Z tiskových konferencí

Cirk La Putyka o riziku a riskování v našich životech
vydáno: 16.1.2013
Cirk La Putyka pod vedením principála Rostislava Nováka, který se stal nepsaným lídrem a neúnavným propagátorem žánru nového cirkusu u nás, připravil v prostorách La Fabriky další premiéru: inscenaci, která si za své téma vzala téma rizika a risku. Jeden z nejprogresivnějších a nejpřemýšlivějších tuzemských souborů se kdysi etabloval jinakostí (i ve smyslu stylu práce), průkopnictvím a zejména originalitou, nyní dle slov Rosti Nováka přichází důraz na koncepční práci, aby projekty nevariovaly to již osvědčené, ale hledaly „novocirkusová“ vyjádření pro témata zakotvená v dlouhodobější dramaturgii. I za cenu, že namísto hraničních (vrcholných) akrobatických prvků se budou volit především takové, které vždy nějak poslouží tématu nebo dlouhodobějšímu konceptu.

Přesto v novém představení Risk se dočkáte nelehkých akrobatických čísel, jako například létajících nožů a šipek, akrobacie na trampolíně či cry wheelu. Vedle toho uvidíte šálek kávy v šestimetrové výši. K představení bude patřit i neodmyslitelná živá hudba, tentokrát z dílny Jana Balcara, Andreje Rádyho a Jana Kleténského.

Rostislav Novák
Rostislav Novák


Představení Risk vzniklo v rámci projektu Lacrimae, dlouhodobé spolupráce tří špičkových evropských souborů – ze Švédska (Cirkus Cirkör), České republiky (Cirk La Putyka) a Francie (Cahin Caha). Nabídku k účasti v tomto projektu dostal Cirk La Putyka v roce 2010 od Daniela Gulka z Cahin Caha. (Ukázka společné práce tří souborů byla k vidění na festivalu Letní Letná 2012.) Ihned po pražských večerech (17.-19. ledna 2013) Cirk La Putyka uvede Risk v mezinárodní premiéře v La Seyne sur Mer a Marseilles ve Francii, do Prahy se pak Risk vrátí v březnu a na začátku dubna bude také uveden v ostravských Dolních Vítkovicích.

První nápad na projekt s tématem rizika a riskování přišel v květnu 2011. „Začal jsem se zajímat o riziko v našich životech, co se s námi děje, když riskujeme, proč je pro někoho riziko hnacím motorem a pro někoho brzdou. A také, co vlastně znamená handicap,“ uvádí režisér a principál Rosťa Novák. „Začali jsme zkoušet formou tří přípravných laboratoří, které vždy vyústily v happening. Celé zkoušení ve zkušebně Švandova divadla v Preslově ulici pak bylo rozložené přibližně do jednoho roku.“ A k čemu se vztahuje jméno představení? „Název odkazuje obecně k našim životům. Riskováním se přeci život stává sladším, ale má to i odvrácenou tvář, a tu je dobré znát,“ vysvětluje Rosťa Novák.

V čem Cirk La Putyka navazuje na svá předcházející představení a co je u Risku nové? Rosťa Novák říká: „Na své předchozí projekty určitě navazuji – myšlením, zkušeností, ale snažím se jít zase dál a zkoušet nové věci – vždyť je to nový cirkus. Poprvé jsem nyní pracoval v angličtině s mezinárodním obsazením a spolupracoval jsem s belgickým choreografem Thomasem Steyaertem. Byl to jeden z nejtěžších projektů, co jsem kdy dělal... Využíváme cirkusových technik, s nimiž jsme se ještě nesetkali, nebo jsme se snažili hledat zcela nové technologie, než které jsou pro tento žánr obvyklé. Troufám si říct, že se už v lecčems můžeme vyrovnat zahraničním souborům. Na rozdíl od podmínek, v nichž pracujeme...“

Kromě šesti domácích performerů své cirkusové dovednosti předvedou poprvé v představení Cirku La Putyka zahraniční účinkující – ze Švédska, Finska a Francie se zkušenostmi z významných světových souborů. „Využíváme také loutkové divadlo ve vztahu k akrobacii a modernímu tanci, neokázalé, prosté materiály a také zkusíme propojit tanec s tělesným handicapem,“ doplňuje Rosťa Novák.

Rosťa Novák proto hledal do týmu někoho, kdo by měl chuť a zájem to na divadle zkusit. „Přišel mi jeden životopis, kde stálo, jak ten dotyčný vrcholově sportuje, tančí, jezdí na snowboardu, a až někde na konci bylo strohé „od května 2011 jsem na vozíku“. Setkání s tímto člověkem, Petrem Valchářem, bylo pro mne dalším silným podětem a potvrzením správnosti volby tématu. Po úvodním vzájemném oťukání prostě Petr už patří mezi nás.“

Risk je první inscenací Cirku La Putyka s přestávkou. „Rozdělili jsme to schválně na dvě části. Každá bude naprosto odlišná. První půlka je civilní až surová, motá se kolem tématu rizika a riskování v našich životech, druhá část je naopak poetická až surrealistická, popíše tu druhou stránku, kdy se člověk dostane za hranici risku.“
Delší formát možná otevře cestu k dalším zahraničním štacím La Putyky. „Třeba ve Švédsku vyloženě preferují představení s přestávkou,“ poznamenal Rosťa Novák.

Nejdelší projekt znamená, že je nejsložitější i ve své hudební stránce. Autor hudby Jan Balcar říká: „Také hudba musí být kontrastní, aby pasovala k oběma polovinám. Ještě teď, den před premiérou, hledáme hranici mezi pevnou strukturou a improvizacemi, s nimiž se to nesmí přepísknout. V rámci žánru by to pak nefungovalo... Vzhledem k délce bylo nutné sáhnout po větší nástrojové různorodosti, a tak vedle kláves, bicích a kytary přidáváme perkuse nebo etnické nástroje.“

K flexibilní roli hudby Rosťa Novák dodal: „Nemůžeme pracovat jenom s určitým sledem hudebních čísel. My ji musíme propojit s tím, co se děje na jevišti. Hudba má děj podržet, nebo být vůči němu v kontrastu, a aby tohle puzzle bylo komplikovanější, navíc každému z aktérů ta hudba musí vyhovovat nebo pomáhat, být v souladu s tím, co na jevišti zrovna předvádí.“

Jan Balcar, Jiří Kohout, Kasja Bohlin
Jan Balcar, Jiří Kohout, Kasja Bohlin


Zkoušení bylo proti předchozím projektům náročnější. Zatímco švédská akrobatka Kasja Bohlin je v pohodě, Jiří Kohout byl samý útrpný výraz. Ještě k tomu dodal, že právě provedl největší risk svého profesního života, neboť kvůli Risku opustil své stálé angažmá v Divadle Drak a začal se již naplno věnovat „maringotkám“. „Někteří z nás už na to zkoušení doopravdy nemají. Do Cirku La Putyka jsem vstoupil jako civilista, který se cirkusu věnoval maximálně kdysi na škole. Ve dvaceti to ještě šlo, po třinácti letech už to – jaké to překvapení – nejde tak krásně. Takže mám zpřetrhané vazy v rameni, menisky se mi rozložily, nemůžu v noci spát, jak jsem ze zkoušení celej rozšroubovanej, ale na představení budu ve formě,“ slibuje Jirka Kohout.
„My jsme rozlámaní taky, a to jsme jen blbí muzikanti,“ se smíchem dodal Honza Blacar.

Rosťa Novák je ale spokojený. Ve svém týmu má „multifunkční“ lidi, kterým nedělá problém utáhnout představení vystavěné na akrobatických dovednostech a kteří to zároveň umí i jako herci. Za ty roky, co Cirk La Putyka funguje, všichni dospěli k jednoduchému, ale zásadnímu poznání: nutnosti každodenního tréninku i specifického režimu. Jak říká Rosťa Novák, „...není možné přijít do divadla pouhou hodinu před začátkem představení. Není možné se fyzicky „neudržovat“, na tom záleží, jestli vše na jevišti bude stoprocentní, nebo stane-li se průšvih. Všichni v týmu jsou na sobě závislí, není možné, aby na jevišti bylo deset individualit, které hrají každá za sebe. Ať jsi sebelepší herec, akrobat nebo muzikant, bez vzájemné lidské souhry a maximální důvěry jeden v druhého to fungovat nemůže. Platí to i pro lidi v zázemí. Za sebe pak mohu jenom dodat, že nový cirkus je ten nejsvobodnější žánr, který jsem za svých čtrnáct let u divadla mohl potkat.“

K dalším plánům Cirku La Putyka lze prozradit, že sen o vlastním prostoru stále trvá nebo že jedním z oslovených režisérů pro některý z dalších projektů je Jiří Havelka.

-mys-
[foto: Michal Novák]