Komentáře

Blog: Takhle snad ne!?

zpět na komentáře

Reakce na příspěvek:
Jiří Koula - 8.2.2013, 12:24:02
Re:
Dobrý den,
děkuji za Vaši reakci a též za to, že jste ji i přes zjitřené emoce částečně udržela v korektně věcné rovině, po reakcích Prokopa Vondrušky a Krushy je to vskutku příjemná změna. Navíc jste mi poskytla několik pro mě opravdu překvapivých informací, snad můj pohled na ně vyjasní též osobní otázku "co tím vlastně sleduju", předem se ale omlouvám, že to bude poněkud delší, neumím být stručný, myšlenek usilujících o to být napsány je příliš mnoho.

Předně k Vaší osobě a že jsem se měl spojit s Vámi. Ano, uznávám, že přesně k Vám se ten text měl dostat (a nakonec i dostal, takže má strategie přinesla kýžený výsledek). Že jsem kolem toho udělal zbytečně velký humbuk a měl to řešit jinak? Zde se dostávám k první překvapivé informaci.

Přiznávám, že jsem prostě nevěděl, že diskové inscenace mají své produkční. Ano, někdo jistě musel vyjednat spolupráci s MeetFactory a vyřešit "technikálie", ovšem nenapadlo mě, že to je pro inscenaci konkrétní osoba na ní tak bytostně zainteresovaná a už vůbec by mě nenapadlo, že je tato osoba přítomna na každé repríze připravena řešit veškeré problémy, jež by se při dané repríze mohly vyskytnout (a pravdou též je, že jsem po skončení přestavení měl jedinou touhu - vyběhnout ven, cítit chladný vzduch a otevřený prostor, zkusit situaci řešit na místě (i kdybych tušil, že by tam měl být někdo tak kompetentní jako Vy) by znamenalo vrátit se zpět do davu, situaci nepomohlo ani to, že za dvacet minut měl začínat nějaký koncert, což znamenalo další lidi v omezeném prostoru MeetFactory a větší zmatek).

To je vůči divákům nesmírně vstřícný přístup a já Vám za něj tleskám. Jenže když se řekne A, mělo by se říct i B. Přiznám se totiž, že ve světle této skutečnosti jsem též o něco více zmaten. Už v pondělí se mi Prokop Vondruška "přiznal", že on byl tím "inspektorem hlediště" a že v pátek byla překročena "mez diváků". Uvědomuji si, že je nekorektní odkazovat se veřejně na soukromou korespondenci, Vy se k ní ale jistě v případě zájmu dostanete.

Co mě zaráží? Byla-li jste v pátek v MeetFactory, o to více jsem překvapen, že došlo k popsané situaci. Předpokládám proto, že jste nebyla v sále (z čehož též plyne, že Váš popis situace vychází z informací z druhé ruky), protože jinak mě nenapadá, proč byste nezasáhla, máte-li na řešení případných problémů takovýto eminentní zájem.

Další překvapivou informací je existence řady na stání. Osobně jsem ji nezaregistroval, což ale může být klidně dáno tím, že jsem prostě nebyl v pozici, jež by mi umožňovala se otočit za sebe a vzhlédnout vzhůru. Píšete též, že se v pátek sešlo příliš málo diváků ochotných si do té řady stoupnout. To jednak poukazuje na možnou trhlinu v koncepci, hlavně by mě ale zajímalo, jak jste tuto informaci zjistila. Mě totiž napadá jediný způsob, jak zjistit, zda existuje dostatečný počet diváků ochotných představení prostát. Někdo by se musel postavit před diváky a říct "Tak podívejte, na místa k sezení se všichni očividně nevejdete, kdo je ochoten si stoupnout tamhle nahoru?", k tomu ale nedošlo.

Překvapivé je též tvrzení, že "bezlístkáči" ochotně zaplnili poslední řadu ve chvíli, kdy bylo jasné, že si tam už nikdo další nestoupne. Jednak nemůžu říct, že by to odpovídalo mým vzpomínkám, jednak tu je ta otázka, na základě čeho bylo jasné, že už si nikdo další nestoupne.

Z Krushovy odpovědi, že mladíkovi byly nabízeny "alternativní ponuky", a Vaší informace o řadě na stání pak též plyne, že mladíkovi měla být nabídnuta možnost stoupnout si do té poslední řady. Tento běh událostí opět nemůžu potvrdit. Co mě pak v tuto chvíli asi nejvíce "štve" je, že jsem o té řadě na stání nebyl nijak informován. Když jsem totiž v průběhu představení přemýšlel, jak svou neutěšenou situaci řešit, byla by možnost jít si stoupnout nahoru nesrovnatelně lepším řešením než všechny varianty, jež mě napadly a popsal jsem je v blogu.

Nyní cítím potřebu se obhájit, pokud jde o mé motivy. Předně ono "bombardování, koho se dalo", nebylo tak náhodné a masivní, jak by se mohlo zdát. Na straně Disku to byli scénograf a režisérka, tedy osoby dle mého přímo zodpovědné za koncepci, jejímž výsledkem byl "divák překážející na scéně". Kontakty na ně jsem "googlil" a oba mi přišly poněkud "vachrlaté", nebyl jsem si jist, zda jsou ještě vůbec používány. Proto jsem text poslal též na oficiální diskové adresy, jednak na obecný e-mail, který je však dle mých zkušeností občas "černou dírou" (neříkám, že je to případ právě Disku, jde o opravdu obecné zkušenosti dost možná nesouvisející ani s divadlem jako takovým), jednak kontaktu v sekci "propagace" (kterážto jediná mi přišla jako určená k přímému kontaktu s veřejností).

Na straně MeetFactory jsem zvolil jednak kontakty ze sekce divadlo, jednak kontakt ze sekce propagace a PR (opět kvůli povolanosti komunikovat s veřejností)... A zde přiznávám svůj značný omyl, neodhadl jsem, že i onen "inspektor hlediště" je z Disku a ne z MeetFactory, a tudíž je v tom MeetFactory naprosto nevinně. Za to jsem se Dominice Andrasko omluvil a též jsem jí poděkoval za to, že onen text přeposlala právě Vám.

Celkově přiznávám, že těch adres bylo výrazně více, než bylo třeba, rozhodně si z toho vezmu ponaučení a kdyby náhodou došlo ať už v Disku či v MeetFactory k nějaké pro mě tak nepříjemné události (což ale nepředpokládám, jak jsem psal, páteční situace se výrazně vymykala všem šesti stům inscenací, jež jsem na tomto portále hodnotil), slibuji, že se obrátím přímo na osobu kompetentní ji řešit.

"Nařčení" ze snahy o zviditelnění se by bylo úsměvné, kdyby nebylo smutné. Ano, přiznávám, jsem ješitný chlap a chci být vidět. Ovšem ve zcela jiných souvislostech než je tato kauza. Když nějaké divadlo použije můj komentář ve svých propagačních materiálech, případně přidá na své stránky odkaz na můj (chvalo)blog, to je přesně to zviditelnění, po němž "prahnu".

Tato aféra je mi naopak velice nepříjemná, jejím důsledkem pro mě je totiž značná kognitivní disonance. Na jednu stranu si o sobě myslím, že jsem "přítel divadla" (a je to dokonce jeden ze "základních kamenů mého obrazu o sobě samém"), na druhou stranu se tu však vůči mladým divadelníkům prezentuju jako "prudič dělající z komára velblouda" (kteroužto možnost jsem latentně cítil již při psaní onoho blogu a první dvě reakce ukazovaly, že tak jsem skutečně vnímán). Tento zásadní vnitřní rozpor si v sobě budu muset vyřešit, přirozenou lidskou reakcí na tento stav je sebeospravedlňování, tedy zatvrzení se v pozici "jsem v právu". Uznávám, že je docela dobře možné, že i přesto, že si to uvědomuju, nejsem zcela imunní vůči této automatické reakci, proto se omlouvám za svůj styl, který by, přistupoval-li bych k věci čistě racionálně, nejspíše nebyl tak "kousavý".

Emoce vyvětrány, dostávám se k snad smířlivějšímu závěru. Mým záměrem (vědomým, primárním, uznávám, že nevědomý může být "temnější" a odráží se to ve způsobu, kterým píšu) bylo a stále je to, co píšu v závěru blogu, totiž aby situaci, kterou jsem zažil, už nezažil žádný další divák, jde totiž o něco, co ubližuje všem, divákům, hercům i zbytku tvůrčího týmu. Já na vás (tvůrce) opravdu nechci za každou cenu útočit či někomu něco spočítávat (a už vůbec ne mladým "nezkušeným inscenátorům" snažícím se vnést trochu života do poněkud zatuchlých pražských divadelních vod), naopak vám chci poskytnout zpětnou vazbu vedoucí k tomu, aby si diváci inscenaci užili tak, jak jste ji pro ně připravili.

Tím se dostávám k poslední osobní poznámce, totiž beru, že určité divákovo nepohodlí je tvůrčím záměrem, nemusím s tím třeba tak docela souhlasit, ale uznávám, že jde o legitimní divadelní prostředek. Jenže když už si hrajete se sirkami v seně, je podle mě obzvláště důležité zajistit, aby některá nespadla a nezapálila stodolu. Má "pozice" totiž měla za následek, že jsem značnou část své pozornosti věnoval řešení svých momentálních problémů a na inscenaci jí tak už moc nezbylo. Soustředil jsem se primárně na text a myšlenky v něm obsažené (protože to je pro mě "základní kanál, skrze nějž vnímám svět") a "drsně ořezal" prakticky vše ostatní. Výsledkem je, že jsem si z inscenace odnesl téměř totéž, jako kdyby namísto inscenace herci jen tak postávali na jevišti a četli text hry. A to je prostě škoda pro obě strany, pro mě, že jsem si odnesl "tak málo", i pro vás, že jste se vůči mně snažili zbytečně.

A abych byl na závěr konstruktivní, ve světle pro mě nových informací, jež jste uvedla, se nabízí i jiné řešení než tvrdé snížení kapacity sálu. Pokud je tato spočítána tak, aby se všichni opravdu vešli byť za předpokladu, že někteří budou stát, pak podle mě stačí jen to, aby v případě, že se už někdo nevejde na sezení, se prostě před diváky "někdo" postavil a řekl jim, že je třeba, aby šli někteří na stojáka. To je šance pro mladší, aby uvolnili místo starším, pro pány, aby hráli před dámami gentlemany... A v případě Disku v MeetFactory nevěřím, že by se nikdo nepostavil, skladba publika je v tomto případě přece jen trochu jiná než třeba na Vinohradech. Zásadní pro mě ale je, aby se nezačalo hrát ve chvíli, kdy nějaký divák stojí na jevišti v místech, kde bude za půl hodiny překážet hercům (a jiný fyzicky trpí ve snaze zajistit, aby nepřekáželi diváci dva).

Autor příspěvku:

Název příspěvku:


Text příspěvku:



Kontrola proti spamu: opište následující kód pětpětjednajednanula

Zobrazit náhled příspěvku


Pravidla slušné diskuse a korektního vedení blogu