Vdovou proti své vůli

Twainova hra, kterou v Ypsilonce uvedli jako první na světě, je patrně v původní podobě takřka nepoužitelná. Ypsilonkovské variace a hudební vsuvky přinášejí oživení, občas jsou vtipné a minimálně část z nich je smysluplná. Je otázkou, jak inscenace vypadala v době premiéry a jak moc herecké improvizace pozměnily původní podobu. V současné době je však zmíněných „přidaných“ prvků přemíra, takže ve výsledku neobohacují problematickou předlohu, nejsou myšlenkovou nadstavbou a odvádějí pozornost od obsahu. Připouštím, že jednotlivé reprízy se mohou značně odlišovat.

Schmidova Ypsilonka v plné polní, (ne)herci vyskytující se na jevišti bez zjevného důvodu jen proto, aby po minutě pronesli nějaký vtipek, slovní hříčky servírované tak, aby došly každému stůj co stůj, výstupy, u nichž není jasné, zda jde o poloimprovizované jednání profesionálů či výsledek náhodných procesů... To vše pak korunováno opakovanými vtípky o Lábusově plynnatosti či žertíky "černý humor" či "černý pasažér" ve spojení s Maximem Mededou.

A samotná Twainova hra? Ta v tom všem tak nějak zanikla.