Blog redakce i-divadla

Věčně na cestě
vydáno: 12.12.2018, Jiří Koula

Neslušní jsou třetí inscenací textu Pauly Vogel v Komorní činohře a stejně jako u Jak jsem se učila řídit a Dlouhé vánoční cesty domů se i zde ukazuje, že je to znamenitá volba, Vogel prostě umí psát, má cit pro drama, umí vykreslit konkrétní prostředí a zároveň v něm najít témata je přesahující.

Po premiéře jsem před divadlem zaslechl otázku "O čem to vlastně bylo?", pojďme si na ni odpovědět. V základu jde o hru o hře, sleduje historii Boha pomsty Šaloma Aše v průběhu čtyř dekád první poloviny dvacátého století od okamžiku, kdy ho dopsal, až po jeho ztracení se v běsnění druhé světové války.

Zároveň jde o líčení osudů konkrétních lidí spojených s tímto textem - samotného Aše, herců, kteří s jeho inscenací objeli půl Evropy a zkusili prorazit i v USA... A Lemmla, prvního a největšího fanouška, jenž s hrou spojil svůj život a jehož postava představuje průvodce diváka Neslušnými.

A konečně jde o pohled na osudy židovského národa a morálku uvnitř i vně, Bůh pomsty byl ve své době skandální a pro mnohé nepřijatelný už svou zápletkou - Žid vede nevěstinec a jeho dcera se zamiluje do prostitutky, to jsou hned dvě silné vášně budící témata.

Tyto tři linie jsou spolu těsně propojeny a takto je rozdělovat mi vlastně přijde dost umělé, leč napsal jsem to, aby bylo vidět, že Vogel ve své hře dokázala zobrazit malé i velké osobní tragédie konkrétních jedinců a zároveň podat zprávu o stavu světa (či aspoň našeho kulturního okruhu) v dané době.

Přejděme k inscenaci. Komorní činohra stojí na silných textech a přesvědčivých hereckých výkonech, obojí ho se zde dostává a více už není moc třeba. To konkrétně znamená, že Neslušní nemají prakticky žádnou scénu, hraje se na prázdném jevišti a hlavními rekvizitami jsou kufry sloužící dle potřeby jako nábytek, sem tam se objeví ještě prostěradlo.

A dává to smysl, sledujeme společnost kočovných herců, kteří skutečně neměli více, než co unesli na sobě a v kufrech, zároveň před námi vyvstává obraz Židů hnaných z místa na místo, kteří též mají jen to, co zvládnou pobrat. Aby se však divák orientoval, kde a kdy se právě nachází, jsou do inscenace na pozadí zakomponovány titulky ve stylu němých filmů, fungující a přitom nevtíravý nápad.

Kromě herců je na jevišti přítomen i živý hudební doprovod v podání klezmerové skupiny, jejíž členové sice na jedné straně tvoří "oddělené těleso", avšak v klíčových scénách jsou součástí kolektivu. Jejich zaangažování výborně působí ve chvílích, kdy jejich hraní podtrhuje atmosféru, případně tvoří přechod mezi scénami.

To se však režisérovi Jiřímu Bábkovi nejspíše zdálo málo, dostáváme se k pro mě největšímu úskalí inscenace, totiž k hudebně-tanečním vložkám. Neslušní se několikrát mění v regulérní muzikál a já se mohu jen ptát, bylo to opravdu nutné? Ano, mám s tím velký problém a v tomto případě mi ony vsuvky zcela zbořily spojení s jevištěm, sice měly pravděpodobně ilustrovat prostředí či náladu dané chvíle, ale ne, tohle prostě nedávám.

Přejděme radši k něčemu veselejšímu. Pokud jde o herecké výkony, sice bych osobně rád vyzdvihl aspoň některého z mých "kočkovských miláčků", tedy tria Ivana Machalová - Zdeněk Velen - Lukáš Král, nicméně budu poctivý, vítězem v nikým nevyhlášené soutěži (protože herci zde stejně jako v jiných inscenacích Komorní činohry fungují především jako tým) je Petr Halíček.

Jak už jsem napsal, právě jeho Lemml diváka představením provází, takže se k němu přirozeně upíná největší pozornost, nicméně to, jak Halíček zvládá Lemmla prožít, od úvodní čiré radosti z Ašova textu až po zoufalství z toho, že v USA Aš svou hru zradil... Byl jsem na něj absolutně napojený, smál jsem se s ním i truchlil, děkuji.

A na závěr něco k závěru. Ano, asi to tak Vogel napsala a uznávám, že ono poválečné dovyprávění má svůj smysl, nicméně bráno z hlediska dynamiky a energie představení byl prostě vrchol o něco dříve, zařazení onoho dovětku inscenaci připravilo o působivý konec. Ale to už je vlastně jen takové drobné povzdechnutí.

Sečteno a podtrženo, pokud předchozí Kolo kolo mlýnský považuji za přehmat z hlediska výběru textu, pak Neslušní jsou návratem Komorní činohry v plné síle a tuto inscenaci rozhodně doporučuji navštívit (i přes ony úlety do muzikálu, snad se z toho nestane standard).


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.