Z tiskových konferencí

Na základě historických událostí napsal dramatik Karol Sidon, který je znám především jako vrchní zemský rabín, hru o jeruzalémském antikváři Shapirovi, který tvrdil, že kdesi v poušti u Mrtvého moře našel tři tisíce let staré rukopisy Bible. Spisovatelka Myriam Harryová, jeho dcera, se po letech ocitá tváří v tvář vzpomínkám na svého otce Shapiru a minulost svého rodu. V hlavní roli jedné z nejpozoruhodnějších českých her posledních desetiletí uvidí diváci Elišku Balzerovou.

Příběh o Shapirovi původně vznikl za dob hluboké normalizace. Hra pochází z roku 1972, avšak provedení na jevišti se mohla dočkat až v roce 1990, kdy ji uvedlo Divadlo E.F.Buriana a tehdejší Státní divadlo Ostrava. V dalších letech byla nastudována také v brněnském tehdy Zemském divadle (1991) a v pražském Divadle na Vinohradech (1998).

Patrick Fridrichovský, Eliška Balzerová, Ondřej Brousek

„Je to ten Shapira, ne ta Shapira, jak nás to svádí říkat bez znalosti jmen postav hry,“ s úsměvem zdůrazňuje hned na začátku dramaturg inscenace Patrick Fridrichovský a pokračuje: „Tento Sidonův text patří bez pochyby mezi nejzajímavější díla českého kulturního dědictví. Vůbec práce Karola Sidona by se měly číst více, než se čtou. Hra Shapira jistě každého zaujme už jen tím, že vychází ze skutečných historických událostí, kdy byl ke konci 19. století Mosesem Shapirou učiněn senzační objev svitků s textem Bible. Objev byl samozřejmě padělek. Hra nás však uvádí do děje v roce 1947, kdy byly u Mrtvého moře nalezeny tzv. Kumránské svitky, u nichž byla pravost památky jednoznačně potvrzena. Karol Sidon z toho námětu vytvořil svůj vlastní osobitý příběh o hledání vyšší myšlenky, jako je přátelství nebo zrada, jako je otázka, zdali má pravda cenu větší než milion liber. Hra má neuvěřitelný spád, nezapře se, že Karol Sidon je vystudovaný filmový scénárista. Téměř filmové střihy nejsou pro uvedení na jevišti sice úplně tím pravým, ale věřím, že jsme našli klíč, jak tuto hru, která je především cestou po stezkách pravdy a zrady napříč letopočty i osudy, představit divákům.“

Eliška Balzerová

Karol Sidon předkládá obrazy lidí, kteří nejsou černí ani bílí. Každá z postav v té hře nějakým způsobem zradí. Vedle nich stojí základní morální hodnoty. A je jen na divákovi, jaké poznatky či soudy si odnese domů. I proto jsou role pro herce náročné – např. ve stěžejní postavě starožitníka Shapiry vidíme odborníka, milujícího otce rodiny, ale i ty jeho nelichotivé podvodnické aktivity...

„Hra Shapira, i když vznikla před téměř čtyřiceti lety, zůstává velice současná. Její aktuálnost hledejme především v tom, jak se prostřednictvím jejího tématu a příběhu navrací ke kořenům lidstva, ke všem těm základním zákonům, které by se měly tesat. Krásně poukazuje na to, že každý podvod, každá lež, ale i každá pravda se dříve či později objeví, i kdyby se tak mělo stát ob generaci, i kdyby podvodníci dlouhodobě budili zdání milých, zajímavých a příjemných lidí. Ať děláte cokoliv, dožene vás to. Odpovídám si, je-li tomu tak, v průběhu celého zkoušení,“ říká Eliška Balzerová. „Pro mou roli je navíc zajímavé, že celý děj se odehrává v hlavě Myriam. Stačí malý podnět, aby byla vyvolána silná vzpomínka. Děj tedy vychází ze vzpomínek postavy, v tom je role Myriam Harryové výlučná.“

Shapiru ztvární Ondřej Brousek. „K tak nejednoznačné postavě se snažím přistupovat tak, aby divák uměl porozumět takovému člověku. Jak se ukázalo při zkouškách a společném hledání, důležitým aspektem pro tuto hru je otázka, co je pravda, když každý tu pravdu máme jinou,“ zamýšlí se Ondřej Brousek. Ten je také autorem hudby k inscenaci, pro niž adaptoval různé židovské hudební motivy a zapsal vše do not.

Podle slov Patricka Fridrichovského, který prošel řadu materiálů a dokonce pátral i v místních archivech v Izraeli, tváře herců Fidlovačky jsou prý nápadně podobné skutečným postavám, o nichž se hra zmiňuje. Mystické úvahy mohou pokračovat tím, že maminka Karola Sidona pocházela z Nuslí a jeho babička právě v nuselské Fidlovačce dělala uvaděčku. Premiéra se uskuteční v den, kdy slavná spisovatelka Myriam Harryová zemřela. V inscenaci v dětské roli malé Myriam účinkuje Veronika Divišová, se stejným dnem narozenin jako Eliška Balzerová... „Od dob Tomáše Holého jsme neviděli tak bezprostřední a zároveň profesionální herecký projev s takovým rejstříkem,“ shodují se Patrick Fridrichovský a Eliška Balzerová.

Dodejme ještě, že Karol Sidon se účastnil některých zkoušek, nikoli však "jako autor", ale jako nadšený a vnímavý divák, jak podotýkají herci.

Zuzana Vejvodová, Milan Kačmarčík, Otakar Brousek ml.

Pokud vám zde chybí slova režiséra Juraje Deáka, je to dáno tím, že se bohužel nemohl tiskové konference účastnit kvůli zubařskému zákroku. O tajemné Sidonově hře již nic dalšího neprozradím i z toho důvodu, že autor článku prchal co nejrychleji pryč z divadelního klubu Fidlovačky, který čpěl značným stupněm zahulenosti.

-mys-