Profil uživatele

Helena

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Lukáš Holubec: 5 % (2)
Jan Pařízek: 6 % (7)
Michal Novák: 10 % (4)
Pavla Haflantová: 10 % (4)
Veronika Boušová: 10 % (2)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 8.4.2014)
Výborný text, daleko složitější než se na první poslech (podívání) zdá. V jednom krátkém úseku večera vyjádřeno mnohé - prožitý život, způsob přemýšlení postav, navíc humor, nadsázka. A na takovém malé ploše nutně neuzavřený konec. Hra (mi) zůstává v hlavě, láká k dalšímu promýšlení. Bravurně zahráno - Špalková, Hartl, Preissová! Já jsem se nenudila ani minutu, naopak, měla jsem pocit, že představení určitě nemohlo trvat téměř hodinu a půl. Ale asi je pravda, že divák musí být nakloněn vnímání a způsobu psaní Lenky Lagronové.
(zadáno: 8.4.2014)
(zadáno: 29.3.2014)
Víc hříčka než hra, ale dobrá. Hloubky myslím text spíš jen naťukává, navíc dobře známé - rodina a psaní, muži, známí...ale je jemný, jízlivý a vtipný. A herečky dobré!
(zadáno: 22.3.2014)
99%, protože 100% v hodnocení neexistuje :).
(zadáno: 18.3.2014)
(zadáno: 14.2.2014)
Havlovu hru považuju za výbornou a svým způsobem závažnou, přesto víc "hříčku" (črtu) než "hru". Proto nedokážu dát víc. Taky mám, i když je to nefér, v hlavě a před očima Landovského a Abrháma (a autora v jedné neoficiální verzi). Možná i proto, připadal mi Potměšil někdy ne dost intelektuální, moc příkrý, Špalek v závěru malinko nepřesvědčivý. Přesto zážitek výborný.
(zadáno: 1.2.2014)
Genialita textu. Změny nálady v intermezzech jsou docela šokující, asi můj problém, že jsem se tak rychle nedokázala přizpůsobit. V rozhlasové verzi se mi líbila moc, tady ve Viole tolik ne, vadilo mi, že tyhle části (jediné) jdou proti smyslu textu. Výkon ale obdivuhodný.
(zadáno: 1.2.2014)
Mám pocit, že dneska už se Čapkovy hry dají hrát jenom takhle pitoreskně nějak, čas - a dnes už i dobré rozbory a kritiky - ukázaly slabiny textu. To ale neznamená, že by tam musely být delší, zbytečně monotónní pasáže (na konci první poloviny zejména).
(zadáno: 1.2.2014)
Propojení výborných hereckých výkonů, vytváření prostředí, uvěřitelného chování postav, změn jejich chování, překladu, vulgarit, bez nichž by nebylo místo a prostředí věrohodné, a chytrého humoru často postaveného na tom, že divák musí vědět a přemýšlet...zkrátka výborné.
(zadáno: 10.1.2014)
Spíš možná malinko míň, možná je to však dáno mým velkým očekáváním. Jako rozhlasovou hru (v podání Dany Černé a Jany Strykové) bych hodnotila lépe, pro Violu (pro jakoukoli scénu) mi to připadalo trošku moc jednoduché, prvoplánové, jednoznačné atd. Možná, kdyby to bylo dohromady ještě s nějakou jinou divadelní (černohumornou) hříčkou... Pravda ale je, že obě dámy hrály moc dobře.
(zadáno: 22.12.2013)
Výborně zahrané, přitom obtížné neustálým střídáním situací, nálad, proto hodnotím tak vysoko. "Koláž" držela dobře pohromadě, nepůsobila roztříštěně, í když to byl takový rychlý průlet životem Němcových. Přála bych si ale, aby šli režiséři víc do hloubky, takhle pro mě moc posilují klišovitou představu o známém manželském páru (on tyran, ona trpitelka, teď už se přeci ví víc - nutno ale přiznat, že snaha o nečernobílost vidět byla). Pan Horanský v rozhovoru v rozhlase přiznal, že nečetl Němcové dopiy. To potom těžko asi napsat výbornou hru.
(zadáno: 10.10.2012)
(zadáno: 10.10.2012)
Možná tak 75% :). Také se mi rozhlasová hra líbíla více - v ní je vedle Tomicové výborný Jan Vondráček, moc nechápu, proč je v divadelní verzi moderátor senilním staříkem, jeho "normálnější" podoba mi připadala silnější. V divadle jde také mnohem více o kabaret, zdá se mi, že se ztratil nějaký jasný dramatický oblouk (možná by to tolik nevadilo, kdyby byla každá scéna o kousek kratší). Některé výkony ale opravdu výborné (třeba v postavě běžkyně Radmily).
(zadáno: 10.10.2012)
Několikrát jsem se zasmála, to ano, velká část textu mi ale připadá plná klišé, stokrát omletých stereotypů (typu že se muži nechtějí ptát na cestu, nemluví o svých pocitech apod)... Je ale pravda, že se kolem mne lidé bavili a poznávali v partnerských hádkách. Herec mi nijak zvlášť dobrý nepřipadal, na několika místech mluvil příliš potichu (starší lidé měli problém vůbec rozumět) - akustika podivného prostoru divadla Palace mu určitě nepomáhá, sám by se ale také mohl víc snažit.