Třicátá Marinina láska

viz blog

Občas jsem zachytil zajímavou myšlenku a poznal, že i totalitní režim v Rusku má se současností něco společného (pocity ničivé prázdnoty a beznaděje, neschopnost či nemožnost lásky atd.). Myslím, že téma by šlo dobře vztáhnout k dnešku. Režisérce V. Čermákové se to však nepovedlo, její uchopení bylo od základu špatné. Měl jsem pocit, že se ani nesnažila o to, aby se divák zorientoval, chyby byly někdy až školácké. Nepřehledné a těžce srozumitelné dění na jevišti. Osobitě ztvárněné výjevy se k tématu v zásadě hodily, ale v chaotickém zpracování jejich smysl nevyzníval. Navíc únavné a nezáživné.

Neskutečný režijní blábol, jímž V. Čermáková naprosto zabila jakékoli zajímavé myšlenky textu. Trapno střídalo trapno, naprosto nesmyslné využití nahoty - pouze pro efekt. Právě tyto scény patřily k těm nejtrapnějším v představení. Podobná produkce neměla vůbec spatřit světlo světa - vysloveně se jednalo o trápení diváků. Inscenace u mne aspiruje na propadák roku.

Třicátá Marinina láska rozhodně nemůže oslovit diváky, kteří neznají knižní předlohu Vladimíra Sorokina. Pokud ano, stává se celek mnohem zajímavější, pochopitelnější a režisérova schopnost přesně na jeviště přenést atmosféru knihy je obdivuhodná.