Z tiskových konferencí

Jak předejít tragédii v české kultuře
vydáno: 11.3.2008
Petr Svojtka (jako moderátor)
Scházíme se díky laskavosti Ondřeje Hraba, kterému tímto děkuji, v Divadle Archa. A to v čase, kdy máme téměř polovinu března, přesto dosud nebylo zveřejněno, zda a v jaké výši bude Divadlu Archa přidělen víceletý grant dle pravidel nového systému. Divadlo Archa vstoupilo do transformace již v první vlně před šesti lety za dohod a příslibů, které nyní žel nejsou zcela plněny a je exemplárním příkladem fungování transformovaného divadla v současném grantovém systému. Do jisté míry je jeho momentální krizová situace předzvěstí toho, kam jsou současné příspěvkové organizace působící v pražské kultuře transformací hnány. Archa funguje již třetí měsíc na dluh, něco podobného postihlo před rokem také Činoherní klub, který toto kritické období překlenul jen díky půjčkám. Nyní vás ředitelé několika pražských divadel seznámí se svými stanovisky či komentáři.

Daniel Hrbek, ředitel Švandova divadla
My jsme této tiskové konferenci dali motto „Jak předejít tragédii v české kultuře“. Něčemu takovému se dá zabránit především pojmenováním a zachováním sítě veřejných kulturních institucí, které jsou podle našeho názoru ohroženy současnými trendy pražské transformace příspěvkových organizací. Chtěl jsem původně mluvit o tom, co je to veřejná kulturní služba, ale myslím, že podstata je každému jasná. Spíš do pléna položím stejné otázky, které pokládáme našemu zřizovateli, tedy Magistrátu hlavního města Prahy (na něž dosud nemáme odpovědi):

1) Hodlá město Praha zachovat síť divadel veřejné kulturní služby, či nikoliv?
2) Jak město Praha definuje veřejnou síť divadel?
3) Existuje analýza jejího současného stavu?
4) Existuje střednědobá a dlouhodobá vize o struktuře této sítě?
5) Nebo počítá město Praha s eventuálním vstupem transformovaných subjektů do tržního prostředí se stejnými dramaturgickými profily, nebo počítá s nějakou diferenciací?

K těmto otázkám nás vede zejména názorová nejednota, které se nám dostává čím dál víc. Na dvou krátkých setkáních s radním pro kulturu Milanem Richterem jsme se například dozvěděli řadu silně rozporných informací:

…že si máme založit jakýkoli právní subjekt bez spoluúčasti města a že následně do něho budou převedeny peníze na čtyřleté fungování, včetně symbolického pronájmu nemovitých i movitých věcí (hezká perspektiva, že?)
…že Praha v žádném případě nebude nové subjekty spoluzakládat, což by údajně bylo v rozporu s kulturní koncepcí města
…že pan radní je o spoluzakladatelství města ochoten uvažovat
…že dostaneme grant ve výši 90 % příspěvku z roku 2007
…vzápětí korigováno na 95 %, ba dokonce na stejné schůzce zazněla úvaha o 100 %
…že Praha bude dodržovat Deklaraci o podpoře profesionálního divadla z roku 2001
…na stejné schůzce: že tato Deklarace bude aktualizována
…na jiné schůzce: je nám jedno, co budou divadla dělat, to je na odbornících a grantové komisi

Myslím, že je jasné, proč jsme dneska tady!


Jan Schmid, ředitel Studia Ypsilon
Situace je podle mého názoru vážná. Stojíme tváří v tvář diletantským postupům a krátkozrakému způsobu myšlení určité skupiny lidí, která bohužel má politickou moc. Je to nejhorší situace, do které se naše divadlo dostalo v poslední době. Myslím si přitom, že souvislosti jsou nesmírně jednoduché. Chráněná programová kultura se umí vyrovnávat s handicapy a hlavně nemusí myslet na to, jak se „vézt“ se společností, aby si na sebe vydělala. Jistě, i tímto způsobem se dá dělat divadlo, ba ho i rozvíjet, my však máme jiné poslání. Naší tvorbou se snažit o umění, které je vždy na špici společenského i kulturního vývoje, kde je možné zachytit, vyslovit, odhalit mentální či jiné proměny dění kolem nás a také je předvídat. Dále prezentovat naši tvorbu v zahraničí, vždyť my přece umíme nabídnout svébytnost a originalitu naší „malé“, ale žádané české kultury. Jsme malá země, o to víc bychom měli umět chránit si své kulturní hodnoty. Je to zcela jiný úkol, než který je vlastní ziskovému sektoru. Jsem smutný z toho, že neexistuje politikum, které by to tímto způsobem chápalo a závazně bralo.

Daniela Šálková, ředitelka Divadla v Dlouhé
Dovolila bych si přiblížit, jak probíhalo naše jednání s představiteli magistrátu na téma naší transformace. Jak jistě víte, té první vlně transformace v letech 2001-2002 předcházela poměrně široká diskuse odborníků, ředitelů divadel a zastupitelů města. Debaty pak dokonce ještě nějaký čas pokračovaly, vše se společnými silami dolaďovalo. Pak se ale o druhé vlně přestalo mluvit. V době, kdy nastoupil do funkce radní Richter, jsme jako ředitelé příspěvkových divadel iniciovali schůzku, na níž jsme otázku transformace chtěli znovu otevřít. Bylo to v březnu 2007 - a zůstali jsme nevyslyšeni. Až teď, konkrétně v prosinci 2007, nám bylo stručně oznámeno, že skutečně k 1.1.2009 budeme transformováni. Téměř jsme si museli vydupat, aby se vůbec konal nějaký informační seminář k celé problematice, protože čas utíká. Uskutečnil se 30. ledna, jenže doba jeho trvání se omezila na pouhé dvě hodiny. Další pokračování bylo radním Richterem odvoláno. Druhý díl semináře se podařilo uskutečnit až díky Egonu Kulhánkovi, řediteli Hudebního divadla Karlín, který vše domluvil. Ten trval hodinu a půl, aby po té pan radní odešel se slovy, že se bude „někdy“ pokračovat individuálně. Pro město i pro nás velmi důležité otázky byly projednávány celkem tři a půl hodiny!

Doubravka Svobodová, ředitelka Divadla Na zábradlí
V krátkosti bych se zaměřila na problematiku právních forem. Všeobecně je prosazována myšlenka transformace příspěvkových divadel na obecně prospěšné společnosti. Přitom několikrát jsme byli vyzváni, že si jako fyzické osoby můžeme založit právní formu jakoukoliv a začít „nově“ pracovat s tím, že nám vše bude propůjčeno či dáno od města darem. My se ale cítíme jako správci té historické kontinuity našich divadel. Nejde o nás jako momentální ředitele a ani o soubory. Pro to, aby se tato divadla podařilo zachovat pro naše následovníky, je forma obecně prospěšné společnosti asi jediná možná (i legislativně dostupná), neboť na ni může dohlížet správní rada a korigovat případné nedodržení stanovených cílů a zaměření, aby tady nevznikaly vlastně další podnikatelsky zaměřené scény. A kdyby se něco stalo, tak aby veškerý majetek mohl být vrácen městu, které zajistí, aby zůstala v takovém divadle zachována činnost. V rámci eseroček či akciovek toto nelze. Chci však poukázat a zdůraznit, že ideální by samozřejmě byla forma veřejnoprávní kulturní instituce. Jenže tento zákon, ač byl již tolik diskutován, stále neexistuje.

Petr Kracik, ředitel Divadla pod Palmovkou
První věta, kterou jsem vykřikl někdy na počátku úvah o transformačním procesu namířeném na pražská divadla, byla, že za transformací vidím především útok na naše peníze. Soukromý sektor se bude chtít vmísit do veřejných peněz. Vývoj posledních měsíců to bohužel plně potvrzuje. Pan radní Richter nám neustále sděluje, že musíme vstoupit do těžké konkurence se soukromými scénami. Jde tady o fatální nepochopení významu divadel veřejné služby. My se neodlišujeme sály, herci, většinou ani repertoárovým schématem. Jen uvádíme dramatiku, na které soukromé subjekty nemohou z principu stačit, nevyplatí se jim to z podnikatelského hlediska. Jakákoli necitlivá změna by znamenala nutnost velké restrikce jak v uvádění toho řekněme velkého dramatického repertoáru, tak by se dotkla i personálního stavu. Příspěvky se nám už nyní snižují ne kvůli blížící se změně, ale tak jako tak. Tento rok mínus jeden a půl milionu. Pokud bychom vstoupili do transformace za podmínek, které jsou nám předkládány, už by to bylo mínus dva a půl milionu, navíc s obrovskou nejistotou, jestli vůbec grantové řízení bude probíhat dle harmonogramu. Přeloženo do ekonomiky provozu to znamená například rozvázání pracovního poměru s devíti herci či provozními zaměstnanci. A já se budu muset za takové situace rozhodnout, jestli omezím herecký soubor, nebo rezignuji na ideál poslání, který je divadlům našeho typu daný. Pan Richter nám ale podsouvá, že jen máme strach z uměleckého srovnání, což je samozřejmě nesmysl. Máme jen strach z diletantství a fiskálních čachrů...

Egon Kulhánek, ředitel Hudebního divadla Karlín
Já se k postupům, které jsou zde prezentovány, nepřipojuji. Myslím si, že je potřeba vést především dialog u kulatého stolu při individuálních schůzkách, nikoli však takto přes média. Já budu za HDK postupovat jinak, a proto se naše cesty s kolegy, kteří tu jsou, rozešli.

Daniel Hrbek
Zmíněné individuální schůzky ale chápeme jako snahu rozbít to, co naše divadla spojuje. Myslíme si, že v tuto chvíli není důvod scházet se k individuálním schůzkám o transformaci jednotlivých divadel, protože ani zdaleka není připraveno prostředí, do kterého mají transformovaná divadla vstoupit. Vždyť my vidíme jen pochybný grantový systém, resp. blokování a oddalování dokončení grantového řízení pro letošní rok, celý systém ani není podroben nějaké hloubkové analýze. V tuto chvíli bavit se o konkrétní podobě transformace třeba našeho Švandova divadla si zkrátka zatím vůbec neumíme představit. Nicméně my tady nechceme plamenně protestovat, jen chceme ukázat na některé rozpory mezi tím, co je nám nyní sdělováno, a tím, co je dáno dosud platnými dokumenty o kulturní koncepci Prahy. Na naše upozornění na mnohé nesrovnalosti nebylo zatím kompetentně reagováno. My nyní jen žádáme, aby nám radní odpověděli na zmíněných pár základních otázek a případně definovali způsoby spoluzodpovědnosti města.

Doubravka Svobodová
Myšlení „rozděl a panuj…“ některých politiků je skutečně zhoubné. Nebo těžko chápeme tisková prohlášení magistrátu o tom, že transformace pražských divadel je před dokončením. Proto musíme postupovat zatím jednotně. Jeden ředitel sice odpadl, ale přidávají se jiní… Máme podporu i od ředitele Národního divadla Ondřeje Černého, mnoha představitelů regionálních divadel, o situaci jednala i Asociace profesionálních divadel. Našich schůzek se účastní také zástupci již transformovaných divadel.

Daniel Hrbek
Mluvíme o nebezpečí, které se netýká jen několika divadel, ale všech typů kulturních institucí, které dosud jsou příspěvkovými organizacemi.

V tiskových materiálech Magistrátu Hl. m. Prahy se uvádí jako příklad úspěšně transformovaného divadla právě Divadlo Archa. Jak se úspěšně transformovanému Divadlu Archa právě daří a jak fungujete?

Ondřej Hrab, ředitel Divadla Archa
Děkuji moc za tuto otázku. Divadlo Archa nyní funguje jen díky podpoře přátel, kteří nás nenechali padnout. Též velmi na tomto místě děkuji kolegům z jiných divadel, kteří Arše v této chvíli pomáhají. Ve vyspělých evropských zemích za normálních okolností když úředník pochybí, když statní či městský aparát v dostatečném časovém předstihu nestihne vydat rozhodnutí, tak existuje jednoduché pravidlo, že platí dosavadní smlouvy z předcházejícího období. Podle tohoto principu bychom mohli fungovat normálně dál, jen by se věc dořešila a účetně podchytila dodatečně. Od poloviny roku 2007 jsme tušili, že krizová situace může nastat, proto jsme jednali s představiteli magistrátu i přímo s panem Richterem. Pokaždé jsme byli ujištěni, že Archa bude mít zajištěno fungování bez problémů. Když se klopotně rozeběhlo grantové řízení a začal být všelijak upravován celý systém, bylo jasné, že do konce roku 2007 se to nestihne. Požádali jsme město o půjčku na překlenutí doby, než se dospěje ke konkrétnímu rozhodnutí. Tato půjčka byla zamítnuta. Údajně proto, že město nemůže předjímat rozhodnutí grantové komise. Od ledna jsme tedy bez podpory z veřejných prostředků. Tato podpora v uplynulém roce činila polovinu našeho rozpočtu. Je to nebývale vysoké procento, že? Být samostatný z 50 % se daří v Evropě jen málu divadel našeho typu. Jistě není pochyb o tom, že co děláme, rozhodně není komerční umění či zábavním průmyslem. S dovolením neuvedu žádná jména těch, kteří nám pomohli, aby se to nestalo záminkou k názoru, že si jako přece můžeme pomoci sami... Takže šetříme, kde se dá, odráží se to i na platech...

Luděk Nešleha, člen prezidia Herecké asociace
Proces transformace pražských divadel jsme vždy připomínkovali, naši zástupci byli účastni různých jednání, k věci vydáváme vlastní stanoviska. I nyní říkáme, že není vytvořena srozumitelná a jasná metodika pro transformační proces a že grantová řízení nemají téměř žádný systém. Došlo to tak daleko, že jsme byli označeni za šiřitele poplašných zpráv. Přitom jen upozorňujeme na možné důsledky nepřipravené transformace. Například na jedno velké nebezpečí v případě, že se divadelní subjekt transformuje na s.r.o. a zároveň sídlí v pronajatých prostorách či budově, které nepatří městu, ale soukromníkovi. Změna statutu může změnit podmínky užívání prostor se všemi fatálními důsledky, většinou drastickým zvýšením nájmu. V soukromých rukou je přitom řada budov, v nichž funguje provoz některých známých pražských divadel. Radní Richter buď neví, o čem mluví, nebo má nějaký skrytý záměr (ani ho nechci domýšlet), když nechává zřízení jakékoli právní formy pro transformované divadlo na vlastní volbě.

Ondřej Hrab
To je bohužel přesné. Po té, co byl dokončen transformační proces Divadla Archa, jenž iniciovalo město, byl nám zvýšen nájem za užívání budovy o 500 %. Grant nám byl přitom snížen o 10 % proti dotaci, když jsme ještě byli příspěvkovou organizací města. Jde o to, že se může objevit nečekané zatížení rozpočtu, které musíme řešit tak, aby byla udržena kvalita produkcí a aby publikum nic nepoznalo. Věřte, není to jednoduché...
Chcete-li něco veselého do neveselé debaty, měl bych jednu legrační kuriozitu: na naše představení stále chodí zdarma (na tzv. červené lístečky) lidé z magistrátu dle dohod vyplývajících z předchozí grantové smlouvy, i když od 1. ledna nová grantová smlouva mezi městem a námi jaksi stále není na světě.


Daniel Hrbek
Ještě bych zdůraznil, že nikdo z nás nechce transformaci zablokovat, nám jde o to transformaci zdárně provést. Ale takovou, která bude mít smysl a hlavu a patu. Nepůjde-li to jinak, může na nějakou nátlakovou akci dojít, to ano. To, že jsme tady, už jako nátlakový prostředek chápán jistě může být. Na rozdíl od Egona Kulhánka máme pocit, že prostor pro konstruktivní jednání už moc není, respektive nefunguje to. Mně je spíš podezřelé, že kolega Kulhánek si myslí, že ano.

Yvona Kreuzmannová, členka grantové komise
Velmi podivné je, jak město Praha porušuje koncepci kulturní politiky v zásadních bodech. Především v tom, že bude plnit svou spoluzakladatelskou funkci. Dále že město bude provádět komplexní evaluaci všech procesů s transformací či grantovým řízením spojených. Dopadlo to tak, že od posledních komunálních voleb se nikdo neptal naší tehdejší poradní komise, jak je naplňována a rozvíjena kulturní politika města. Ještě bych připomněla fakt, že ministr financí Kalousek napsal primátoru Bémovi dopis, ve kterém mu doporučuje, aby striktně oddělil podporu podnikatelských subjektů, které fungují na relevantním trhu, od podpory neziskového sektoru, jenž logicky funguje na základě zcela jiných pravidel. Jestli mohou ředitelé divadel či Iniciativa pro kulturu v této chvíli něco udělat, tak je to především zvýšit tlak na město, aby se tímto jasným doporučením řídilo. Snahy městských politiků o živelnou transformaci se naštěstí dají zvrátit, jak jsem se o tom z různých případů přesvědčila coby poradkyně na ministerstvu kultury. Momentálně není nastaveno prostředí, které by zaručovalo kontinuitu umělecké činnosti pro nynější statutární scény. Jinak není pochyb o tom, že tady chybí pojmenování a legislativní podchycení „statutu“ veřejné kulturní prospěšnosti. Základní myšlenka transformace, tj. přechod na jinou právní subjektivitu, která přenáší více zodpovědnosti na subjekt, nikoli zřizovatele je ale správná a jde o logický trend.

Daniel Hrbek
Hlavní město Praha ale těmi současnými trendy skutečně je v rozporu s přijatou koncepcí kulturního rozvoje. V této souvislosti bych ještě zmínil další rozpor: Jeden platný dokument hovoří o tom, že Hudební divadlo Karlín by mělo vstoupit do transformačního procesu až ve třetí etapě – a to z důvodu ochrany investic (divadlo je po náročné rekonstrukci atp.). Přesto se najednou objevilo v seznamu spolu s námi.

Ladislav Zeman, ředitel Klicperova divadla Hradec Králové
I transformace Klicperova divadla se uskutečnila velmi překotně, sami jsme si museli vytvořit aspoň nějakou metodiku, po jaké cestě jít. Magistrát Hradce Králové dodal jen snůšku prázdných slov, především o tom, jak naše transformace nastartuje vícezdrojové financování. Dosud nevíme, co to jako má být. Přijel jsem proto podpořit pražská divadla v této vážné situaci. Divadla, která byla transformována v Praze v první vlně, i ta, kterých se to má týkat nyní, jsou přece ikony českého divadelnictví, něco jako Karlštejn mezi českými hrady, na což představitelé města zapomínají nebo si to jednoduše neuvědomují. Držím vám všem palce. Nedejte se, pokud nebude vše připraveno tak, aby byl nastartován pro všechny zúčastněné strany smysluplný proces.

Daniel Hrbek
Nechceme nic víc, než dialog partnerů, končící konsensem. Není možné, aby se na nás mluvilo způsobem: my vás „ztransformujeme“. A souhlasím, jaképak vícezdrojové financování, když ani občané nemohou nic ovlivnit, například prostřednictvím přímé daně. Vícezdrojové financování je opravdu zajímavý blud...

Vladimír Procházka, ředitel Činoherního klubu a předseda Iniciativy pro kulturu
Situace v době, kdy se připravovala první vlna transformace (rok 2001), a situace dnes jsou si diametrálně odlišné. Tehdy jsme byli při jednání vždy partnerem a určitě jsme s Ondřejem Hrabem a Jiřím Suchým měli pocit, že se děje rozumný proces i z ekonomického hlediska pro obě strany. Volnější nakládání s finančními prostředky bylo prostě výhodnější. To, jak je momentálně nastavena transformace ze strany pražského magistrátu, vnímám jako živelný a nekoncepční záměr, který si dokonce v mnohém odporuje. Necítím to tak, že transformace znamená tragédii, jak stojí v mottu dnešní schůzky, je ale důležité, aby město se stalo spoluzakladatelem nových společností. Což má smysl v tom, že by byla uznána a snad i pochopena funkce veřejnoprávních divadel. A za druhé musí být odděleno financování ziskového sektoru od neziskových divadel. Tak to přece bylo proklamováno již dříve! To je absolutní základ celé koncepce. Vývoj byl ze strany městské politické reprezentace přerušen a tady hledejme kořeny celého problému. Druhá vlna transformace je podle mého názoru v tuto chvíli zcela nepřipravená! Odpovědnost je nasnadě.

Následně (11. března 2008 ve 14 hodin) 6 ředitelů pražských divadel navštívilo radního Milana Richtera. Ne, aby odmítli další společná jednání o transformaci, ale aby jeho prostřednictvím předali Radě Hlavního města Prahy stanovisko ředitelů k nedostatečné komunikaci.