Můžu k tobě?

Obávám se, že až se příští léto Divadlo Artur prostřednictvím nějakého dalšího premiérového říkejme tomu inscenačního počinu optá "Můžu k tobě?", zmocní se mě divácká panika. ..ještě o něco víc se v tuto chvíli obávám, že zakoupením vstupenky opět odpovím kladně..

14,99% Divadlo Artur letošní novinkou potvrdilo svou "divadelní vizi" nastavenou loňskými inscenacemi. O děj nejde, hlavní je do dvou hodin vměstnat co nejvíce (převážně notně vyčichlých) vtípků na téma sex a věkové rozdíly (nejlépe v kontextu sexu), došlo i na fekální humor.

Smutným zjištěním pak pro mě bylo, že se "hereckému standardu" tohoto souboru přizpůsobila i Michaela Kuklová, když "vykouzlila" postavu srovnatelnou s "legendárními" výstupy Jany Krausové. To vše (přiznejme, že vskutku početné) publikum odměnilo potleskem, jehož vlažnost by mi téměř kdekoliv jinde přišla trapná.

13,7926%. Pokoušet se o seriózní hodnocení a konstruktivní hledání chyb nemá v tomto případě smysl. Text je neuvěřitelnou slátaninou. Například pošťačka (nymfomanka) se představuje „Jmenuji se Panenská, Blanka“ a jeviště opouští se slovy „Já frndím“. Realizace a herci nevídanou lacinost ještě umocnili. Tento způsob pokleslé prvoplánové komerční podbízivosti není omluvitelný ani marnou snahou o ironii. Řada okamžiků vyráží dech! Byla to prostě „sračka“, ale taková, až mě paradoxně bavilo sledovat, co je na divadle možné, takže vlastně nelituji. Jednou za rok se něco takového vydržet dá. :-)

"Komedie" je syntézou všech možných hlášek a situací z filmů (např. Marečku, podejte mi pero!, Jáchyme hoď ho do stroje), ale třeba i rozhlasové Tlučhořovic rodinky. O notoricky obehraných vtipech nemluvě. A spoustu dalších "výpůjček" jsem určitě nerozklíčoval. Celé je to pak zabaleno v laciném secondhandovém stylu. A herecké výkony? Řekněme to slovy klasika: "Byl to nářez!" Na druhou stranu mě však potěšilo, že jsem si na střeše Harfy mohl před začátkem zblízka prohlédnout přistávající letadlo. Nikdy jsem ho ještě neviděl letět mně tak blízko nad hlavou. Inu, je třeba radovat se z maličkostí.

Inscenace vrší jeden otřepaný laciný vtip na druhý, nad "herectvím" jsem v prvních minutách nevěřícně kroutila hlavou, druhá polovina byla naprosto zbytečná a tedy o poznání nudnější, než první. I reakce publika byla vlažná (evidentně existuje hranice, pod kterou ani "dav" neklesne), závěrečný potlesk vyloženě ze slušnosti.

Přesto, lze najít pozitiva (s velikým úsilím a maličká pozitiva). Několik vtipů, jakkoliv laciných, mě skutečně pobavilo, Bára Mottlová potěší nejedno mužské oko a v první půlce jsem se opravdu nenudila.

Snažím se (marně) hledat konstruktivní připomínky a analyzovat, proč večer skončil unaveným potleskem. Byl jsem totiž svědkem ne rozverné komedie tak akorát na léto, ale "divadla", které se snaží diváka ubavit k smrti. Prostředky k tomu použité byly laciné, prvoplánové a nezřídka i velmi hloupé či "vykrádající" kdeco. Tak snad jen, že méně by znamenalo více (ať jde o litanie textu, do kterého nikdo nemá srdce zasáhnout, nebo opakovaní fórů) a že část účinkujících herců by se měla ptát sebe sama, kde je hranice trapna a zdali se nepohybují hluboko za ní.

Ač jsem očekávání neměl vysoké, tak přesto jsem si posunul svoji pomyslnou laťku kvality divadla. Těžko se mi zde hledají nějaké klady. Místy zaznělo několik dobrých vtipů a občas bylo vidět něco jako herectví. Ale jinak velmi laciné, předvídatelné a zdlouhavé. Nicméně když jsem zcela vypnul a nechal se tím jen volně unášet, tak jsem se i  slušně bavil (často tedy nevěřícně). Ale to mi vydrželo jen první půli, zbytek bylo již jen opakování viděného...Kdyby se jednalo o amatérský soubor, bylo by to jiné, ale u profesionálního divadla s cenou lístku 300 Kč to nelze přehlížet.