Nejsem cvok!

Kam mírně podivínského účetního Bernarda dovede dokonalý přehled o počtu jogurtů v ledničce a jak se zdánlivě vykolejí jeho život po velkém zjištění, je obsahem jímavé komedie, která byla vybrána na tělo Radku Holubovi. Vytvořil figuru zábavnou, až legračně pedantskou, ale pořád z masa a kostí, trochu usmýkanou životem a bez valných perspektiv. Divadlo Kalich pro svou činoherní linku sáhlo po chytré komedii, v níž nejde o nic menšího, než narovnání vztahových mimoběžek (otec a syn, nemluvě o působení žen v celé té zápletce…) a nastartování smysluplnější životní harmonie. O trochu jiné uchopení si říká postava psychoterapeutky.

Milá komedie, nejpůsobivější v momentech setkávání pedantsky pořádného, čísel milujícího otce se synem, který se náhle střetává s otcovým ještě podivnějším chováním než obvykle a dospívá k závěru, že by jej nebylo od věci řešit. Tehdy inscenace nabízí komiku i dojetí a vážnější momenty, když dva již značně odcizení muži zvolna a v podstatě mimoděk znovu budují svůj vztah i vztahy k sobě samým a obecně ke zbytku světa, a to i za působení dvou ženských postav, které po setká(vá)ní s hlavním hrdinou rovněž nacházejí další směr svých životů. Je to milé, dojemné, veselé a inscenačně prostě klasické: nepřekvapivé, ale kvalitní.

75 %. Vysloveně milá, rozverně laděná komedie, jako vystřižená ze života k tomu. Režie trefně pracuje s mírnou nadsázkou, rozehrané situace díky tomu vyznívají humorně, s optimálně tragikomickým nádechem. Herecká čtveřice příběh interpretuje patřičně energicky a do hlediště se jí daří přenést dobrou náladu i přiměřenou dávku dojetí. Radek Holub je v roli svérázně podivínského bývalého účetního více než přesvědčivý, jeho čtení reklamačních dopisů je odzbrojující. Hra důvtipně kombinuje zábavnou linku s nenásilně zakomponovaným poselstvím o nečekaném lidském obohacení prostřednictvím toho, čemu se mnohdy z předsudečných důvodů odmítavě bráníme.