Blogy

Předpremiérou Devátého srdce jsem završil svůj blok šesti inscenací Národního divadla v osmi dnech. Po dvou velkých zklamáních v historické budově (Král Lear, Konec masopustu), dvou menších zklamáních ve Stavovském divadle (Být či nebýt, Revizor) a jedné čestné výjimce v Kolowratu (Blackbird) můžu konečně říct "Ano, takhle by se mělo hrát v Národním." Deváté srdce, jedna ze dvou Herzových hororových pohádek z konce sedmdesátých let, ožívá na jevišti Stavovského divadla a s radostí konstatuji, že za svou předlohou nezaostává. Zůstává základní otázka, zda je inscenace vůbec určena d...

"Ale tak já odcházím v docela dobrém rozpoložení... Mě to neotrávilo." (postarší pán své paní při odchodu z divadla) Poslední dobou mám pocit, že se na pražské scéně začíná cosi dít. Začalo to (tedy co jsem zaregistroval, přiznávám, že nemám dosud zhlédnuto vše podstatné) Národním divadlem uvádějícím na své hlavní scéně... Jak to jen říci slušně, dejme tomu kusy, které by tam divák nečekal a které ho bohužel pravděpodobně dosti zklamou. Před měsícem pak uvedlo Divadlo v Dlouhé inscenaci Láska a peníze, jež též nezapadá do v tamních končinách obvyklého repertoáru... A o tři dny dří...

Asi by stačilo použít nadpis tohoto blogu coby komentář a spokojit se s tím, přesto si neodpustím tuto myšlenku trochu rozvést. Moje strašidlo je příběhem dvou lidí, jednoho páru. Dvou jedinců, kteří nedokázali žít spolu ani bez sebe (či spíše sami), a tak se zraňovali. Těžiště inscenace však (bohužel?) nespočívá v cestě ke kořenům nadčasové lidskosti, obě postavy jsou karikaturami člověka a (pro mě) téměř nesnesitelný prostor tak dostal popis vnější skutečnosti, děj sestával z pásma historek z dob, jež mi jsou cizí, prokládaného obecnými moudry, jež nikoho nepřekvapí. Jaký je smysl toho...

Pod touto sugestivní otázkou se ukrývá debata nad dramatickou finanční situací "literárního obtýdeníku" Tvar a "kulturního čtrnáctideníku pro divadelníky a jejich diváky" Divadelních novin. Odehrála se v kavárně Potrvá. Moderoval Petr Boháč, režisér a literární kritik, umělecký šéf skupiny Spitfire Company a dramaturg festivalu Nultý bod, který se snažil, co mohl. Účast byla úctyhodná. Za DN šéfredaktor Jan Kolář, za SAD všichni kmenoví redaktoři, za Tvar Petr Král a další, které neznám, Zdenko Pavelka ze Salonu Práva, Jan Dvořák za Pražskou scénu a Jiří Dědeček. Bohužel js...

Matematika rozlišuje dva pojmy - deterministický a nedeterministický chaos. Prvním je myšlen stav systému, který sice funguje dle určitých zákonitostí a mnohdy jej lze v obecnosti popsat, lokální dopad těchto pravidel je však nezřídka dnešními prostředky "nevypočitatelný", případně alespoň překvapivý. Jinými slovy, přestože se jednotlivosti mohou pozorovateli jevit náhodné a nepostihnutelné, celek vykazuje řád. Této povahy je celá naše realita, důkazem čehož budiž fyzika schopná s větším či menším úspěchem "produkovat přírodní zákony". Naproti tomu nedeterministický chaos j...

Už jsem si v duchu sestavoval kostru blogu, ale jak vidím, jeho obsah již perfektně vyjádřil Pavel Širmer, zbývá tedy jen přidat se k jeho názoru stejným hodnocením. Pokud se pod onou poněkud bizarní leč vskutku precizní Wilsonovou obálkou něco skrývalo (třeba Čapek?), já to neprohlédl. Tak toto je komentář, který jsem přidal po návratu z divadla. Poté jsem si ho přečetl a zasáhla mě myšlenka tak znepokojivá a naléhavá, že se o ni musím podělit. Když už mám ale prostor se rozepsat, vezmu to pěkně od začátku. Na Věc Makropulos do Stavovského divadla jsem vyrazil zcela záměrně nepřiprav...