Máj

Opravdu obdivuhodný výkon Barbory Hrzánové v hlavní a jediné roli. Celý text známého díla Karla Hynka Máchy uměla nazpaměť bez jakéhokoliv výpadku či zaváhání. Její podání mi bylo sympatické, dokázala člověka pobavit i dojat. Samotná inscenace tolik nezaujme, ale výkon Hrzánové ano.

Po jazykové a básnické stránce je nesporně Máj jedním z klíčových děl české literatury. Otázkou však zůstává, v jaké formě ho uvést na komorním jevišti a koho obsadit do role vypravěče. Oceňuje sice, že B. Hrzánová uměla celý text zpaměti, ale její usměvavý přednes s psychologickou lyricko - epickou skladbou vskutku nesouzní. Recitátorka totiž nepříliš důsledně vystavěla pocit úzkosti a odloučení od okolního světa. Způsob, jakým si tvůrci tohoto poetického večera vyložili Máchovo dílo, zkrátka není v souladu s tím mým, který byl po prvním přečtení textu mnohem citově zabarvenější.

Genialita textu. Změny nálady v intermezzech jsou docela šokující, asi můj problém, že jsem se tak rychle nedokázala přizpůsobit. V rozhlasové verzi se mi líbila moc, tady ve Viole tolik ne, vadilo mi, že tyhle části (jediné) jdou proti smyslu textu. Výkon ale obdivuhodný.

režijně rozpačité, pro herece však kláda která si zaslouží obdiv...

pseudopoetická nuda.