DEŠŤOVÝ MUŽÍČEK SE NA FIDLOVAČCE ROZTEKL
(Rain Man, premiéra 16. března 2023, 40 %)

Divadlo na Fidlovačce uvedlo divadelní adaptaci Levinsonova filmu Rain Man. Příběh o setkání dvou bratrů podává svědectví o lidech s poruchami autistického spektra a jejich světě, třebaže tak původně nebyl zamýšlen. Civilně a dojemně. To se však na Fidlovačce vůbec nepodařilo.

Výrazně pohybová a hudební inscenace režisérky a choreografky Adély Laštovkové Stodolové má k civilnosti daleko. Do inscenace vstupují bezejmenné postavy, aby krátkými (a mnohdy nepovedenými) pokusy o lazzi* ve stylu commedie dell´arte narušovaly komorní příběh. Road movie fluidně přechází mezi scénami, a když už potřebuje jasně definovat prostředí, učiní to sborovým hudebním tanečně-deklamačním výstupem. Samozřejmě doplněným o kankán…

Problémy scény Marka Cpina souvisí s chaotickým pohybem herců na scéně. Multifunkční unifikovaná stěna se zataženými okny postrádá schopnost jakkoli dotvářet jednotlivé obrazy a výrazně omezuje možnosti exteriérových scén. Po jevišti jezdí kabriolet na dálkové ovládání – ten, který autistický Raymond mohl kdysi za odměnu řídit po příjezdové cestě. Jízda je ale nejistá, auto občas neúmyslně naráží do stolu obaleného bublinkovou fólií – snad jediné rekvizity, která významově pomáhá.

Mnohé scény jsou hlučné, neusledovatelné. Momenty záchvatů, které jsou přirozeně přítomny, musí podporovat pištivý tón, k jehož užití nesáhli ani filmaři u původního snímku. Nebylo totiž třeba. Nebylo by ani tady.
Klíčové scény ukazující geniální schopnosti autistů jsou zcela shozeny. Servírce vypadne z ruky balíček párátek a Raymond je v mžiku schopen říct, že jich na podlaze leží 246, protože právě čtyři v krabičce zůstala. Proč však musí vedle tohoto „zázračného“ momentu padnout servírka Charliemu do klína a on naznačit dotyky jejího pozadí? Proč se musí v pozdější části příběhu prostitutka Iris natřásat na pokerovém stole v růžovém světle, když je celá scéna o Raymondově nesetkání se s láskou?

Matouš Ruml je v roli autistického Raymonda skvělý. Ve srovnání s Dustinem Hoffmanem v původním filmu zvládl roli ještě lépe, i když je v divadelní adaptaci mnohem mladší a více oddělen od vnějšího světa. Naopak Martin Písařík (Raymondův bratr Charlie) není tím cílevědomým mužem, kterého ztvárnil původně Tom Cruise. Roli nezvládá hlasově, v přístupu se projevuje vztek. I to ubírá kontrastu, na němž je vztah bratrů v příběhu postaven.

Autisté z inscenace vycházejí jen jako zdroj smíchu. Inscenátoři si dokonce musí pomáhat programem, aby sdělili například základní doporučení pro komunikaci s osobami s poruchami tohoto typu, třebaže by to mohli ukázat přímo na jevišti. Celé scénické dílo je možná pobavením pro nemalou sortu diváků, zcela však podupává sdělení, která dokázal zprostředkovat původní film.

Ve své práci se setkávám i s lidmi s poruchami autistického spektra. Tahle inscenace jim nepomáhá, ba naopak. A je mi z toho smutno.

*komické, žertovné výstupy, vycházející z vlastního repertoáru