HradecakV

25.10.2026; Dvojka Biografu jede podle jednoduchého receptu: hity Hany Zagorové jsou skvělé a fungují, příběh však o něco méně a místy působí spíš jako dle internetového návodu připravená nádivka mezi písničkami. Skvěle zahrála pro mě doposud neznámá Natálie Říhová, která celé představení prakticky odtáhla a pro mě byla jasným objevem večera. Zdatně jí sekundoval Filip Antonio. O poznání méně mě bavila na můj pocit ukřičená Marie Křížová, Denisa Nesvačilová a dětští protagonisté. Celkově příjemných 70 %, kdy však na tohle představení znova nemusím. To mám v Kalichu jiné favority. Suma sumárum, dvojka Biografu ještě ano, ale teoretickou trojku už vidět nepotřebuji. Raději něco zcela nového.

Derniéra - Se svým hodnocením sice přicházím po funuse, nicméně chci muzikálu o něco zvednout bodový průměr, který zrovna nevévodí žebříčkům. Z mého pohledu to takový výbuch nebyl. Šel jsem do Karlína s jasným očekáváním, že půjde o vesnickou taškařici a že nelze čekat vážnou klasiku, jíž je třeba brát vážně. S tímto nastavením jsem dostal, co jsem si myslel. Líbivou a občas trhlou scénu, průměrný hudební set (bohužel nic, co uvízne v paměti) a zejména pak pověstná a diskutovaná scéna; zpívající a dojící krávy. Kýč? Možná. Ale mě to neuráželo. Hru kvituji zejména z perspektivy, že šlo o něco nového, a ne o 8. (re)premiéru něčeho více známého.

Pecka! Na představení jsem šel bez velikých očekávání, i z toho důvodu, že jsem vstupenky dostal jako vánoční dárek a nevybral jsem si hru sám. A možná ještě o to větší překvapení to pro mě bylo. Hra je one-man-show Jana Ciny s pár nahranými zvukovými vsuvkami od M Absolonové. Nebudu našlapovat a řeknu to napřímo; ta hra je skvělá a Jan Cina je famózní. Všechny ty nápady, scéna, hudební složka a samozřejmě ta nosná a velmi dobře známá myšlenka Malého Prince je něco, co rozhodně stojí za to vidět. Osobně jsem fanoušek zejména muzikálů, ale tohle je zkrátka něco, co by nemělo uniknout. A mě to dostalo k tomu více sledovat, co Studia Dva nabízí.

26.9.2026; Představení pro mě začalo již forbínou, kdy jsem při příchodu k divadlu potkal princeznu B Kohoutovou a prince J Cinu u "koně" na cigaretce. První půle pak přinesla stávkující port B Kohoutové s chrčením, což bohužel rušilo, a kuckajícího J Krause za každým pátým slovem. Port byl naštěstí do 2.půle opraven. Ale k věci, představení jsem si i přes výše uvedené a zapracované modernismy užil. Herci interagovali s dětmi v sále, zejména pak J Cina, představení bylo vtipné a zněly známé pohádkové hity. Já jako dospělý jsem si užil příjemný podvečer v divadle a věřím, že děti si představení užily ještě víc. Zejména pro ně hru doporučuji.

Beetlejuice měl v Praze premiéru dřív než v Londýně, snad hned po USA. Očekávání byla veliká, zejména proto, že filmovou předlohu mám rád a z internetu znám ukázky muzikálu (zejména famózní Say My Name v podání A. Brightmana a S. Caruso) z Broadway. A dostal jsem téměř to, co jsem čekal; zábavu, specifický grafický styl a vtipné, temně laděné narážky, zejména od samotného Beetlejuice. Skvělé výkony podali J. Sklenář, I. Pazderková, E. Burešová i I. Ahmed. Jen ten zvuk v HDK; ani tady se nepodařilo akustiku vyladit tak, aby představení mělo grády a hudba mě skutečně vtáhla. Přesto jde o jedno z top představení v Praze, které doporučím.

Pro mě aktuálně nejlepší muzikál z Karlína, co lze vidět; s těsným náskokem před Beetlejuice. Jde o muzikál, který věrně replikuje film, což mu ale vůbec nevytýkám. Skvělé písně, radost z mládí a celkově atmosféra, kterou znáte z předlohy. K tomu naprosto skvělá Sarah Salloum v hlavní roli. Muzikál jsem si užil od začátku až do konce, vůbec jsem se nenudil, nepřišlo mi, že by tam byla jediná hluchá chvíle. Moje partnerka chodí na Rebely opakovaně a stále se vrací. Vřele doporučuji.

Pro mě nejlepší současný muzikál v Praze. Landovu hudbu mám moc rád a už jen písní Krysařova zpověď jsem věděl, že tohle bude pecka. Navíc jsem měl štěstí na představení, ve kterém byl Přemysl Pálek, kdy přiléhavější tandem jako Krysař a Pálek se jen tak nevidí. Charisma a testosteron je všudypřítomný. Velmi pak kvituji element Krysařovy duše, kterou byla mlaďounká šikovná tanečnice, s perfektním closingem / curtain call; prakticky sólem pro ni. (chápu, že se děje na každém představení, nejenom na našem). Na představení se běžně nevracím, ale tohle rozhodně můj poslední Krysař nebude. Těším se na Tajemství a doufám, že se obnoví Touha.

Na Ledové království v HDK jsem se velmi těšil, protože londýnská verze mě zcela ohromila, a to i přesto, že jde o pohádkové představení a já už dávno nejsem cílovka. Na pražské scéně jsem bohužel nedostal přesně to, co jsem čekal. Rozpočet je jiný, což se logicky podepsalo na scéně, která mi přišla poměrně chudá. Bavil mě Olaf a Anna, naopak Sven a Elsa zůstali za očekáváním. HDK by prospěla větší šíře hereckého obsazení; opakování totožného ansáblu ve všech představeních začíná působit, jako by Praha neměla muzikálové talenty. Každopádně, píseň Najednou zazněla, a nejenom děti si představení užily. 6/10

6.9.2026-Dracula, klasika, kterou jsem viděl poprvé. Musím ocenit výkon M Vojtka, jehož podání bylo pro mě tahounem představení, zejména co do zpěvu; písně se v divadle vyjímaly, což v HDK bývá spíše výjimkou (na akustiku a sílu zvuku si tam stále nemohu zvyknout). Druhou silnou stránku vidím v Ines B Ahmed, která je neméně dobrá; skvěle se poslouchala a dobře hrála. Co mě však jako neznalého detailů příběhu překvapilo: Nick (Geňa, 59 let) je partnerem Sandry (Ines, 19 let), a ne pasákem mladé holky. Pro mě naprostý plot twist. V HDK mám jiné favority, ale hezkých 7/10. Mj. další premiéru bych HDK navrhl vzít z Londýna Návrat do budoucnosti