Z tiskových konferencí

Slavná postava světové dramatiky Dolly Leviová, šarmantní dáma a rovněž dohazovačka, která se rozhodla užívat si života plnými doušky, se opět objeví na pražském divadelním jevišti. Pomyslnou štafetu po Jiřině Bohdalové (Divadlo na Vinohradech, 1990) přebírá Eliška Balzerová. Inscenaci Wilderovy Dohazovačky Divadlo Na Fidlovačce uvádí pro naši společnou životní inspiraci (je to bez nadsázky jedna z nejkrásnějších her o životním optimismu, přestože jejím postavám se ne vždy daří tak, jak by si samy představovaly) a jednak jako poctu samotnému autorovi, od jehož úmrtí letos uplyne 40 let.

Thornton Wilder napsal Dohazovačku v roce 1954 přepsáním své původní jednoaktovky Obchodník z Yonkersu z roku 1938, přičemž se inspiroval starším námětem a především jeho zpracováním od vídeňského dramatika J. N. Nestroye z roku 1842. Záhy po inscenacích na londýnském West Endu a newyorské Broadwayi se hra rozšířila na jeviště celého světa i na filmové plátno. V roce 1964 podle ní vzniklo muzikálové zpracování Hello, Dolly! (Michael Stewart, Jerry Herman). „Pro tu činohru vlastně bylo nepříjemné, že vznikl muzikál... Původní Wilderova Dohazovačka byla v muzikálu do jisté míry ochuzena. Spousta krásných scén nebo i figur logicky musely ustoupit hudbě, respektive přizpůsobit se žánru,“ vysvětluje Eliška Balzerová. Její slova výmluvně potvrzuje fakt, kolikrát se na českých jevištích Dohazovačka objevila (5x) a kolikrát slavný muzikál (24x).

na tiskovém setkání (foto: Michal Novák)

V Divadle Na Fidlovačce samozřejmě také probleskly úvahy nazkoušet právě tento přece jen známější muzikál, jenže Divadlo Na Fidlovačce není zrovna v situaci, kdy si může dovolit nákladnější produkci. Volba tak logicky padla na původní hru, jež dodnes právem patří do zlatého fondu světové dramatiky.

Wilder zastával ideu „Je třeba milovat život, abychom jej mohli žít, a je třeba život žít, abychom jej mohli milovat.“
„Toto jeho heslo i osobní životní eskapády souvisí i s naší inscenací, vždyť právě dobrodružství jako taková jsou ústředním tématem hry. Nejen titulní postava - „dohazovačka“ Dolly Leviová, ale také mnohé další figury (Kornel Hackl, Irena Molloyová i Horác Vandergelder) se rozhodnou, že po letech dřiny a odříkání si přeci mohou dovolit trochu si užívat. Nebojí se riskovat a vyrážejí dobrodružství vstříc. Jen tak mohou v životě objevit něco nového,“ říká dramaturg inscenace Zdeněk Janál.

Ke spolupráci Eliška Balzerová přizvala režiséra Zdeňka Duška. „Byl jsem sice osloven k danému titulu, ale problém to rozhodně nebyl. Hra Dohazovačka má totiž velmi zajímavou strukturu, v podstatě obsahuje dva příběhy v jednom, jednak příběh těch obchodních příručích (zde inspirace Nestroyem) a Wilder dodal příběh ženy, která se snaží s nepřízní osudu bojovat všemi dostupnými prostředky, často hraje vabank. Obsah celého díla tedy převyšuje rámec banální historky. Inspirujeme se v principu (nikoli ve formě) komedií dell´arte, především co do filozofie řešení prostoru a funkce herce v něm. To znamená, že nemáme nějakou obrovskou stavbu na jevišti, prostředí vytváříme znakem a dominantní bude herecká složka. Textu se snažím dát vše, co žánrově potřebuje: hra je situačkou, konverzačkou, ve čtvrtém dějství se překlápí až směrem k absurdnímu dramatu...“

Sandra Pogodová, Zdeněk Maryška (foto: Michal Novák)

Divadlo Na Fidlovačce může divákům slíbit, že do konce kalendářního roku představení Dohazovačky v programu určitě najdete. Vedle Elišky Balzerové (Dolly Leviová) se v dalších krásných rolích představí Zdeněk Maryška (Horác Vandergelder), Sandra Pogodová (Irena Molloyová), Lukáš Rous (Kornel Hackel), Michal Papáček (Barnabáš Tucker), Marie Doležalová (Ermengarda) či Iva Pazderková (slečna Van Huysenová).

Proč se v textu objevila už druhá věta, která signalizuje, že situace Divadla Na Fidlovačce se za optimistickou označit nedá? Důvod je vcelku prostý. Shůry (z magistrátu) přišla rána, kterou asi nikdo nečekal. V podobě „nuly“, kterou Fidlovačce přiřkla grantová komise hlavního města Prahy v oblasti kultury a umění v kategorii víceletých grantů (od r. 2016). Bez této podpory je kontinuální a dlouhodobá činnost divadla podle slov ředitelky divadla Elišky Balzerové prakticky nemožná. Divadlo nedosáhlo v grantovém řízení na potřebné minimální bodové ohodnocení (nově zvýšené z 60 na 75). (DNF dosáhlo 63 bodů. V předchozím řízení, kdy grant získalo, to bylo 62 bodů.) Eliška Balzerová proto oznámila, že stávající tým k 31.12.2015 ukončí své působení v tomto divadle.

Řešení v podobě ucházet se o jednoletý grant Eliška Balzerová kategoricky odmítá: „Jednoletý grant, kdybychom náhodou uspěli, pro divadlo našeho typu, které musí plánovat na dlouhou dobu dopředu, není řešením. Přinesl by nejistotu celému souboru a jen odložení problému. Divadlo má tak velký provoz, že z jednorázové částky nemůže vyžít. Nemohli bychom plánovat další sezonu. Už nyní musím některé hry stahovat, protože nebudou peníze na zajištění pokračování autorských práv. Peníze z jednoletého grantu navíc nepřijdou hned, stalo by se tak až někdy v průběhu roku 2016 a my máme zabezpečený chod divadla pouze do konce tohoto kalendářního roku.“

Obdobně je zbytečná idea sbírky, či sehnání „zázračného“ sponzora. „Jednorázová sbírka měla účel, když jsme třeba opravovali Fidlovačku, pro kontinuální činnost to opravdu nejde. Může se stát, že nějaké prostředky pro Fidlovačku se nakonec najdou, ale i kdyby se našly, to už bude v každém případě beze mne. Několik lidí se rozhodlo, že se jim naše práce nelíbí, a já nemohu udělat nic jiného, než sklonit hlavu. Mě takové rozhodnutí urazilo. A nejen mě. Myslím, že naše dlouhodobá práce si nezasloužila takové jednání ze strany úřadu. Když jsem se ptala, opakovaně, kdo stojí za rozhodnutím změnit metodiku a začlenit do ní podmínky, které divadlo našeho typu těžko může splnit, dozvěděla jsem se akorát, že...magistrát. Kdo je to ´magistrát´?“
Změnu podmínek Eliška Balzerová pokládá za účelovou. „Všechny dosavadní podmínky jsme splňovali. Nová metodika jde na ruku těm, kteří pracují jiným způsobem než my. My těžko můžeme nabídnout působení na mezinárodním poli, či alespoň spolupráci se zahraničním. Další podmínkou byl třeba určitý počet mediálních reakcí (to se dá v dnešní době směle zaplatit). Grantová komise zřejmě nesleduje sama, jak divadla pracují. Ta komise byla předem rozhodnuta, která divadla odstřelí (nejde jen o Fidlovačku, ve stejné situaci je více divadel (například Divadlo Komedie, pozn. red.), a pouze si zařídila, jak to udělat. Je to velká nespravedlivost, řekla bych do očí bijící.“

v klubu DNF (foto: Michal Novák)

Dodejme, že Divadlo Na Fidlovačce grantem pokrývá zhruba čtvrtinu svých nákladů. „Sedmnáct let živíme státní budovu se vším, co to obnáší. Na vše si vyděláme, chtěli jsme pouze peníze na uměleckou činnost, tj. minimálně na přípravu a uvedení dvou nových inscenací v každé sezoně,“ dodala Eliška Balzerová. „Změnu podmínek za rozběhnutého závodu pokládám za unfair.“

---
Poznámka pod čarou: Minimální bodové ohodnocení pro získání víceletého grantu bylo zvýšeno kvůli tomu, aby byla odstraněna anomálie, kdy pro zisk víceletých i jednoletých grantů stačilo stejné bodové ohodnocení. Změna měla také za cíl, aby na víceletý grant dosáhli "ti nejlepší z nejlepších" a prostředky nebyly mezi žadatelské subjekty neúčelně rozdrobeny. Neúspěšným žadatelům o víceletý grant stále zůstává možnost přihlásit se o grant jednoletý. Řada divadel je schopna kontinuálně fungovat i při využívání jednoletých grantů. Samozřejmě ale nikdo nic nemá jistého...

Stanovisko komise Rady hl. m. Prahy pro udělování grantů v oblasti kultury a umění k návrhu neudělení čtyřletého grantu Divadlu Na Fidlovačce.

-mys-