Z tiskových konferencí

V Divadle pod Palmovkou v těchto dnech vrcholí přípravy na uvedení legendárního českého muzikálu Kdyby tisíc klarinetů autorské dvojice Jiří Suchý - Jiří Šlitr. Inscenace nabídne divákům semaforskou poetiku a písničky „zlatých šedesátých let“, nahlížené ovšem současnýma očima. Aranžmá písní připravuje Jan Vondráček. A nejen to, „Klarinety“ jsou jeho režisérským debutem. Hudební ochutnávku z připravovaného muzikálu již dostali první diváci, kteří se spolu s novináři přišli podívat na veřejnou předváděčku muzikálu. Návštěvou ji poctil i pan Jiří Suchý.

Jiří Suchý

Radek Zima, Jan Vondráček, Radek Valenta

„Honza Vondráček je ten velkej herec z Divadla v Dlouhé, kdybyste nevěděli,“ upřesňuje moderátor veřejné zkoušky Radek Zima. „Co ho to napadlo pustit se do režie?,“ ptá se poťouchle.
Jan Vondráček se již dříve nechal slyšet, že nabídku Divadla pod Palmovkou vzal jen proto, že to má z domova pouze jednu stanici tramvají. Toto odůvodnění však dává jen k dobru, samozřejmě za vším byly dlouhotrvající námluvy a úvahy o spolupráci. Pro čas zkoušení využívá výluky domovského Divadla v Dlouhé, které je opět postiženo rekonstrukcí objektu, kde sídlí (nejedná se o rekonstrukci divadla, ale přilehlé pasáže a ostatních částí budovy). Spolupráce je i poděkováním Divadlu pod Palmovkou za poskytnutí azylu právě souboru Divadla v Dlouhé.
„Jaký já jsem režisér! Já se omlouvám, když kolegy herce režíruju, uctivě je prosím, jestli by něco třeba nezkusili trochu jinak. A předehrávám... I když není to potřeba až tolik, protože Divadlo pod Palmovkou je plné šikovných, talentovaných lidí a když se ty talenty sečtou...! Ačkoli máme před sebou ještě pořádný kus práce, říkám si, že už ta energie musí před lidi. Je to takový voňavý, je to člověčinka ryzí...“
„Co neuzpíváme, dotvoříme pohybem,“ hájí činoherce Radek Zima.
„Kolegové ještě netuší, že až pojedeme opravdu naostro, budou se pohybovat ještě třikrát rychleji,“ reaguje Jan Vondráček.

Radek Valenta, Kateřina Šildová

Magdalena Zimová, Radek Zima

Slavné dílo jedinečných pánů Suchého a Šlitra zná snad úplně každý. Zábavným způsobem vypráví příběh o zázračné proměně zbraní v hudební nástroje, která zamotá hlavy obyčejným pěšákům i jejich nadřízeným a nakonec vyústí v komickou televizní show, protože i zázraky jsou zpeněžitelné jako cokoliv jiného. To je dnes snad ještě aktuálnější než v době svého vzniku! Podobně jako Suchého a Šlitrovy písničky, které s odstupem času ještě více získaly na působivosti a kráse. Revuálně živá a rozpohybovaná hra plná vtipných i jímavých situací, překvapivých zvratů a skvělých písničkových čísel slibuje výbornou zábavu.

„Písničky Šlitra a Suchého se tak trochu jako bumerang vrátily na jeviště tohoto divadla, po 53 letech!,“ prozrazuje Radek Zima a ukazuje na prkna Divadla pod Palmovkou. A mystifikace to z jeho strany opravdu není: „Téměř to už nikdo neví, že 19. a 20. února 1959 na tomto jevišti, na těchto prknech, vůbec poprvé na divadle zazněly písničky dvojice Š+S.“

Magdalena Zimová, Václav Vostarek

Nová inscenace Divadla pod Palmovkou vychází hlavně z obou Suchého divadelních verzí, ale také z původní verze filmového scénáře a je tedy vlastně jakousi spojnicí všech tří Suchého variant. Dramaturg Ladislav Stýblo upřesňuje: „Nadto je ještě doplněna o písně a jiné fragmenty převzaté z několika her Suchého a Šlitra – a také několika zcela nově dopsanými místy snažícími se navázat na semaforskou poetiku. Z nejstarší verze uváděné v Divadle Na zábradlí si inscenace Jana Vondráčka „vypůjčila“ zejména postavu Helmutha, kabaretní atmosféru a snahu o současné apelativní divadlo. Z filmové verze toho převzala asi nejvíc: několik slavných písní, četné postavy (mj. Tereza, Hubert, Parašutisté, vojín Schulze, Komik, Benjamin Novák, Šéf televize aj.) a do jisté míry také děj, který variuje – byť leckdy s velkými odlišnostmi – původní filmový scénář. Z druhé semaforské verze uvedené v roce 1980 jsme pak přejali zejména postavu Podporučíka Klause a seržanta Stelly a rozvedli jsme zde přítomný motiv padlého vojáka, který se náhle objeví před svou dávnou láskou. To vše ve snaze přiblížit ji co možná nejvíce za použití některých typických semaforských postupů dnešku - a nechat vzniknout originální, hravé a neotřelé zábavě se skvělými písničkami.“

Radek Valenta (zpívá Terezu)

Herci Divadla pod Palmovkou, doplněni o hostující Magdalenu Zimovou z Divadla v Dlouhé nebo Kateřinu Šildovou, úspěšně prošli základním výcvikem, byli - věřte - skvělí, je však potřeba jednotlivé sekvence muzikálu povyšovat na plnohodnotnou divadelní inscenaci a především tento záměr a postup se musí schválit. Radek Zima tedy vyzval Jiřího Suchého: „Není k tomu nikdo povolanější, než generál, major, podplukovník, nadplukovník, prezident všeho...“
„Ale já to dotáh jenom na četaře,“ diví se Jiří Suchý. „V roce dvaapadesát. To požehnání chcete ode mě? Nikdo jinej není? No dobře, ale vezmu na premiéru Jitku Molavcovou.“

Jiří Suchý dělá, že tone v rozpacích

Jan Teplý při pohledu na pana Suchého ztratil během interpretace písně Babeta (písně mnoha slok) jeden veršík, i to přispělo k tomu, že chceme originál... „No ale jestli si to vůbec ještě pamatuju, nechci vám to kazit, tolik let jsem tuto píseň nezpíval. Naposledy někdy před osmi lety, s tehdejším premiérem Špidlou, když jsme vstoupili do EU, jako že to budeme spolu oslavovat. Sdělili mi jeho přání, že si chce se mnou zazpívat Babetu. Já to už neuměl, von teprv ne...“

Samozřejmě pak pan Suchý slavnou Bebetu zazpíval před aplaudujícím publikem s takovým elánem, chutí a noblesou, že příště mu slova omluvná nevěřte!

Jan Teplý, Jiří Suchý

Jiří Suchý  "Malá Babeta šla do světa a krk za to dám, že ta Babeta je popleta, vždyť já zůstal sám..."

-mys-
[foto: Michal Novák]