Rozhovor

připraveno ve spolupráci s videoportálem Dramox a Městskými divadly pražskými


Již sedmým rokem působíte v Městských divadlech pražských. Čím Vás lákalo angažmá v tak velkém seskupení divadel?
V době, kdy jsem do angažmá nastupoval, sestávaly MDP pouze ze dvou scén – ABC a Rokoka. Navíc jsem přišel (po krátké pauze) ze čtyřsouborového ostravského Národního divadla moravskoslezského, kde jsem působil také na dvou scénách. Velikost nebo počet divadel, proto myslím, nehrály při rozhodování takovou roli. Spíše míra porozumění si s vedením a souborem – a velikost jejich duší – pro mě byly zásadní.

MDP se skládá ze tří divadel – alternativnější Komedie, menší Rokoko a velké ABC. Co to pro Vás jako herce znamená střídat různé žánry i různě velké scény?
V různorodosti si libuji. Znamená pro mě nezůstávat v jedné komfortní zóně, a naopak nutnost používat rozmanitější prostředky herectví. Je to trénink citlivosti a „smyslu pro míru“ (který je pro herce podle slov jedinečné, bohužel již zesnulé pedagožky Evy Kröschlové tím nejdůležitějším). Zároveň s sebou rozmanitost scén nese i jiné plusy – například učí pokoře. Za osmdesát diváků na „nemainstreamovém“ představení v Komedii je člověk hrozně vděčný. V neposlední řadě je každá ze tří scén jiná taky lidsky (co se zázemí týče) a má celkově jiného ducha. Hodně rád mám v tomhle ohledu právě Komedii a Rokoko, panuje v nich v podstatě rodinná atmosféra.

s Miroslavem Donutilem v inscenaci Smrt obchodního cestujícícho (foto: Martin Špelda)

Jaká z postav, které jste měl možnost v MDP ztvárnit, pro Vás byla nejnáročnější? Ke které jste si nejdéle „hledal cestu“?
Jednoznačně nejvíc zabrat mi dal kníže Myškin v Dostojevského Idiotovi. Jednak celkovou velikostí plochy ve hře, obsáhlostí replik, ale především svým velmi hlubokým a jedinečným (!) vnitřním životem. Bylo obtížné pochopit pohnutky člověka, který programově věří v dobro a jedná v pravdě až do takové míry, že tyto hodnoty nadřazuje vlastní existenci a životu. Poprvé v životě jsem si roli zkoušel v běžném životě – třeba když jsem se v tramvaji laskavě s upřeným pohledem tázal řidiče, proč zavřel cestujícího do dveří, že vím, že nechtěl, že musel vědět, že ho to bude bolet… Tramvaják začal koktat, že je mu to líto, šel a pánovi se OMLUVIL. Takové jednání ale stojí hrozně moc sil – stejně jako stála hodně sil i role Lva Nikolajeviče. A peněz. Daroval jsem během zkoušení dost pochybným lidem tři a půl tisíce „na benzín do Německa,“ i když jsem sám nazbyt neměl a věděl jsem, že mi neříkají pravdu… Jen abych Myškina zkusil pochopit. Fyzicky nejnáročnější pak bylo zkoušení tango operity María de Buenos Aires s Lenkou Vagnerovou a největší nápor na duševní zdraví? Zrod inscenace Marat + Sade, především proto, že se v ní opravdu téměř stáváme blázny.

v inscenaci Čurda, hrdina jedné prohry (foto: Patrik Borecký)

V MDP hrajete v tango operitě, Shakespearově tragédii i satiře. „Oblékáte“ a odkládáte své role snadno? Nebo si je nosíte po představení domů?
Během zkoušení si postavy často „nosím domů“, přemýšlím o nich v nejrůznějších fázích dne i situacích – to pak mívám takové ty klasické „herecké záseky“, kdy koukám do neznáma, mumlám si text a mezitím převracím v hlavě roli zleva doprava. Nebo „v postavě“ chodím po ulici, nakoupím v ní v pár obchodech… Ale do premiéry mívám představu jasnou a na další detaily přicházím čistě na reprízách nebo v čase okolo představení. Duševní hygiena je důležitá. Rád na rolích pracuju až do derniéry, ale po prvním uvedení se snažím, aby pro mě začínaly s oblečením kostýmu a končily s jeho odložením.

v inscenaci Kanibalky 2: Soumrak starců (foto: Patrik Borecký)

Máte ještě nějaký (zatím) nesplněný herecký sen?
V divadle mě nějakým bizardním způsobem přitahuje zahrát si Macbetha – jehož jméno se nevyslovuje, ale když ho napíšeme, snad to vadit nebude. Rád bych v budoucnu také více pracoval před kamerou, láká mě natočit větší roli v cizím jazyce. Mým největším hereckým snem je ale pracovat s lidmi, se kterými si budu rozumět a budou mi blízcí.

Aleše Bílíka můžete kromě Městských divadel pražských, kde ztvárňuje řadu rolí, např. v inscenacích Marat + Sade, Neviditelný, Roberto Zucco, Smrt obchodního cestujícího, Romeo a Julie a Čurda, hrdina jedné prohry, vidět také na Dramoxu v inscenaci Čapek.