Z tiskových konferencí

Pražské Divadlo Archa vytvořilo Centrum dokumentárního a sociálně-specifického divadla, které propojí všechny jejich umělecké a vzdělávací aktivity. Pro tuto a následující sezonu Centrum přináší hned několik novinek. Například projekt DIVADLEM K DEMOKRACII, který zahrnuje inscenace Archy, nebo sérii dílen pro pedagogy a studenty. Dále třeba program ARTISTS IN WAR, který má za cíl propojovat ukrajinské a české umělce.

na tiskovém setkání v Divadle Archa

Ředitel Divadla Archa Ondřej Hrab na úvod tiskové konference připomněl dlouholetou, v našich podmínkách inovativní cestu a směřování k takové dramaturgii, která může i přes neestetizovanou formu přinášet silné divadelní zážitky: „Všichni víte, že Divadlo Archa se věnuje dokumentárnímu mnoho let. My sami uvádíme, že od roku 1997. Tehdy jsme dělali první projekt s lidmi z townshipů v jižní Africe. Byl to svým způsobem začátek našich pokusů zvát do uměleckého procesu lidi, kteří třeba ani nechtěli být umělci, žili si své životy a měli své vlastní příběhy, které ovšem byly někdy mnohem zajímavější než jakékoli drama, které by jakýkoli dramatik napsal. Dalším zlomovým bodem byly naše projekty v uprchlických táborech, a to ještě v době, kdy téma naší společností tolik nerezonovalo, natož v nenávistné rovině, ale ta otázka už tady přítomna byla. Cílem bylo představit tvůrčí lidi, kteří by nám mohli i něco přinést.“

režisérka Jana Svobodová a ředitel Divadla Archa Ondřej Hrab

Takové projekty často mají mezinárodní rozměr. Šlo v řadě případů o koprodukce se zahraničními partnery a Divadlo Archa začalo spolupracovat se zahraničními umělci… „Příkladem takové inscenace byli Obyčejní lidé, kterou vytvořila čínská choreografka Wen Hui a která určitým způsobem konfrontuje životy Číňanů a Čechů. Právě tato inscenace, za posledních čtyřicet let jako jediná z ČR, byla pozvána na do hlavního programu festivalu v Avignonu,“ zmínil Ondřej Hrab a navazuje: „Směr dokumentárního a sociálně-specifického divadla je do určité míry trend, který je v současné době akceptován takovými institucemi, jako je právě avignonský festival. Naše dramaturgie se tímto směrem neustále rozšiřuje a je integrální součást programu Archy. Uznáváme však, že to pro řadu diváků, možná i odbornou veřejnost nebylo čitelné, proto jsme se rozhodli, že vytvoříme jednoznačně definovanou platformu pro tento typ divadla, pro jeho emancipaci na české scéně i pro vzdělávání. Tento záměr přitom je zacílen nejenom na školy, ale i na umělce, kteří s námi ve formě dlouhodobých rezidencí spolupracují.“

„Divadlo Archa tak otevírá prostor pro další rozvoj scénického umění, který se zabývá autentickými zdroji. Typ divadla, jež odborná veřejnost nazývá dokumentárním nebo sociálně-specifickým, prosazujeme již téměř dvacet let. Divadelníci vytvořili v průběhu let způsob práce, který zve skutečné lidi, reprezentanty určité skupiny, do kreativního procesu,“ říká Jana Svobodová, divadelní režisérka a průkopnice dokumentárního divadla v ČR.

Další momentální stěžejní rovinou Divadla Archa je projekt DIVADLEM K DEMOKRACII, jenž odstartoval v lednu letošního roku a skončí v říjnu 2023 a je zaměřený na propojení divadelní tvorby a demokratického vzdělávání. Je orientovaný na rozhodovací procesy při kolektivní tvůrčí činnosti, schopnost vnímat soudobou tvorbu, toleranci a otevřenost k neznámému.

Součástí projektu je i pět inscenací Divadla Archa, které reprezentují způsob tvorby založený na týmové práci, respektu k názorům členů skupiny a prostředí pro rozvoj osobnosti každého účastníka. Jedná se o inscenace Žlutá tma  (Petr Nikl), Ti, kdo mluví sami za sebe  (Jana Svobodová a kol.), Virtual Ritual (Jan Mocek), Kůrovec  (Amálie Poledníčková a kol.) a Zbytečnosti  (Spielraum Kollektiv).

„Není to tedy projekt s přímou politickou konotací, je o principech spolupráce, která je založena na dohodě a konsensu,“ upozorňuje Jana Svobodová. „Při té umělecké části studujeme určité principy tvorby a vždy pracujeme od nuly, kolektivně. V našem případě čerpáme z autentických zdrojů, to znamená nějakým způsobem zaznamenáváme stopu z reality a převádíme ji do metaforického světa divadelního obrazu.“

Tvůrci jednotlivých inscenací následně přizvou studenty a žáky do tvůrčího procesu formou dílny nebo kreativní debaty. Společně pak zkoumají principy rozhodování, tolerance a spolupráce.
„Jednoduše věřím tomu, že umění má obrovský vliv na výchovu mladé generace, akorát je to strašně těžké dělat. V našich dílnách dáváme žákům a studentům do ruky divadelní nástroje a uvedeme je do situace, že musí začít spolupracovat, jinak nic nevznikne. Chceme být doplněním nebo alternativou například programu KMD. Ideální by bylo přenést tyto demokratické principy, které v divadelní tvorbě možná pramení, do školního přemýšlení, tzn. aby fungoval respekt mezi jedním a druhým člověkem, moment tolerance, moment naslouchání, abych i já sám se dozvěděl něco víc. Děti se zážitkem a prožitkem doberou k tomu, že je lépe dojít s respektem ke konsensu, než čekat na příkaz shora,“ dodala Jana Svobodová.

Artists in War: Zesilte hlas umělce – nechte příběh slyšet!
Divadlo Archa je členem mezinárodní platformy, která vytváří prostřednictvím autentických příběhů most mezi ukrajinskými a českými umělci. Reaguje tak na potřebu kulturního domu Jam Factory z ukrajinského Lvova, který svou aktivitou podporuje místní umělce. Archa přichází s projektem, který umožní dialog vždy dvou umělců, jednoho z Ukrajiny a druhého z Čech.
„Naše myšlenka vychází z dlouhodobých zkušeností z práce v uprchlických táborech, kde mnoho lidí, kteří utekli před válkou, nemělo žádný hlas. Jejich životy přerušila válka. Jako divadelníci jsme vyvinuli velmi intimní způsob, jak mohou místní umělci vytvořit atmosféru důvěry s člověkem, který se nachází v životní krizi,“ říká k tomu Ondřej Hrab.

Jana Svobodová představila svými zkušenostmi nabitou příručku, kterou sestavila v čase covidu...
Zatím jen v angličtině, česká verze je v přípravě.

Na tiskové konferenci byla také představena metodologická příručka Jany Svobodové, s názvem: "Sociálně-specifické divadlo v praxi/zapojování neprofesionálů do kreativního procesu". Jedná se o první odbornou publikaci, jež představuje systém jednotlivých kroků při práci s lidmi, kteří nejsou profesionály. „V této praktické příručce se dělím o své osobní objevy, které jsem spolu se svými kolegy-divadelníky učinila v průběhu posledních dvaceti let. Popsaný sled cvičení, her a dalších postupů byl vyzkoušen na mnoha workshopech, v nejrůznějších prostředích, při práci s rozličnými skupinami lidí,“ uvedla autorka. Tato metodologická příručka je určena divadelním profesionálům, amatérům, učitelům, sociálním pracovníkům a všem, kteří by chtěli touto metodikou rozšířit a obohatit svou vlastní praxi. Publikaci zatím vyšla v anglickém jazyce, na české verzi se pracuje.

„Po letech práce na rozvoji takzvaného sociálně-specifického divadla vytvořila Jana Svobodová tuto praktickou příručku, která popisuje její inovativní přístup a obsahuje řadu nástrojů a technik, které používá. Nabízí jedinečný vhled do stále uznávanějšího a důležitějšího způsobu tvorby dokumentárního divadla, který je založen na principu sdílené zkušenosti a využití kreativity všech zúčastněných,“ uvedl k příručce Robert Palmer, mezinárodní kulturní expert a bývalý ředitel Demokratické správy, kultury a diverzity v Radě Evropy.

Z Izraele se připojila editorka publikace Merve Mutafoğlu,
hostem tiskové konference byl i Robert Palmer, mezinárodní kulturní expert (na snímku vpravo)

V tvorbě prezentované v Divadle Archa i nadále zůstane tím nejdůležitějším „neestetizované a co nejčistší sdělení“, jak zdůraznil Ondřej Hrab.
Jana Svobodová k tomu dodala: „Naše divadlo je mnohem více o slyšení než o vidění. Umělec vždy má velké slovo, chceme „oslovit“, než „aby se to líbilo“ jenom pro líbivou formu. Když tvoříme, jde nám o spojení dvou linií. Vyššího globálního tématu, které by mělo být v každém divadelní vyjádření, a potom témat ryze osobních, které naše projekty artikulují na bázi autentických zdrojů. Pracujeme s osobnostmi a jejich osobními příběhy nebo profesemi. Poslední, velice důležitou součástí námi předkládaných inscenací je komunikace s diváky.“

Výsledkem může být divadlo podnětnější, než které známe z konvenčních divadelních provozů. A nuda to většinou není. Záměrně tomu nedáváme absolutní platnost, při takovém procesu tvorby i tvůrci se mohou splést, některá propojení nemusí nakonec fungovat. Takto nastavená dramaturgie Archy nemá problém to přiznat. Jelikož zpětné vazby od okruhu pravidelných, resp. spřízněných návštěvníků Archy už může mít po letech přece jen sníženou relevanci, umělecké vedení divadla zve k návštěvě i další diváky, pro které dosud Archa nebyla cíl.

.....
Pro případné zájemce: metodologická příručka Jany Svobodové je volně k přečtení zde: http://janasvobodova.art/
.....

zpracoval + foto: Michal Novák
.