Rozhovor

V dětství závodně tancovala. Souběžně vystudovala konzervatoř a Obchodní akademii, pak Slezskou univerzitu v Ostravě a touha po poznávání a vzdělávání je u ní stále a dnes se věnuje studiu zpěvu. Coby herečka začínala Vendula Fialová v Severomoravském divadle v Šumperku, odkud vedla její cesta do Moravského divadla v Olomouci a od roku 2017 je v angažmá v Divadle pod Palmovkou, kde hraje v inscenacích Pusťte Donnu k maturitě, Encyklopedie akčního filmu nebo Žítkovské bohyně. Kromě toho působí jako rozhlasová moderátorka, hraje v seriálu Ulice a načetla několik audioknih.

V dětství jste se věnovala tanci, zpěvu, navštěvovala dramatický kroužek. Co vás ještě bavilo?
Tanec byl na prvním místě, závodně jsem tančila za klub Akcent Ostrava disco a show dance, 12 let pořád kolotoč soutěží, tréninků a dodnes z toho čerpám i na jevišti. Ale co jsem vážně milovala – v pokojíčku jsem si neustále hrála na moderátorku večerních zpráv, taky rosničku, kterou jsem v pořadu Dobré ráno nakonec opravdu dělala. A ty večerní zprávy – to je pořád můj velký sen. A dětství? Krásné. Hodně jsme cestovali, pořád něco hráli - karty, deskové hry. Hodně jsme si povídali, moji přátelé často chválí, jak mám úžasné rodiče, je hezké, že je tak vnímají, kolem je spousta rozvedených rodin a já mám štěstí, že jsme se ségrou nemusely řešit žádné střídavé péče, ale máme rodiče, kteří se opravdu milují, a to je nejlepší, co nám mohli předat.

Na Janáčkovu konzervatoř v Ostravě jste šla na doporučení vaší paní učitelky ze ZUŠ, ale hned vás nevzali, vyšlo to na druhý pokus. Souběžně s konzervatoří jste ale studovala také Obchodní akademii a v roce 2012 jste ukončila studia na Slezské univerzitě v Ostravě, obor Veřejná správa a regionální politika. Proč právě tento obor? Nelákalo vás pokračovat ve studiu herectví na JAMU nebo DAMU?
Já jsem to na DAMU i JAMU zkusila a nevzali mě. Na DAMU to bylo druhé kolo, třetí už nevyšlo. A pak se ozvali ze šumperského divadla, šla jsem do angažmá. Ale došlo mi, že chci ještě studovat, s tím, že využiji vzdělání z obchodní akademie. A protože tam jsem studovala obor veřejnosprávní činnost, tak jsem zvolila i na vysoké sociální správu. Více vzdělání a širší rozhled je určitě plus pro život každého, takže proč ne.

v inscenaci Encyklopedie akčního filmu (foto: archiv Divadla pod Palmovkou)

První angažmá jste získala v Severomoravském divadle v Šumperku a pak jste byla sedm let v Moravském divadle v Olomouci. Již v roce 2011 jste se stala držitelkou Ceny Miloše Movnara za nejlepší herečku Severomoravského divadla v Šumperku. V Olomouci jste dvakrát získala cenu za nejlepší jevištní výkon a to za roli nevidomé Elisy v inscenaci Královny a Maryši ve stejnojmenné hře. Jak na toto plodné období vzpomínáte? Nelitovala jste svého odchodu z Olomouce?
To byla jízda. Šumperk, první angažmá, to člověk nezapomene. A pak Olomouc. Litovat se nemá ničeho, pokud tedy někomu neublížíte a já určitě nelituji. Můj odchod myslím kolegy ani nepřekvapil, šlo o přirozený vývoj. Děkuji Olomouci, divákům, kolegům, všem, kteří mě formovali, měla jsem překrásné role, úžasné kolegy. Ale co člověk dává, se přece vrací, že? Teď to mám stejně. Díky Bohu!

Co vás přivedlo do Divadla pod Palmovkou v Praze, kde působíte od roku 2017? V čem vás mohou diváci na této scéně vidět?
Hostování ve hře Mocná Afrodíté přineslo nabídku angažmá a já byla v bodě, kdy ještě nechybí odvaha začít někde od nuly, neměla jsem v Olomouci rodinu, nezakotvila jsem, zkrátka to přišlo v pravý čas. Vidět mě můžete v inscenaci Pusťte Donnu k maturitě jako Donnu, v Encyklopedii akčního filmu jako Marii, v Žítkovských bohyních hraji Josifčenu a v této roli mě nepoznal ani vlastní táta, jsem tam děsivá, zbožňuju charaktery, které totálně nekorespondují s mým pravým já. Taky hraji ve hře Jak sbalit ženu roli Evy, nejnovější je teď Sen noci Svatojánské, kde ztvárňuji Titánii.

Pusťte Donnu k maturitě! (foto: archiv Divadla pod Palmovkou)

Na svém kontě máte přes šest desítek divadelních rolí. Jaké role ráda hrajete? Máte nějakou vysněnou roli? Je vám bližší tragédie nebo komedie?
Já nemám vysněné role, nemám vyhraněné sympatie. Více než role je pro mě režie. Dostanete překrásnou roli, ale režisér vám to může pěkně znechutit. Třeba v Královnách hrát slepou dívku, to bylo těžké a zároveň tak herecky bohaté. Bavila mě postava Toby v Drobečcích z perníku, rozvádějící se žena, zhroucená, tam bylo absolutně co hrát. Maryša byla úchvatná. Ale jak říkám, režisér to někdy umí znechutit. A to, když se stane, tak je to jen odpočítávání do premiéry, ať už to proboha skončí a reprízy takových věcí nepatří k těm, na které se úplně těšíte. Teď nově působím v projektu TV pro děti, kde mám roli Baby Jagy a vymyslela jsem si Diskotéku Baby Jagy. Děti se mnou tancují, zpívají, je to neuvěřitelně náročné na fyzičku, ale odměna je k nezaplacení - šťastné děti.

Dvanáct let jste závodně tancovala v tanečním klubu Akcent Ostrava, získala několik ocenění a tanci jste zůstala věrná a děláte choreografii pro děti, věnujete se zpěvu, působíte jako rozhlasová moderátorka a od roku 2021 také jako DJka. Co vás přivedlo do rozhlasového studia?
Nápad zkusit rádio přišel jednou odpoledne, měla jsem volno a byla z toho nervózní. To je celé. Já na volno nejsem zvyklá (smích). Zabrouzdala jsem na internet, napsala do pár rádií a vyšlo to. Pak jsem tam skončila a zkusila napsat do rádia Kiss a tam jsem dodnes. Pravidelně jsem moderovala víkendy, ale pak už začalo být náročně vše skloubit, navíc víkend, konečně čas být s rodinou a já byla stále pryč, takže teď jsem tam jako moderátorka záskok, když někdo nemůže, ráda si přijdu „zavysílat“. Rádio je prostor mluvit, moderovat, to je přesně to, co chci, to mě baví, to mě naplňuje.

jako Josifčena v inscenaci Žítkovské bohyně (foto: archiv Divadla pod Palmovkou)

Vystupujete nejen v divadle, ale také se objevujete před kamerou, např. seriály - Ulice, kde hrajete postavu bankéřky Dity nebo krimi Místo činu Ostrava, v režii Jiřího Hřebejka. Jaká byla s ním spolupráce a jak se vám hraje v Ulici?
Jan Hřebejk byl super, pohodář, skvělý. Snad budu mít někdy zase štěstí s ním točit, za dva natáčecí dny nemáte šanci se poznat, chtělo by to více času. V Ulici točím třetím rokem a tam naopak režiséry znám lépe, je jich tam více a každý s herci pracuje jinak, to je taky velká škola. A jsem za to vděčná, Ulice je fenomén a být toho součástí je přece super. Znám herce, kteří tím naoko pohrdají a se slovy ´Složenky se platit musí´, dělají, že to mají za trest. Tyhle pózy nejsou nic pro mě. To je jakoby kuchař z pětihvězdy najednou mrmlal, že vaří pro studentskou kantýnu. Bude snad vařit hůř? Jestli to dělá opravdu rád, tak to udělá skvěle kdekoli. A já to tak mám – zahraju, jak nejlépe umím a seriály mi rozhodně v ničem nevadí.

Coby interpretka jste načetla knihu Evžena Bočka Poslední aristokratka jako četbu na pokračování pro Český rozhlas. Jako audioknihy jste načetla knihy - Glennona Doyle Nespoutaná, Moniky Stehlíkové Život s vysokou inteligencí, M. J. Ryan Změňte své návyky a Radky Maňákové Adam a Eva v práci. Jaká jste čtenářka? Máte oblíbeného autora?
Nedávno jsem dočetla Bílou vodu od Kateřiny Tučkové a přešla na Šikmý kostel od Karin Lednické, těžká témata a bylo mi z toho smutno, takže jsem teď sáhla po románu Jedna dobrá věc od Alexandry Potter, abych si odpočinula. Ale knihy Aleny Morštajnové jsem zhltla okamžitě. Kdysi mě velmi zajímala tematika holokaustu, ale přišel moment, kdy jsem si od těch hrůz musela odpočinout. Ovšem kniha všech knih, numero uno je Mistr a Markétka, to nic nepřekoná.

Jste velice aktivní, umíte vůbec odpočívat? Jak ráda trávíte chvíle volna?
Vždycky jsem stíhala hodně věcí. Škola a kroužky, tam to začalo. Teď jsem začala chodit na zpěv, čekají mě kurzy dabingu, které jsem si koupila, chci investovat do poznávání, studia a zlepšovat se. Plný diář mě uklidňuje v tom, že si sebe cením za pracovitost. Ale odpočinek, ten si konečně užívám častěji, nejraději trávím čas na zahradě, s pejsky na procházce a cítím na sobě, že když občas přijde i volno, už nemám potřebu volat do rádií. I odpočinek chce trénink a já se učím ráda.