Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete

Umělecký kredit režiséra Ivana Krejčího na Palmovce utrpěl malý šrám. Inscenaci nelze upřít originalitu, kouzlo (ano, především díky Janu Kačerovi v roli Šaška Feste), pěkný hudební podtext a přináší také individuální herecké výkony, které jsou ozdobou inscenace (Ivan Jiřík - pro mě nejlepší Malvolio posledních let, Viola Terezy Dočkalové…). Jiné jsou bohužel formované „dozkoušej si sám“, nebo jsou šlápnutím vedle. Sporná je i dramaturgie inscenace, která Večer tříkrálový modeluje jako vrstevnatou mozaiku a oslabuje hlavní linku. Protahování epizodních situací přitom spíše volá po škrtech.

45% Kdybych předem nevěděl, že inscenaci režíroval I. Krejčí, nikdy by mě nenapadlo ji s ním spojovat. Výsledek na mě působil nedozkoušeně, jednotlivé scény zůstávaly více či méně (ne)zdařilými solitéry, nepropojily se v celek. Herecky nevýrazné, bez šťávy, nejhůře dopadly přehrávané a zbytečně posílené "komediální" výstupy s Tobiášem Říhalem (O. Veselý) a Ondřejem Třasořitkou (T. Dianiška). Obsazení I. Wojtylové respektive S. Šárského do rolí Olivie a Antonia pak bylo naprostým přehmatem. Podivně jemnou příchuť smutku přinášel do inscenace J. Kačer, jehož výstupy mají patřičný emoční náboj.

45 %. Za mě, bohužel, zklamání. Nikterak převratně invenční inscenace, spíše mdle našedlá jako většina kostýmů. Více mě zaujal pouze ironicko-sarkastický glosátor Feste Jana Kačera. Obsazení Ivany Wojtylové do role Olivie považuji za nešťastný přešlap. Některé situace a postavy byly neúměrně posilovány na úkor jiných a celkového vyznění. Zkrátka: málo zábavy, hodně minut.