mám z představení velmi pozitivní dojem,“ dodává Vittorio Franceschi, který si také prohlédl Divadlo Rokoko i Divadlo ABC – inscenace se totiž bude střídavě hrát v obou divadlech. Diváci tak budou moci představení vidět na dvou scénách a v různých alternacích. Vittorio Franceschi viděl na páteční premiéře herečky Jitku Smutnou a Mášu Málkovou, na sobotní Danu Syslovou a Evellyn Pacolákovou. Po druhé premiéře řekl, že zhlédl dvě krásné divadelní inscenace, nikoli jednu dvakrát, a že určitě stojí za to navštívit různé alternace a vidět, jak skvěle a zároveň každá jinak ztvárňují jednotlivé herečky své role.

Hlavní postavou tragikomedie pojednávající nevážným způsobem je botanik Giovanni (Petr Štěpánek). Na otázku, proč autor hry zvolil právě tuto profesi, odpovídá: „Jsou dva důvody, proč je hlavní postavou botanik. Chtěl jsem, aby to byl vzdělaný člověk, profesor, který má určité znalosti, zkušenost, schopnost ironie. Takový typ postav se v dramatice objevuje často – jsou to lékaři, advokáti. K tomu, že jsem si zvolil botanika, přispělo, že mám vztah k přírodě, k rostlinám. Před pětadvaceti lety jsme koupili pozemek na venkově a tam, kde dřív bylo pole, jsem vybudoval zahradu. Některé stromy a květiny jsem sázel sám. Tu zahradu miluju, takže určitě mělo jistý vliv to, když jsem se při psaní podíval z okna.“

Vittorio Franceschi si také nenechal ujít příležitost projít se po městě. Praha na něj udělala velký dojem: „Dnes jsme se prošli po městě se synem, který je scénograf, a byli jsme naprosto uneseni. Udělali jsme snad stovky fotografií. Věděli jsme, že je to krásné a slavné město, ale nedokázali jsme si to představit. Město je velké, ale zároveň působí útulně, a je vidět, jak se neustále mění. Cítíte tu dlouhou historii.“


zdroj zprávy: Tereza Mrzenová (Městská divadla pražská)