Z tiskových konferencí

Volné umělecké uskupení Divadlo AQUALUNG vzniklo předloni a jak název napovídá, najdete ho většinou u vody. Přesněji na divadelní lodi Tajemství bratří Formanů. „Vznikli jsme po sbratření s Divadlem bratří Formanů,“ říká Lubor Šplíchal, který je vůdčí osobností Divadla AQUALUNG. „Prvním našim počinem byla autorská dramatizace Verneovy Cesty kolem světa a v jarní vlně Vlnobití 2008 jsme připravili dvě premiéry: scénické ztvárnění komiksu Pán času – tyranie okamžiku a nyní finišují přípravy na uvedení divadelní adaptace slavného románu Dracula Brama Stokera. Vedle těchto inscenací na lodi Tajemství stále uvádíme inscenaci Vzducholoď, kterou provází neslábnoucí zájem diváků, přestože premiéra se uskutečnila již v roce 2001. Přáli bychom si, abychom byli vnímáni jako divadlo, jako soubor, který se drží dané poetiky, má svou tvář a styl. Snažíme se v našich inscenacích rozvíjet divadelní žánr na pomezí revue a kabaretu. Naše projekty mají autorský charakter a doufáme, že si diváci všimli i důrazu na scénografii a výpravnost. Vlastně paluba lodi je jedinečné prostředí pro divadlo, které slučuje prostor jeviště i hlediště. Jestli dovolíte, vyzdvihl bych práci našeho dvorního scénografa Hynka Dřízhala, který kromě Pána času (majícího coby komiks své výtvarníky) je autorem akčních scénických řešení všech našich inscenací. Hynek má i významný poradní hlas v otázkách našeho dramaturgického směřování.“

Mladé režiséry Pavla Kheka a Martina Vokouna pronásledovaly úvahy o inscenování Draculy již dlouhou dobu. Dokonce tak silně, že si tento titul prosadili namísto požadovaného Frankensteina. Pavel Khek k tomu uvedl: „Hledali jsme nějaký atypický prostor a když jsme jej našli, končilo to, jak jinak, na financích. Když jsme dostali nabídku na spolupráci s AQUALUNGem, nebylo co řešit, zejména byl-li náš návrh na inscenování Draculy přijat. Prostředí lodi je myslím k inscenování tohoto tématu, které se od poetiky AQUALUNGu vůbec neodchyluje, neobyčejně zajímavé. No, původně jsme tedy uvažovali o „velkém romantickém plátně“, o Draculovi někde na hradním nádvoří a pochopitelně s velkým obsazením. Text jsme ale poměrně rychle upravili pro komornější pojetí. I to má své výhody, výsledný tvar je semknutější a můžeme se více soustředit na hlavní téma hry. Teď jde jen o to, aby se nám podařilo najít ten správný poměr mezi draculovským hororem a prvky komedie nebo lehké parodie. Horor na divadle má naštěstí tu vlastnost, že sám sebe paroduje. Snažíme se pohybovat přesně na hraně a zároveň se nebojíme zajít až ke grotesce. Ostatně jak jsme zjistili, udržet herce hravého Divadla AQUALUNG pouze ve vážné poloze, je nemožné...“

„Třetí rovinou, kterou by naše inscenace měla mít, je ještě příběh romantické lásky přetrvávající staletí. Diváci se tak mohou těšit na inscenaci, která by v ideálním případě měla děsit, bavit i dojímat. Zároveň by pro diváky mohlo být zajímavé, že některé situace jsou řešeny výsostně výtvarně – používáme stínohru, projekci a dokonce i loutky a snažíme se o skloubení všech možných žánrů a stylů v originální celek inscenace,“ říká druhý z režisérů Martin Vokoun.

Produkční Divadla bratří Formanů Blanka Borůvková neskrývá nadšení z práce divadelníků AQUALUNGu na lodi Tajemství: „Jsme moc rádi, že AQUALUNG tady máme a považuje Tajemství za svou domovskou scénu. Naplňuje nám termíny v době, kdy Petr a Matěj Formanovi se věnují jinému projektu a zájezdovému programu po Evropě. Na to, abychom mohli tento nový projekt nazvaný Obludárium uvádět i zde v České republice, jsme bohužel nezískali grant... Ale i tak doufáme, že na podzim snad i čeští diváci budou moci do Obludária zavítat.“

Od října 2008 se Divadlo AQUALUNG stane hostem Dejvického divadla. Po celou následující divadelní sezonu tam bude pravidelně jednou až dvakrát měsíčně uvádět své nové inscenace. „Je však jasné, že půjde o trochu okleštěné verze, abychom se do Dejvického divadla vůbec vešli. Uvidíme, jak to bude fungovat,“ uvedl k tomu Lubor Šplíchal.