Počet komentářů: 0
Nový komentář

Za oponou

Muzikál o síle lidství
[vydáno: 6.3.2018]
Muzikál Imagine This z roku 2008 (v českém překladu bude uveden pod názvem Představ si...) patří mezi nesmrtelné tituly hudebního dramatického divadla, přesto jeho inscenační tradice není bohatá. Na West Endu po své světové premiéře se stahoval poměrně záhy, řada diváků vnímala muzikál z prostředí židovského ghetta a z času druhé světové války jako „přes čáru“. Objevily se dokonce kritické články po okraj naplněné předsudky. Ač se ukázalo, že dotyční puritáni představení vůbec neviděli, divácké mínění zůstalo ovlivněno, reprízování bylo v tichosti ukončeno… Muzikál se dočkal uznalejšího přijetí až paradoxně v Německu před dvěma lety. Česká premiéra, kterou připravuje Městské divadlo Brno na své Hudební scéně, bude teprve třetí velkou profesionální produkcí.

Jak přijmou tento muzikál naši diváci? Máme v genech přímou historickou zkušenost, snad proto i schopnost daleko většího nadhledu… Navíc tento muzikál nabízí nádhernou romantickou i dramatickou hudbu se silnými melodiemi, rozehrává napínavý děj a zároveň poskytuje i něco víc. Je křehkým dojímavým příběhem o lásce a naději, ale také optimismu, humoru a síle představivosti, jenž je uvězněn v kulisách druhé světové války a zároveň starověkého dobývání Masady. Libreto tedy poutavě propojuje dvě témata a staví je do sugestivní paralely. Nechte se vtáhnout do hlubokého příběhu, popusťte uzdu své fantazie, uvěřte v sílu lásky a lidské svobody, představte si... Jedním dechem režisér inscenace Petr Gazdík dodává – není to depka! Hrůza z jeviště nepůjde.

Petr Gazdík
Petr Gazdík


Synopsi muzikálu přiblížila dramaturgyně inscenace Klára Latzková: „Diváci nahlédnou do roku 1942 v Polsku, do stísněného prostředí varšavského židovského ghetta. Herecká rodina Warshowskyových zde v neblahé situaci připravuje divadelní představení o Masadě, které má židovské komunitě za těžkých válečných podmínek přinést naději a optimismus. Připravované představení se zde prolíná s krutou realitou, v níž se začínají objevovat informace o konečném řešení židovské otázky. Hlavní hrdina, Daniel Warshowsky přesvědčí svou rodinu a přátele, aby s ním skutečný příběh z dějin židovského národa o dobývání Masady zahráli jako divadelní hru. Mnohým se zdá nevhodné, aby se o takovém tématu tančilo a zpívalo, ale Daniel své blízké nakonec přesvědčí, neboť všichni uvěří, že paralela mezi historickým příběhem a současnou situací pomůže obyvatelům Varšavy bránit se zlovůli nacistů. Divadlo totiž nabízí způsob, jak uniknout z hrozné reality ghetta, v němž všichni žijí.“

Tento niterný příběh, jenž zpracovává nelehké téma a mimo jiné obsahuje i dějovou linku, která leckomu připomene West Side Story, zvolila dramaturgie MdB i jako připomenutí blížícího se osmdesátého výročí vypuknutí druhé světové války. „Vyprávíme tak příběh, který by neměl být zapomenut, ve kterém je i přes hrůzné kulisy a události prostor především pro lásku a naději, ale také pro humor a především optimismus,“ zdůraznila Klára Latzková.

Představ si…, neobvyklý muzikál s hlubokým lidským příběhem o lidské svobodě a síle představivosti, bude uveden v režii Petra Gazdíka. Londýnskou verzi kdysi viděl díky náhodě (na doporučení „kouzelného“ prodavače v zapadlém londýnském obchůdku s hudebními nosiči) a řadu let uvedení české verze tohoto muzikálu bylo předmětem interních debat uměleckého vedení MdB. Bylo také potřeba pořídit překlad (postaral se o to právě Petr Gazdík ve spolupráci se Zuzanou Čtveráčkovou).

na tiskovém setkání... dirigent Dan Kalousek, dramaturgyně Klára Latzková, režisér Petr Gazdík a scénograf Emil Konečný
na tiskovém setkání... dirigent Dan Kalousek, dramaturgyně Klára Latzková, režisér Petr Gazdík a scénograf Emil Konečný


„My toto dílo pokládáme za velmi nám blízké a jsme toho názoru, že hovořit o těchto tématech je naším posláním. Domníváme se, že forma hudebního divadla tomu vůbec nevadí,“ říká Petr Gazdík. „Je to dílo zároveň velmi chytré. Označení muzikál o holokaustu je nepřesná zkratka. Většina děje se odehrává dva tisíce let před tím, někdy kolem roku 70 našeho letopočtu na pouštním útesu a jednou z linek je velký romantický příběh lásky židovské rebelky a římského generála. Z mého pohledu je na všem nejdůležitější ten název: „Imagine This“. Autoři stvořili krásnou konstrukci něčeho, co nám přináší zprávu o nepředstavitelně těžké situaci lidí, ale vyloženě vás to neuvrhává do popisnosti hrůz fašistického běsnění. Pocitové vnímání bude asi velmi individuální. Já jsem sice byl nadšený, ale to nic neznamená. Přesto jsme se po dlouhých úvahách rozhodli muzikál uvést v našem větším sále. Vše, co se v tomto příběhu odehrává, má odraz v realitě. Včetně zrůdné fikanosti nacistů, kteří lidem umožňovali kulturní vyžití (vlastně jim nevadili ani protihitlerovské kabarety), ale jen proto, aby je udrželi v klidu, než pro ně připravili „konečné řešení“. Prostřednictvím hlavní postavy vyprávíme o různých dobách a nad vším visí krutá jedna pravda: i když si myslíme, že už se to vůbec nemůže nikdy opakovat, přesto se v různých obměnách něco podobného opakuje, ty principy jsou děsivě stejné.“

„Libreto není složitá konstrukce, autoři pracovali s tím, co se nabízelo, tedy skutečná historická realita. Americký skladatel židovského původu Shuki Levy chtěl téma Masady zpracovat už dlouho. Ale byl to až libretista Glenn Berenbeim, který přišel s myšlenkou propojit to s časově ne až tak vzdálenou realitou. Nemyslím si, že autoři stvořili muzikál o holokaustu, a i my hrajeme především o naději a o lásce. Ano, je to typ příběhu, na jehož konci pravděpodobně budeme plakat, ale zároveň budeme plni vnitřní síly,“ věří Klára Latzková.

V hlavních rolích se můžete těšit na Martina Havelku, Kristýnu Daňhelovou, Dušana Vitázka a Ivanu Vaňkovou. Muzikál je obsazen více méně bez alternací, akorát se bude využívat „jistících“ understudy.

Pro vstupní obrazy jsou připraveny dobové kostýmy, ale pak, jak se děj překlápí na Masadu, výtvarné řešení přechází k náznakovému pojetí a imaginaci, přesto stále budeme svědky reality. Záměrně indiferentní scéna bude vším, co jen si představíte. Útesem nebude útes, šat římského vojevůdce nejspíše bude spíchnutý ze starého ubrusu…

račte vstoupit...
račte vstoupit...


A hudba? Zalovte na Youtube, zjistíte, že je nádherná.
„Pro mě je naprosto nepředstavitelné, že jsou mezi námi lidé, a to ve vysokých politických funkcích, kteří ty hrůzy zpochybňují. Rozumím mé téměř devadesátileté babičce, proč na toto představení tentokrát nechce přijít,“ odbíhá nejprve od otázky dirigent Dan Kalousek. „Jo…muzika…ta je báječná… (smích). Ale vážně… Hudba má výrazný symfonický charakter a je výsostně dramatická, ale jsou tam i odlehčenější pasáže. Místy v ní pochopitelně problesknou i prvky židovské hudby. Sedmadvacetičlenný orchestr bude součástí scény…“

„Tento muzikál si vůbec nemusíte spojovat s nějakou vírou, je především o nezlomnosti lidského ducha. Jen se odehrává na platformě určitého prostředí, jinak náboženství neakcentujeme. Postupem času (ležím v tom půl roku a samozřejmě intenzivně zkoušíme) jsem se dobral zjištění, jak je celé dílo vlastně něžné. I když, uznávám, napojit se na ty reálie je strašně těžké. Ale my vás k tomu nenutíme, můžete se na představení dívat jako na melancholickou, či romantickou historku o tom, co se stalo. Nám zkoušení přineslo informaci o naději, o vnitřní síle, která je obsažena kdesi v každém nás. Kéž bychom ji alespoň občas dokázali ze sebe dostat a nezabývali se tolika blbostma spojenými s dnešním stylem života. A to už je na každém, nechceme zdvíhat prst. My vám budeme jen vyprávět, a myslete si o tom, co chcete,“ říká s úsměvem Petr Gazdík.

.....
foto: Michal Novák



Komentáře k tématu článkuPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.