Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog návštěvníků i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Horečka sobotní noci v brněnské podobě dokáže roztančit publikum

Horečka sobotní noci v brněnské podobě dokáže roztančit publikum
Kateřina Šebelová | 18. 2. 2018

 

Žánr: disco muzikál

Autoři: Robert Stigwood, Bill Oakes, nová verze – Ryan McBrydge

Hudba: Bee Gees

Režie a překlad: Stanislav Moša
Choreografie: Igor Barberic'
Scéna: Christoph Weywrs
Kostýmy: Andrea Kučerová

Hrají: Kristian Pekar, Svetlana Janotová, Dagmar Křížová, Daniel Rymeš, Ondřej Studénka, Lukáš Janota, Viktória Matušovová, Aleš Slanina, Erika Kubálková a další

Kdo by neznal slavný film Horečka sobotní noci s Johnem Travoltou v hlavní roli, nezapomenutelné písně skupiny Bee Gees a příběh obyčejného kluka Tonyho, který si touží splnit svůj sen – být králem diskotékového parketu? Asi málokdo. Fenomén tohoto filmu je pojmem dodnes. Muzikálovou divadelní podobu se Horečce sobotní noci snažil na prknech Městského divadla Brno vdechnout režisér Stanislav Moša se svým autorským týmem. Brněnská premiéra Horečky sobotní noci se odehrála na Hudební scéně 20. ledna 2018.

Návrat do sedmdesátek

Příběh se odehrává v sedmdesátých letech minulého století v americkém Brooklynu. Amerika je v tom období zmítaná krizí po prohře ve Vietnamu, bouřlivým politickým děním, a v té době si mladí lidé snaží splnit svůj americký sen o úspěchu. Takovým mladíkem je i Tony Manero, prodavač v obchodě s barvami, který žije svůj nudný stereotypní život a jedinou jeho vzpruhou jsou sobotní večery v klubu Odyssey 2001, kde se Tony realizuje na tanečním parketu a sní si o krásném, naplněném životě tanečního diskotékového krále. Jenže realita je zcela odlišná od jeho plánů. Když se seznámí s talentovanou tanečnicí Stephanií, jeho život začíná nabírat zcela jiný rozměr.

Horečka Horečky sobotní noci

Film Horečka sobotní noci odstartoval v roce 1977 kariéru herce Johna Travolty a zároveň také éru tanečního stylu disco, která tehdy bylo spíš subkulturou americké dělnické mládeže. Navíc proslavil také již tehdy známou sourozeneckou hudební skupinu Bee Gees, jejíž hity v muzikálu zní a staly se tak doslova nesmrtelnými. Film získal řadu prestižních nominací, většinu z nich však neproměnil.

Původní článek s názvem Tribal Rites of the Saturday Night napsal v roce 1976 americký hudební kritik Nik Cohn. Cohn se nechal inspirovat zmíněným disco klubem, kde viděl teenagerskou bitku a kluka, který jí jen zdálky přihlížel. Tento mladík se později stal prototypem pro postavu Tonyho Manera. Původní Cohnova reportáž se stala předlohou pro filmový scénář, na který producent Robert Stigwood koupil práva a jehož scénář napsal Norman Wexler. Snímek natočil režisér Robert Badham na sklonku roku 1977, a film sklidil celosvětový komerční úspěch.

Divadelní podoba populárního filmu se na světová jeviště dostala až o mnoho let později, v květnu 1998 v londýnském Palladium Theatre, kde se hrála dva roky. Poté následovala broadwayská verze, která rozpoutala vlnu popularity slavné „Horečky". Od roku 2000 Horečka sobotní noci brázdí světové scény od Ameriky, Evropy až po Asii. Česká premiéra byla odstartována v pražském Divadle Kalich v roce 2014. Režisér Moša Horečku sobotní noci nejprve představil švýcarskému publiku v létě 2017 ve švýcarském Walenstadtu, o několik měsíců později ji připravil pro brněnské publikum.

Na tanečním parketu i na ulici

Scéna připomíná jeden velký taneční disco parket plný nablýskaných světel, disco koulí, zrcadel a flitrů, na kterém se odehrává většina děje. Samozřejmě nesmí chybět ani replika slavného amerického mostu, který dělí dva pomyslné světy – jeden zářivý, obchodní pól úspěšného a bohatého vzorku společnosti – v opozici s průmyslovou chudou čtvrtí, kde Tony a jeho přátelé žijí. Tyto nesmiřitelné sociální tábory dělí řeka, která je zde myšlena jako přerod z pubertálního světa do toho reálného, plného životních strastí a dospělosti.

Kostýmy, která navrhla Andrea Kučerová, nás skvěle vrátí o několik desetiletí zpět. Barevné košile, zvonové kalhoty a obepnuté šaty spolu s vysokými podpatky dobře navozují atmosféru nespoutaných sedmdesátek. Barevný snový disco svět kontrastuje s tím všedním, obyčejným životem, který žijí jeho postavy. Život plný zklamání, bídy a sociální nerovnosti, která tu kouká snad z každého koutu. Tento rozměr ještě více doplňují projekce na samém začátku inscenace, které zabírají většinu klíčových momentů v dějinách americké společnosti své doby.

Našlapaná choreografie

Na choreografii se podílel slavný tanečník a choreograf Ibor Barberic'. Jeho zkušený rukopis cítíme z každého pohybu muzikálových postav. Našlapané taneční scény kombinují latinskoamerické rytmy s disko tanci v precizních sólových i hromadných tanečních kreacích. Přestože z těchto tanců cítíme atmosféru sedmdesátých let, nepůsobí taneční čísla nijak nemoderně. Taneční kreace mají drajv, energii i výbušnost, a ta drží krok s rytmem po celou dobu trvání muzikálu.

Pohled na sociální podtón inscenace

Mošův tým kromě roztančeného rytmu klade důraz na sociální podtón celé hry. Takže jednoduchý příběh nestojí jenom na tanečních a pěveckých vystoupeních, ale poznáváme i odvrácenou stranu tehdejší americké společnosti – chudobu, nevyhovující sociální poměry, problematiku drog, pouličních gangů, a s tím související kriminalitu. Tyto aspekty však nejdou na sílu a vytváří jen jakýsi rámcový obraz tehdejší západní civilizace, který dokresluje samotný příběh jako kulisa.

Přesto se však ukazuje poměrně slabé libreto, které ubírá příběhu body na autenticitě i hloubce. Nikterak oslňující příběh naráží na mantinely nepropracovaného scénáře, který se spokojí se slibně rozehranou zamilovanou zápletkou, která se hlavně v závěru nenaplní a vyznívá tak zbytečně do prázdna. Konec příběhu tápe v nejistotě a divák po tanečně pěveckém nášupu odchází zcela nenaplněn, což je velká škoda.

Herci vyvinuli obrovskou sílu a energii, a díky slabému scénáři se jejich snaha zbytečně míjí účinkem. Otázkou též zůstává, zdali by nebylo dobré anglické texty přeložit do češtiny, někteří diváci mohou být díky textům zpívaných v angličtině ochuzeni o obsah písňových textů. Možná by stačilo jen vložit přeložené texty do programu.

Výpravná tanečně pěvecký show

Kristian Pekar v roli Tonyho prezentuje uvěřitelným projevem dospívajícího teenagera, který si hledá své místo na slunci. Obyčejný kluk s rytmem v těle tápe životem a jeho víkendové úniky v disko klubu mu vhání radost do života. Kristian Pekar se se svou postavou výtečně sžil. Udržuje v sobě v rovnováze dvě polohy – nesebevědomého kluka plného vnitřních pochyb v kombinaci s floutkem, který patří k hvězdám zdejší diskotéky. Pěvecky ani tanečně nelze Pekarovi nic vytknout. Skvěle odtančená taneční čísla vykazují velkou profesionalitu i smysl pro rytmus a jsou doslova svěží podívanou.

Dobrou hereckou partnerku Tonymu tvoří Stephanie (Svetlana Janotová), která opětovně dokazuje, že tančit i zpívat rozhodně umí na výbornou. Její hrané vysoké sebevědomí dodává inscenaci potřebnou šťávu.

Nezklame ani Daniel Rymeš ztvárňující nesebevědomého a váhajícího Bobbyho C., který svůj pokažený život zakončí nešťastným způsobem. K milým překvapením inscenace patří Dagmar Křížová v roli Annette.

Vydařeně hodnotím postavu barové zpěvačky Glorie, kterou ztvárnila Viktória Matušovová. Její pěvecký rozsah je vždy pozoruhodným zážitkem a tento muzikál je toho jasným důkazem. Pobaví Aleš Slanina v roli extravagantního diskžokeje Montyho.

Herecký soubor Městského divadla Brno nabízí v Horečce sobotní noci profesionální dynamickou podívanou v podobě precizně odzpívaných a ještě lépe odtančených tanečně pěveckých čísel v doprovodu nesmrtelných disco rytmů od Bee Gees, které se prostě dostanou pod kůži. Bohužel příběh tone ve slabém scénáři, který nedá dějové lince možnost více se rozehrát. Ku škodě vynaložené energie všech zúčastněných herců, jejichž nasazení scénář sráží dolů.

Pokud si však divák touží pouze vyslechnout naživo rozpálené hity od Bee Gees v našlapané taneční choreografii, nebude zklamán. Těm, kteří očekávají od příběhu více, naopak hrozí zklamání. Přesto tento nenáročný popový kousek díky nasazení celého souboru a vynikající práci sehraného orchestru slibuje výborně připravenou show, která nenudí a rozproudí krev. A pokud se chceme bavit pohledem na skvělý tanec, kostýmy i zpěv, Horečku sobotní noci si dozajista užijeme. Málokdy se totiž v divadle stane, že by se diváci roztančili...

Hodnocení: 65%

 

http://www.epochtimes.cz/2018021824001/Horecka-sobotni-noci-v-brnenske-podobe-dokaze-roztancit-publikum.html


Další články tohoto uživatele na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.