Východočeské divadlo Pardubice [Městské divadlo]

Lovecké scény z Dolního Bavorska

Premiéra: 13.5.2017 | 1:30x
Překlad: Valeria Sochorovská. Úprava: Zdeněk Janál, Filip Nuckolls. Dramaturgie: Zdeněk Janál. Scéna: Lukáš Kuchinka. Kostýmy: Lucie Šperlová. Hudba: Ondřej Švandrlík. Režie: Filip Nuckolls.
Poslední uvedení: únor 2018.
Hra o jinakosti a xenofobii v nás, metafora současné společnosti a podobenství o lidské nesnášenlivosti. V roce 1949 vládnou na německé vesnici ultrakonzervativní a pseudokřesťanské postoje, které mají s přirozenou lidskostí a humanitou pramálo společného. V každém je duše lovce i oběti. Být v tomto prostředí homosexuálem není vůbec snadné. Odlišný člověk může být pro většinu narušitelem, může zpochybňovat její hodnoty, stanovená pravidla a pravdy. Přináší tedy znejistění, čímž se stává nepohodlným, dokonce i ve chvíli, kdy se nijak útočně nevymezuje, nechce nikomu ublížit a chce jen žít...
14!  

inscenace již byla stažena z repertoáru

Východočeské divadlo Pardubice
Hodnocení inscenace
Redakce
65 %
Uživatelé
75 %
7521000
Hodnocení redakce
Pavel Širmer 60 %
Lukáš Dubský 70 %
Volby

Hodnocení (4)

HODNOCENÍ REDAKCE
Pavel Širmer  60 %
27.6.2017 | 2000 hodnocení
+ souhlasím
U nás pozapomenutá hra ze 60. let sice dnes již nevyznívá kontroverzně, ale čas prověřil, že Sperrovo zamyšlení nad lidskou netolerancí vůči jinakosti není „dobové“ a že problémy v méně vyhrocené míře přetrvávají. Drama je znepřehledněné zbytečně velkým množstvím postav, s čímž inscenátoři mnoho nesvedli. Scéna nezatížila inscenaci realismem, jednotlivé prvky výborně fungovaly. Režisér možná neměl dostatek zkušebního času; nedokázal herce přimět, aby se zcela zbavili rutiny, někteří zápasili s přibližností a nebyli přesvědčiví. Jedná se však o záslužný počin a obohacení repertoáru.
Lukáš Dubský  70 %
16.5.2017 | 1123 hodnocení
+ souhlasím
Sperr napsal hru v 60. letech minulého století, kdy ještě působila skandálním dojmem. V dnešní době už dějová linie honu na homosexuály není tak aktuální, ovšem režisér Nuckolls zdůrazňuje nechuť přijmout do svého středu kohokoliv, kdo se odlišuje. Povedeným scénickým prvkem je ohořelý hákový kříž, z něhož vesničané po konci války udělali kříž křesťanský. Symbolizuje to jejich stále sepětí s nacistickou ideologií, která jakoukoliv jinakost tvrdě trestala. Hra je hodně zalidněná, u některých postav by člověk uvítal větší rozvinutí jejich příběhu (platí hlavně pro Rova v citlivém podání J.Lásky)
HODNOCENÍ UŽIVATELŮ
Kritik  50 %
29.10.2017 | 70 hodnocení
+ souhlasím
Hře nelze upřít zajímavá témata, aktuální v Německu po 2. světové válce. Odlišnost, jinakost a ochota přijmout takového jedince mezi sebe je aktuální i dnes. Avšak pardubická inscenace pro mě byla nudná. Chyběl v ní náboj, objevovalo se více témat, která však nebyla vysvětlena, nebo jim bylo věnováno ve hře málo prostoru. (imigrantská rodina, sebevražda Roba..)
Miysak  100 %
13.9.2017 | 47 hodnocení

Komentáře uživatelů nevyjadřují stanovisko redakce. Názory jednotlivých redaktorů nemusejí vždy vyjadřovat stanovisko celé redakce.