Z tiskových konferencí

Hudba, ve které žije štěstí
vydáno: 13.1.2016
V Ypsilonu se divákům představí nová inscenace Swing se vrací neboli o štěstí. Divadlo, jehož neodmyslitelnou součástí je již více než padesát let právě, a nejen, hudba, připravilo činoherní rozehrání mikropříběhů povýšené koncertem. To vše vychází nejen z úvah o štěstí, ale především o swingu či hudbě dvacátého století obecně. Novinku můžeme nazvat také hudebně-komediálními pozoruhodnostmi hlavně, ale nejen, o štěstí. Třeba taky o lásce.

Jan Schmid, Jan Jiráň (foto: Michal Novák)
Jan Schmid, Jan Jiráň (foto: Michal Novák)


Paulína Labudová (foto: Michal Novák)
Paulína Labudová (foto: Michal Novák)


„O hudbu se v dějinách Studia Ypsilon opíralo ledacos. Téměř všude se v Ypsilonce zpívá nebo živě muzicíruje, například v Praze stověžaté nebo T. G. M. aneb Masaryk v kostce a celé řadě dalších. Nebo pozdější inscenace Muž na větvi, kam napsal Kořínek několik směsí z dobové populární hudby padesátých a šedesátých let, a kde se také hojně swinguje. A najednou, právě v těchto chvílích, je velmi aktuální vracet se ke swingu. Snad to ani není móda, spíš pomocí tohoto záhledu srovnat si cosi v hudbě dvacátého století. Pokusit se možná všechnu přínosnou a dobrou hudbu vnímat jako jednu celistvou. Pak to nebude jen navázání na náš Swingový večer, takzvaný na přidanou, je to spíš položená otázka tou dnešní nejmladší generací: Co je to swing a zda může jít o návrat k němu jako k něčemu, co lze znovu nově poznávat, a přitom nechápat pouze jako návrat, ale jako něco, co může zcela jinak inspirovat a otevírat další nepoznané možnosti,“ říká Jan Schmid, autor a režisér připravované inscenace a dodává: „Nešlo a nejde jenom o to, abychom divákům zpívali třeba lákavě udělané melodie, na něž ucho rádo skočí, ale hlavně abychom už běžně omezené a otupělé způsoby mezilidské komunikace obohacovali, vyprovokovávali k většímu a širšímu sluchovému vnímání, tedy k všeobecně bohatším rozlišovacím schopnostem, vedoucím jistě k celkovému oživení divadla (a nejen divadla).“

na tiskovém setkání v Café Ypsilon (foto: Michal Novák)
na tiskovém setkání v Café Ypsilon (foto: Michal Novák)


Slovo SWING můžete překládat různě; jako švih, houpačka nebo i štěstí. V encyklopediích často najdete charakteristiku, že swing je „muzika, v níž se žije štěstí“. Slovo štěstí je důvodem, proč na promo plakátech k inscenaci vidíte historický sporťák Škoda Felicia...

Swing zažívá obecně svůj návrat a vrací se i do Ypsilonky. Onen návrat je myšlen trochu jinak, jako objevování ze strany mladé ypsilonské generace (ypsilonští matadoři totiž swingem žijí už dávno).

Na tiskové setkání z nastupující herecké generace přišly Kamila Kikunčuková a Paulína Labudová.
„Ale to je jen vzorek, v inscenaci účinkují i další mladí herci a herečky a je jich tentokrát na jevišti mnohem víc, než těch matadorů,“ objasňuje Jan Schmid.
„Já se pořád považuju za mladý vzorek,“ ozval se Jan Jiráň.
„To, co uvidíte, souvisí s nestárnutím,“ hned navázal Jan Schmid. „Je to i dílem v poetice tohoto divadla, swing nás provází, jako tu je jaro, léto, podzim, zima. Vždycky trochu jinak, ale to podstatné zůstává, přestože doba si s tím dělá, co chce, a jsme rádi, že i my si s tím můžeme dělat, co chceme. Vracíme se i k tomu našemu ypsilonského swingování ze 70. let, kdy to mělo podtext skoro politický. I když moc to netrčelo, bylo to tam.“

Jan Schmid, Jan Jiráň, Miroslav Kořínek (foto: Michal Novák)
Jan Schmid, Jan Jiráň, Miroslav Kořínek (foto: Michal Novák)


Jan Schmid přiblížil, o se struktura inscenace vlastně opře: „O to, co se nám zdálo, že se nám hodí, co zmůžeme, ale hlavně, co skutečně má sílu inspirovat a vlastně pořád je ve vzduchu, i když ty melodie jsou staré třeba i sto let. Velký podíl na přípravě inscenace mají Miroslav Kořínek, Jan Jiráň, Dominik Renč a nechybí ani pokus o elektroswing, jako jakýsi skok do současnosti, to dělal Martin Bohadlo.“

„Já jsem jenom host a ještě k tomu nepodstatný, přesto musím říct, že práce Mirka Kořínka je na pomezí geniality,“ poznamenal Jiří Štědroň (který, mimochodem, v inscenaci má přezdívku Sinatra).

Načež si vzal slovo Miroslav Kořínek: „No, my tady děláme swingovou inscenaci, ale nemáme big band, děláme operní inscenace, na které taky nemáme orchestr. Proto musíme mít vzorky schopných herců. Vyrovnat se s nedostatkem je naše metoda. Aranže tak směřuju pro sólový výstup, jako kdyby tam big band byl, a všechny ty ostatní nástroje už naše vzorky nějak udělají. Na tom aranžování není nic složitého... (smích)“

Jak Kamila Kikinčuková, tak Paulína Labudová potvrzují, že se o swingu dověděly opravdu hodně. Spolu s herci se proletíme historií swingu, ačkoli to vůbec nemá být didaktická inscenace!

Dramaturg Jaroslav Etlík říká: „Swingové melodie představíme v hravém ypsilonském kabátě. Pro diváky, tentokrát možná o trochu více v roli posluchačů, jsme připravili organickou souhru originálního muzicírování a koncertního swingu v podání známých osobností. Vedle našich - řekl bych už velmi vyzrálých - muzikantů se objeví zpěvák Jiří Štědroň, pak jsou tam ti mladí, kteří swing objevují, to je to gró, a pro každé představení chystáme překvapení, hosta, jenž je se světem swingu či jazzu bytostně spjatý. Bude tu i jakási čtvrtá rovina, inscenaci oživíme filmovými záznamy swingových legend, světových i českých.“
(Jména hostů mají být překvapením, nicméně už se objevila taková jména, jako Jiří Korn nebo Jitka Vrbová.)

Paulína Labudová, Jiří Štědroň, Jaroslav Malina (foto: Michal Novák)
Paulína Labudová, Jiří Štědroň, Jaroslav Malina (foto: Michal Novák)


Výprava k inscenaci má být jednoduchá, až minimalistická. „Inscenace si žádá volný prostor, aby herci mohli skotačit. Snažili jsme se evokovat pocit doby, ale nikoli ilustrativně, v tomto smyslu nebudou používány ani ty filmové střípky, spíše vytváříme atmosféru, která pocitem bude odpovídat meziválečné době, kdy swing vznikal. Architektura scény bude tak trochu revuální, avšak používáme jednoduchou formu ploch, které přijímají projekci nebo světlo. Víc do toho našeho malého prostoru snad ani nemůžeme zapracovat,“ usmívá se scénograf Jaroslav Malina. Také kostýmy mají pojit určitou tradici a zároveň mládí těch, kteří swing objevují. „Je ovšem jasné, že i kostýmy v poetice Ypsilonky zcizujeme, obracíme naruby (i doslova),“ dodal výtvarník, který je v Ypsilonce podepsán pod dlouhou řadou inscenací.

Jaroslav Malina dále poznamenal, že inscenace bude zbavovat bolesti (rozuměj, když se na ni budete dívat). Jan Jiráň si ale není úplně jistý tím, co to udělá s koleny těch stále mladých vzorků na jevišti. Přestože swing je vnímán jako něco lehkého, příjemně houpavého, interpretace je vždy zatraceně těžká. V Ypsilonce podle všeho vzniká velký hold swingu, pocta něčemu, co dalo základy moderní muzice 20. století. A když se k tomu připojí dobrá nálada se swingem spjatá...

Jan Jiráň, Miroslav Kořínek (foto: Michal Novák)
Jan Jiráň, Miroslav Kořínek (foto: Michal Novák)



Ypsilonka a historická Škoda Felicia (fotografie poskytnutá Studiem Ypsilon)


„Společný jmenovatel je v tom štěstí, umět věci překonávat a přes překážky přeskakovat, člověk si musí v tom životě umět vytvářet nějaký nadhled, aby mohl lépe vidět a pak snáze přeskočit. To je takové generální téma naší inscenace,“ uzavírá Jan Schmid.

-mys-