Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Glyfosáty a lobbing kolem nás
Lukáš Holubec, 13.3.2019

Divadlo Letí se připojilo k projektu sítě divadel z deseti evropských zemí s názvem Fabulamundi, jehož cílem je podpora evropské dramatiky. Jistě to není překvapení, neboť právě Divadlo Letí je otevřená platforma pro uvádění současných textů domácích i světových autorů. A jelikož má spolupráce v tomto projektu přiblížit aktuální evropská témata, je inscenace Evaluace kvality a etiky v evropských veřejných zakázkách vhodně zvolenou hrou pro nastudování. Napsala ji rumunská autorka Alexandra Badea a původně se jednalo o rozhlasový seriál. Jsem rád, že jsem mohl vidět divadelní verzi, protože představa uvelebení se do křesla a zaposlouchání se do podmanivých slov typu Self-management a management self, Advanced performance reporting či Propedeutika mediální komunikace, ve mně vyvolává namáhavý souboj soustředění se a spánku.

Úpravy a režie se ujal Adam Svozil a dramaturgie Marie Špalová. Tedy tandem, který již společně uvedl v Divadle Letí povedenou inscenaci A pak přišla Mirna. A přestože pravděpodobně zůstala do jisté míry zachována struktura desetiminutých dílů, jak jej původně pro rozhlas Alexandra Badea napsala, dokázali jej Marie Špalová s Adamem Svozilem divákovi zpřístupnit poměrně atraktivní formou, čemuž přispěla jednak zvolená nadsázka a ironie, s nimiž se obratně pracuje, ale také scéna Anny Brotánkové, jež diváka vtahuje do hry nenásilně avšak účinně.

Evaluace kvality a etiky v evropských veřejných zakázkách se zaměřuje na aktuální společensko-politická témata. Hlavními motivy jsou lobbing a jeho současné motivy, využití, rozsah i dopad a glyfosát, ve hře prostředek provázání zemědělství a byznysu na pozadí práce právě lobbistů. Ústřední dějová linka není nijak překvapivá, ale spíše než o konkrétní příběh jde o jeho vedlejší produkty, jimiž jsou palčivé problémy dneška. A těch je celá řada. Pokud by se měly označit jasným titulem, mohl by se zvolit „Kam kráčí demokracie?" Jestliže stále platí, že „demokracie je forma vlády, ve které se všichni občané rovně podílejí – přímo nebo nepřímo skrze volené zástupce – na navrhování a přijímání zákonů, kterými se řídí jejich společnost" klade novinka Divadla Letí otázky, na kolik je toto tvrzení narušováno lobbingem, jenž obratně manipuluje s fakty, ovlivňuje práci například s odbornými studiemi, vytváří leckdy pokřivené mediální obrazy a zneužívá, zda se, že nekonečnou touhu lidí po konzumu, penězích a blahobytu, jenž na svém konci nebude znamenat absolutní nirvánu, ale celospolečenský kolaps.

Herecky působí inscenace naprosto vyrovnaně. Tvůrci zvolili místy až groteskní přístup. Z jiných již zhlédnutých her jsem předpokládal, že toto pojetí bude nejvíce vyhovovat Nataše Mikulové, ale nutno uznat, že i oba pánové, tedy Michal Bednář a Vojtěch Vodochodský, zvládli své postavy s jistotou a přehledem. Velkou zásluhu na mých dojmech, že inscenace nejen bavila, ale i poskytla prostor pro nastolení zásadních otázek, má jistě Adam Svozil. Jeho režie nepostrádá energii i hravost a jeho úprava, a zde předpokládám i nemalou invenci dramaturgyně Marie Špalové, pak z ne vždy čitelných faktů a pojmů poskládala vlastně jasný a přehledný apel na nás diváky sedící uprostřed konzumně prohnilé mašinérie.

Evaluace kvality a etiky v evropských veřejných zakázkách má bezpochyby ambice otevřít diskuzi. Jedná se přeci jen o politické divadlo, které by takové nároky mít mělo. Také už jsem určité náznaky debaty o ideologii inscenace, jejím černobílém vidění a cíleném zásahu pouze konkrétní sociální bubliny zaznamenal. Já se i přes všechny výše zmíněné klady, kvůli nimž návštěvu novinky v Divadle Letí doporučuji, však nemohu ubránit především jinému a přiznávám, že zcela subjektivnímu pocitu, kterým je určité zklamání, pramenící z očekávání jistého vyburcování, jež se nedostavilo. Snad to bylo z přeci jen postupně uvadající energie, z takřka nulového souznění s postavami či z absence gradace ve finále, které by mne výrazněji zasáhlo. Možná už jsem semletý společností, která inscenací nastolená témata nedokáže vyřešit, nebo naopak očekávám, že v divadle budou podobné společenské problémy zobrazovány s větší razancí a ne na humorném podnosu, ale každopádně si po zhlédnutí Evaluace kvality a etiky v evropských veřejných zakázkách vlastně nekladu nepříjemné otázky. Zda je chyba ve mně či v pojetí inscenace zjistěte sami.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.