Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog návštěvníků i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Au revoir, Les Miserables

Publikováno primárně (i s fotkami) na blogu: http://klarat.blog.idnes.cz/

5 let a 139 repríz, přesně tak dlouho se Bídníci vyhřívali na výsluní Hudební scény Městského divadla Brno. Tenhle pobyt na muzikálovém slunci přinesl zasloužené ovoce, za vše mluví například Cena Thálie, kterou v roce 2009 obdržel Petr Gazdík, jeden z představitelů hlavní mužské role. Přesto všechno nejsou divadelní inscenace, stejně jako lidé, nesmrtelní. Bohužel nebo bohudík, prostě to tak je, bylo a bude. Už dost té sentimentality! Nyní zpět do 31. května na předposlední (pro některé alternanty a alternatky však úplně to poslední) představení...

Victor Hugo, Alain Boublil a Claude-Michel Schönberg, Cameron Mackintosh – tahle jména píšu už tak nějak jenom z povinnosti. Předpokládám, že je musí znát snad i ten nejzarytější odpůrce kultury. Avšak na jednoho člověka nesmím zapomenout ani omylem – Stanislav Moša. Právě on si vzal pod svá režisérská křídla Jeana Valjeana, který je za krádež bochníka chleba odsouzen k pěti létům galejí, kde ale nakonec kvůli útěkům tvrdne let celkem devatenáct. Když ho konečně propustí, má znamení trestance na celý život. Naštěstí na své pouti narazí na kostel a vlídného biskupa, který mu převrátí život doslova naruby. Není ale všechno zlato, co se třpytí. Fantina umírá, co s Cosettou? Navíc Javert se umí na člověka přilepit tak, že ho neodtrhnete ani párem koní.

Měla jsem tu čest zhlédnout Les Miserables hned dvakrát, poprvé v roce 2011, a následně, jak už jsem se zmínila výše, odpolední derniéru poslední květnový den roku 2014. A co čert nechtěl, v obou případech jsem narazila na stejného Jeana Valjeana i Javerta. Trestance s číslem 35602 na hrudi ztvárnil Jan Ježek, jehož pěvecká preciznost si bez problémů nezadá s operním zpěvákem. I jeho přerod z tvrdohlavého zločince na počestného a chrabrého občana byl obdivuhodný. Pro mě exceloval zejména v první části představení, po přestávce zase převzal otěže Petr Štěpán coby Javert. To, že zpívat skutečně umí, nastínil už ze začátku a při jeho podání písně Hvězdy zjihla každá ženská dušička. Jinak měl svého poldu precizně činoherně vymazleného. Jdeme dál, Fantina Markéty Sedláčkové byla jednoduše svá, člověk si musí zvyknout na její dost atypický hlas. Prostě se vám buď bude líbit, či nikoliv, u ní není nic mezi tím. Teď k Eponině a Cosettě, obě dvě zabouchlé do Mariuse, kterého příjemný způsobem uchopil Jakub Uličník. Podle mého názoru by měla být výraznější Eponina, avšak dost neznámá Kateřina Havlíčková ani zdaleka nedosahovala kvalit své muzikálově zkušenější kolegyně Radky Coufalové, a to jak herecky, tak i pěvecky. Z hlavnějších postav musím ještě vypíchnout manžele Thénardierovy. Lenka Bartošilcová spolu s Tomášem Sagherem vnesli trošičku humoru, ale i bezchybné vykreslení osob, které se uživí za každé doby. Nakonec potěšili také Aleš Slanina a Robert Jícha, a sice svou přítomností v company, stejně tak jako Barbora Remišová v malé, ryze pánské, roli Gavrocha.

Co se týká kostýmů, Andrea Kučerová vsadila na jistotu, a to klasické dobové oděvy. Mně osobně utkvělo v paměti oblečení Thérnardierů na svatbě Mariuse a Cosetty i do puntíků padnoucí Javertova uniforma. Scéna? Prostě všehochuť, ať už to byly zajímavě vytvořené barikády, expresivně vyjádřená Javertova sebevražda, výbuchy, střelba, nebo poněkud chudší, avšak neméně zajímavé scénické pojetí písně Prázdný stůl i židle prázdné. A co říct závěrem? Snad jen to, že Bídníci jako takoví nepatří mezi mé zvláštní oblíbence, zřejmě kvůli minimu mluvených dialogů. Ale postupem času, jak jsem si naposlouchávala největší hitovky a zopakovala si podruhé brněnskou verzi, tak jsem si uvědomila, že je to zejména o atmosféře, kterou v Městském dovedou navodit na jedničku. Proto jim promíjím i občasnou nesrozumitelnost textů, zejména při sborových písních nebo vícehlasech. Jinak pocit, kdy jak diváci v hledišti, tak herci na opačné straně „barikády“, vědí, že je to naposledy, ten prosím pěkně nejde ani slovy dost dobře vyjádřit. No, a abych nekončila pesimisticky, pokud jste ještě neviděli tohle – troufám si říct – jedno ze základních muzikálových děl, máte možnost to ještě honem napravit. 14. června se na zámecké zahradě v Lednici představí koncertní verze. A kdo ví, třeba Brňáci opět po čase získají zpět licenci, kvůli které se musíme s Bídníky prozatím rozloučit.


Další články tohoto uživatele na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.