Terapie

Repríza 7.12.2016. Je evidentní, že po premiéře inscenace musela doznat změn. Durangova hra, která se v Čechách hraje pod názvem „Nevyléčitelní“, ironicky až s úšklebkem řeší chaos v partnerských vztazích. Crazy přístup V. Hybnerové a J. Čermáka nejde proti smyslu textu, dovádí do extrému i jemnější odstíny. Chtěli-li se však pustit na poměrně tenký led, měli se více jistit, například přizváním dramaturga. Takto se našly scény, které skřípaly či vůbec nevycházely. Nebyl jsem už svědkem níže hodnocené lacinosti a samoúčelné vulgárnosti, nicméně výpověď hry pokulhávala i v této podobě inscenace.

Tohle se hodně nepovedlo. Samotná hra má sice jistý (i když mizivý) potenciál, ovšem je napsaná tak absurdně, že se naprosto příčí na jevišti viděnému "realistickému" herectví (možná kdyby byly postavy vedeny podobně jako výstup V. Hybnerové s V. Záveským v druhé části inscenace, mohlo by to dopadnout trochu líp). Co je však horší: nikdy jsem na divadle nezažil, aby mi vulgarity přišly tak vulgární... Celé to trápení korunuje naprosto nezvládnutý závěr, kdy divák hledí nevěřícně na jeviště. Jak je možné, že takoví divadelníci jako Hybnerová, Pechlát, Etzler a Záveský vytvoří něco podobného?

Takový to, když ve vás režie, herecké obsazení a anotace vzbudí nadějeplné divácké očekávání a vy pak po několika minutách strávených v hledišti nejste v sedadle skoro vidět, neboť vás všeobjímající, stupňující se trapno zasouvá níž a níž.. ..a po přestávce navíc odhodlaně zvolíte návrat do sálu, žel jen proto, aby se naplnil předpoklad, že to nebyl dobrý nápad.