Počet komentářů: 1
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Smutný konec jedné historie
Jiří Koula, 14.10.2012

Já a Daniel Landa


Hned na úvod se přiznám, že patřím mezi zapálené fanoušky Daniela Landy. Krysaře považuji za nejlepší český muzikál a i jeho další divadelní počiny hodnotím docela vysoko, nevynechám (v posledních letech) žádný z jeho (pražských) koncertů (jimiž dosti šetří), na Tajemství zlatého draka jsem se vypravil do Brna v době, kdy byla jistota, že v něm bude hrát sám autor, když v roce 1997 vyšel Pozdrav z fronty, zakoupil jsem si ho na jednom táboře při "rozchodu" v malém městě z peněz určených na "sladkosti". A vstupenku na Klíč králů jsem si koupil krátce poté, co se tato možnost objevila. Po prvních ohlasech jsem měl dojem, že až budu tuto inscenaci hodnotit, bude se ve mně prát divadelník s fanouškem. Bohužel musím nyní konstatovat, že k žádnému vnitřnímu boji nedošlo, zklamáni jsou oba. Kde se stala chyba?


Měl jsem již rozepsánu určitou teorii, ta se však stala směšnou po mé návštěvě posledního koncertu Daniela Landy v Divadle Broadway. No, přesněji řečeno šlo spíše o první pražský happening Žita 44, neboť toto označení oné akci sluší více.


Po zhlédnutí Tajemství zlatého draka jsem prohlásil, že Daniel Landa si je vědom toho, že je schopen oslovit lidi, ale tak nějak neví, co by chtěl či měl říci, aby "to zabralo", od té doby se mi tato domněnka jen upevnila. Zdá se, že si tento rozpor mezi virtuální a reálnou mocí konečně uvědomil do té míry, aby se odhodlal jednat, hodil za hlavu vše, co se neosvědčilo, a zkusil to jinak. Ač je to smutné, zpěvák (či umělec obecně) nemá v dnešním světě sílu cokoliv změnit, ať už je jeho úsilí jakkoliv výrazné, neexistence vnějšího nepřítele, na nějž by bylo možno ukázat, staví umění do role šaška, který sice může být moudrý, (kolektivní) král si jej ale vydržuje téměř výhradně pro jeho zábavnost.


Ostatně nejde o nikterak novou myšlenku ani specificky český jev. Mark Fisher v knize Kapitalistický realismus píše: "Cobain si byl vědom, že je jen dalším číslem v rámci spektáklu, že na MTV se nic nesetká s větším úspěchem než právě protest proti MTV; věděl, že každý jeho krok je předem naaranžované klišé, že dokonce sám fakt, že si toho je plně vědom, je klišé." Tento příklad mu pak slouží jako ilustrace teze, že mainstream pozřel alternativu, neexistuje nic jako nezávislá scéna, neboť její východiska již byla oceněna, vyčíslena a zahrnuta do šoubyznysu, stroje měnícího potřebu rozptýlení většiny na peníze pro menšinu.


Daniel Landa a Žito 44


Vraťme se ale do "tady a teď". Podstatu rozporuplnosti Klíče králů vidím v tom, že byl napsán v době, kdy se jeho autor nacházel myšlenkami už "někde jinde", v tomto díle se snoubí dva přístupy, jež ale sotva mohou obstát vedle sebe. Na jedné straně máme "starého Landu", který vzýval "prostý lid" k jednotě, k utíkání se k časem prověřeným a morálně neměnným ideálům, k semknutí se "maličkých" proti "prohnilým mocipánům". Tento přístup říká "Ryba smrdí od hlavy, je však v moci těla hlavu vyměnit."


Proti tomu stojí aktuální mise Žita 44 přesvědčit elity této země, aby jí vrátily to, co do nich investovala. Vize stojící za touto snahou by se dala popsat jako "Ne všichni nahoře jsou špatní, vlastně mezi nimi určitě je mnoho slušných lidí, posledních dvacet (čtyři) let ukázalo, že ti dole si sami nepomůžou, přišel tedy čas, aby se slušní mocní stali blanickými rytíři a přispěchali svému národu na pomoc, protože právě teď je nejhůře".


Tyto pohledy by snad šly smířit, dostáváme se sice do říše naivního idealismu, ale nezkažené elity by se mohly spojit s prostým lidem proti "těm zlým nahoře", první by daly k dispozici své možnosti se hlasitě vyjádřit a morální záštitu, druhý pak svou fyzickou převahu. Jenže Klíč králů psal už spíše Žito 44, který si se "starým Landou" příliš nerozumí, čemuž odpovídá výsledek.


"Vo co de?"


Aby měly následující úvahy jasné ukotvení, nastiňme si příběh. Ten se odehrává v říši, kde vedle sebe v relativní symbióze žije několik ras. Lidé jsou technicky založení a mají svá města, upíři se uchytili na jatkách, ušouni (jacísi lesní "elfoskřítci") žijí z pěstování lehké drogy rostlinného původu (jíž se ale samozřejmě neříká marihuana, nýbrž véda), jezerní lid má asi něco společného s vodohospodářstvím (své váhání později zdůvodním) a vrány žijí sice v tomtéž prostoru, ale samy pro sebe.


Tuto multikulturní idylu (Vskutku zajímavý pojem v souvislosti s Danielem Landou, že? Ještě se k tomu vrátím.) naruší tragédie, když v říši zmizí všechna voda, veškeré zdroje (či snad jeden hlavní pramen napájející vše ostatní) vyschnou. Prostý lid strádá a bouří se, králové svolávají krizový štáb. Na vině jsou zlotřilí Orkové, kterým byla voda (tedy vláda nad ní) zřejmě kdysi prodána (omlouvám se, pokud jsem v tuto chvíli nepřesný, od zhlédnutí inscenace už uplynul nějaký ten pátek a lovím v poněkud rozmazaných vzpomínkách) a teď, zdá se, zavřeli kohoutky. Aby někdo nenapadal celý blog kvůli nepřesnosti v tomto odstavci, tak na něm netrvám, není pro zbytek důležitý, podstatné je, že Orkové jsou "ti zlí" a zápletkou je zmizení vody a potřeba jejího znovuobjevení.


Co v takové situaci dělat? Naštěstí ve vyschlé půdě byla nalezena podivuhodně zachovalá čarodějná kniha (z kteréhožto faktu si sám Landa "střílí", což mu připisuju k dobru), k níž se váže nějaké to proroctví, háček je ale v tom, že je psána jazykem, kterému už nikdo nerozumí. Tedy skoro nikdo, jeden čaroděj by se snad našel, jenže nikdo neví, kde je. Tedy skoro nikdo, naštěstí je tu čarodějka, která by to vědět mohla. A tak se nakonec všechno rozmotá a je jasno, je třeba se vypravit pro magický kámen, cesta to bude dlouhá a nebezpečná, koho na ni poslat? Pokud vám doteď můj popis snad připomínal Pána prstenů, nyní přichází zvrat, "rozchod". Klíč králů je "fantasy dnešní doby", v níž není místo pro hrdiny, zapomeňte proto na udatné válečníky, plnou polní si balí sami králové, což odpovídá situaci, kdy by do Mordoru vyrazili jenom hobiti.


Jak takové putování může vypadat? Možná si vybavíte starou počítačovou hru Lemmings, česky Lumíci. Vyskytovali se v ní "skřítkové", kteří se měli z místa A dostat do místa B, přičemž vše, co dělali, bylo, že pořád šli. A pokud spadli z velké výšky, případně nakráčeli do vody či do plamenů, tak zemřeli, úkolem hráče pak bylo jich co nejvíce dovést bezpečně do cíle. To je poměrně přesná paralela, králové totiž také pořád někam jdou, jen nad jejich osudem nemá divák žádnou moc.


A tak se stane, že doputují k propasti, kde si mají vybrat někoho, kdo do ní skočí, aby ostatní získali kýžený kámen. Nakonec roli beránka sehraje král jezerního lidu, což je jeho první a zároveň poslední významný čin. A také jediné ospravedlnění existence rasy jezerních lidí jako takové. Jak už jsem psal, zápletka spočívá v tom, že zmizí voda. Možná jsem příliš naivní, ale tak nějak bych čekal, že jezerní lid by k tomu mohl mít co říci. A ono ne, "obyčejní jezerníci" se bouří stejně jako ostatní masy, jejich král na krizovém summitu mlčí a co je obzvláště zajímavé, nikdo se ho ani nevyptává. Očividně si tedy nikdo nemyslí, že by měl být jezerní lid kompetentnější než kdokoliv jiný se vyjádřit ke stavu vody, jeho pozice v rámci společnosti se tak ale ocitá "na vodě", z nějakého důvodu je sice její součástí (ti, kdo se drží stranou, jsou vrány), k bližšímu zařazení ale chybí vodítka.


Abychom "jezerníky" mohli už úplně opustit, neodpustím si poznámku k asociaci jezerní král - Avatar. Vrána ve svém blogu píše, že je logické, že jsou jezerní lidé modří. S tím nemohu než souhlasit, jenže modrý je i Taťka Šmoula, problém není v barvě, ale v tom, že jezerní král prostě vypadá jako žadatel o azyl z Pandory.


Skupinka se nám tedy zmenšila z pěti na čtyři a dobrodružství pokračuje. Orkové byli doteď hrozbou spíše teoretickou a je čas je vzít do hry. A tak se stane, že se král vran ocitne osamocen, zrovna když na něj skupina Orků narazí. Jeho boj je urputný a marný, když ho téměř mrtvého najdou zbylí cestovatelé, kámen projeví svou kouzelnou moc a ze země vytryskne malý pramínek. Král vran ještě stačí sdělit dojemné poselství, ať je voda z něj rozdělena mezi všechny rasy, dává tím najevo, že vrány musí odteď táhnout s ostatními za jeden provaz.


No a to je vlastně konec "prvního dílu", zbylí tři králové se nacházejí někde v lese, konkrétně původně roztřesení vůdci lidí a ušounů, kteří v sobě nalezli odvahu pokračovat ve svém historickém poslání, a hrozivě vypadající představitel upírů, který by skýtal největší naději, pokud jde o schopnost se bránit Orkům, kdyby ovšem nebyl paralyzován proroctvím, podle něhož brzy zemře a jež odevzdaně přijímá.


A aby byl obrázek úplný, je třeba dodat, že magický kámen nemají jen "ti hodní", ale i "padouši". Ano, kameny jsou totiž dva, a zatímco pro ten jeden bylo třeba obětovat život, pro ten druhý stačilo Orkům udělat bu bu bu na mateřskou školku se slečnou vychovatelkou (tuším lesní skřítci a královna víl?). Za nitky tu tahá onen čaroděj schopný číst zapomenuté písmo, který se dal do služeb zla výměnou za příslib budoucích výhod.


Ještě jednou (a naposled) budu konfrontovat konkurenční blog. Vrána se ptá, "kdo by skutečně poznal, že Klíč králů prostě neskončil, kdyby se o pokračování vůbec nemluvilo". No, upřímně, v situaci, kdy jsou tři nic moc králové kdesi v lese s jedním kamenem, Orkové s druhým někde za humny, přičemž není jasná role dvou kamenů, jediný zdroj vody pro celou říši je jakýsi malý pramínek, který nemůže fungovat jako plnohodnotná náhrada za minulý stav, a byly naznačeny určité vztahy a motivace čaroděje a čarodějky, bych mohl považovat celek za uzavřený jen v případě, že by mi v hlavě chrastila kostřička hladem pošlého mozkodlaba. Nicméně přiznávám, že jsem při odchodu ze sálu vyslechl útržek rozhovoru tří mladíků, kteří se to, co viděli, opravdu snažili interpretovat jako ucelený příběh... A bylo to vskutku zábavné.


Pojďme si zapitvat


Když už máme jasno, co se na jevišti odehrává, pojďme se pokusit ponořit hlouběji a "podívat se na zoubek ideologické stránce". Jak už jsem uvedl, za základní problém považuju souboj "starého Landy" a Žita 44. Ten se projevuje i způsobem, který jsem ještě nevyložil, jde totiž o samotné krále. Landa léta "burcoval prostý lid proti mocipánům", jádrem tohoto apelu je neutěšený stav, kdy tuto zemi řídí lidé sledující primárně své vlastní zájmy. Toto pozorování "prosáklo" i do Klíče králů, vůdce lidí je zástupcem typického zkorumpovaného politika nejasných názorů, hlava ušounů zase "vyhulenej hipísák" hájící svou vlastní "pohodičku".


Jsou to zbabělci a oportunisté, situace, kdy se král vran ocitá sám proti Orkům, je zapříčiněna tím, že tito dva prostě "utekli z boje". Jenže zároveň už je tu přítomen i Žito 44 se svou vírou v "čisté elity", bohužel tu však poněkud nešťastně dochází k přechodu od "starého Landy" k Žitovi 44 skrze transformaci prohnilých vůdců v "nadějné kádry", mění se myšlenkový rámec, avšak postavy zůstávají. To je ovšem dvojnásob nevěrohodné, jednak samo o sobě (takováto proměna vycházející čistě z vnitřních pohnutek je "silné kafe" i na pohádku), jednak vůči Žitově novému programu, kdy "dobro shora" není transformací "současného zla", ale využitím "dosud mlčících zdrojů". Shrnuto, přijde mi, že se Landa snažil vyjádřit příliš mnoho skrze příliš málo postav.


Druhým zvláštním prvkem je ona již zmíněná "multikulturní idyla". Charakteristický snad pro všechny Landovy koncerty byl sál křičící "Jsi Čech, Čech, Čech, tak si toho važ", můžeme zde vysledovat vazbu až k Orlíku počátku devadesátých let. Landa sice opustil "radikální postoje", nacionální struna však zní v podstatné části jeho tvorby velmi silně. Náhle tu ale máme dílo, v němž se rasy žijící pospolu v jedné říši spojí proti společnému nepříteli, jak si tento posun interpretovat?


Nejpřímočařejší mi přijde vysvětlení, že Landa již za ústřední pojem nepovažuje národ, nýbrž stát ve smyslu (historického) území, od "boje za sebevědomí Čechů" přechází k "boji za samostatné Česko". Toto podporuje i fakt, že Orkové jsou "vnější nepřátelé", proti nimž se musí semknout všichni obyvatelé říše, ať už jsou jejich vzájemné vztahy jakékoliv. O jakou samostatnost jde, jakými prostředky jí má být dosaženo? V Klíči králů (aspoň tedy v prvním díle) se nebojuje, přímý fyzický konflikt je až tou nejzazší možností a pro "ty hodné" navíc nedopadá dobře. Zdá se, že jde o autonomii politickou a ekonomickou (a možná též kulturní, ač toto tvrzení vyvolává vzhledem k mnohosti ras řadu otázek), již má být dosaženo primárně uvědoměním si, že je tu opravdu něco, co je třeba hájit. Tím by se Landa přihlásil k "novodobým extrémistům" typu Strany svobodných občanů Petra Macha, jenž je na české politické scéně "alarmistou" brojícímu proti postoupení naší suverenity Bruselu.


Tento myšlenkový přerod se ale dle mého vyznačuje rysem "ode zdi ke zdi", Landa tak pro mě opakuje vývoj Ludwiga Wittgensteina, jenž se ve svém pozdějším díle vyhrazuje vůči své prvotině Traktátu tak důsledně, že "s vaničkou vylévá i dítě". Kdo totiž žije v říši? Mimo jiné ušouni, jejichž jediným (a opravdu lukrativním) zdrojem zisku je droga, a vrány, starající se dosud čistě o sebe, navíc vůdce lidí je prototypem dnešního politika. Závažná vnější hrozba však všechny stmeluje a veškeré rozpory musí jít stranou. Zde se projevuje skutečná magie, když se zbabělci bez mrknutí oka mění v hrdiny (představitelé lidí a ušounů), sobci v altruisty (vrány se dělí s ostatními o vodu), přičemž tyto změny jsou jak na úrovni jednotlivců, tak mas.


Co tím Landa říká? Všechny dřívější neduhy nechť jsou zapomenuty, vyřeší se "mávnutím kouzelného proutku" - uvědoměním si, že na ně už prostě není "čas", je tu totiž závažnější ohrožení, globalizace moci a kapitálu, riziko ztráty možnosti rozhodovat o svém osudu. Snaha aplikovat tento přístup na realitu by ale byla čiré bláznovství, na úrovni mas by znamenala přesunout pozornost od konkrétních lokálních problémů k abstraktnějším globálním, na úrovni jedinců nabízí protiargument sám Landa, zatímco králové stojí za svým lidem, čaroděj se podřizuje Orkům. Proč jsou rozhodnutí právě takováto? Proč se některý z králů nezachová jako čaroděj? Je pro ušouny podstatné, komu prodávají drogu?


Tuto sekci bych zakončil jednou provokativní, v kontextu prvotní Landovy tvorby a současných nálad ve společnosti logickou, leč přesto možná příliš lacinou otázkou. Je vůbec možné skloubit představu "celovnitřního" spojenectví proti vnější hrozbě s "romskou otázkou"?


Zpět k umění


Na závěr už jen poznámku k hudbě/textům. Písně Krysaře vystačily na dvě kazety, z Tajemství a Touhy vznikla CD, jak tomu bude u Klíče králů? Na Facebooku existuje skupina "Chceme CD Klíč králů" se sloganem "Fandové, spojme se a třeba se rozhodnutí nevydat CD změní." Poslední příspěvek říká, že se CD plánuje, na stránce http://www.danlanda.com/clanek/novy-muzikal-manzelu-landovych lze najít autorovo vyjádření, že "CD ani DVD z Klíče klíče na 100% nevyjde." Co z toho plyne? Že původní rozhodnutí bylo nic nevydávat a že se možná změnilo.


Za sebe musím bohužel konstatovat, že kdyby k onomu vydání nakonec přece jen nedošlo, tak by se nic nestalo, ono totiž není moc o co stát a příčinu vidím opět v autorově myšlenkovém posunu. Landova tvorba stávala na kontrastu individuality a davu, přičemž vztahy mezi těmito měly různou podobu. V Klíči králů ale vystupuje buďto "dav sám za sebe", nebo "elita kopající za dav", čemuž odpovídá i určitá uniformita hudby, v textech zase chybí výrazný prvek osobní výpovědi, na tu totiž prakticky není prostor.


Mimochodem, na odkazované stránce je možno nalézt i toto shrnutí příběhu: "V jednom velkém městě ve Středním státě, někdy blízko daleko v budoucnu, různorodé obyvatelstvo složené z lidí, čarodějů, upírů, Orků a Elfů nedokáže dál vedle sebe koexistovat natož fungovat. Politická a ekonomická situace se řítí ke katastrofálnímu konci. Mladý upír Stilo má už řečí a lživých gest významných boháčů dost a chce vzít osud své země do ruky. V malé partě vyrazí do dolů Orků, kde je údajně uložen bájný magický poklad - Klíč králů. Symbol sjednocení, morálky a etického chování... Začíná boj, kde jde o víc než o život!" Nezbývá než konstatovat, že něco takového by mohlo být zajímavé vidět... Kdyby to tedy někdo napsal.


Závěr


Sečteno a podtrženo, jako "landofil" můžu nakonec o Klíči králů říct jediné. Je veliká škoda, že transformace v Žita 44 neproběhla o rok dříve, výsledné vzhledem k vyznění předchozího textu možná podezřele vysoké procentuální hodnocení nechť je přiznanou reflexí mé slabosti pro autorovu dřívější tvorbu a faktu, že její jádro v tomto díle přece jen občas probleskne.



Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Vrána (18.9.2013, 04:31:35)  reagovat
Krá...
Ale kdeže, to je jen ošklivá asociace, ale Avatar opravdu vypadá dost jinak :,)

S tím koncem jsem to myslela tak, že by to byl otevřený konec - samozřejmě, že to nějak musí pokračovat, ale autor by už mohl nechat na lidech, ať použijí představivost.
Orkové tu vodu měli, vyschl pramen jen těm ostatním - tím je také drželi v šachu a chtěli ovládnout...

Problém otevřených konců je, že psychologicky prostě toužíme po uzavřenosti (taky toužím po dokončení, když už je slíbené!), ale za to si je asi nejdýl zapamatujeme, protože nás to nedovyprávění vždy spolehlivě naštve :,D

PS.: Nevím, kdy jste tam byl, ale mají tam hezké nové písničky (cca od ledna 2013), z nichž jedna budí otázky o tom, jestli je Kelo vůbec pořád ten "velký zlý" upír, nebo někdo trochu jiný... Pokud jste ty nové neslyšel, tak by třeba aspoň 150,- za židličku ještě mohlo padnout, ne? :) Třeba tomu přijdete na chuť...

---------------------

Jinak článek je to zajímavý a úplně chápu, že někdo může mít takový názor. Hlavně je fajn, že to někdo normálně vyjádří - hanlivé výkřiky jsou sprosté a hloupé.

"Romská otázka" je prostě otázka, a tak na ni musíme hledat odpověď. Ovšem pokud se nenajde cesta soužití, tak pak už asi zbývá jen ta druhá, která tu už párkrát byla a lidstvo ji nakonec vždy odsoudilo - takže z tohoto hlediska ano, jednou to spojenectví asi přijde. Jak a díky čemu, to nevím, ale v základu je asi zahodit předsudky na obou stranách...