PRAHA
aktuální festivalyZ tiskových konferencí
Shafferův Amadeus, původní česká komedie a pan Kaplan v Divadle Na Fidlovačce
vydáno: 17.9.2025
Dramaturgický plán Divadla Na Fidlovačce pro sezonu 2025/26 nabídne tři nové inscenace: strhující příběh o setkání geniality a průměrnosti, původní českou hru z hollywoodského prostředí a originální divadelní adaptaci kultovního románu Leo Rostena, který si získal srdce čtenářů po celém světě.
První premiérou sezony bude v říjnu proslulá hra Amadeus. Postavu Salieriho zkouší Jan Holík, titulní roli Denis Šafařík, jako Konstance se divákům představí Aneta Krejčíková.
„Hra britského dramatika Petera Shaffera na motivy životního osudu génia Mozarta a jeho soka Salieriho slaví úspěchy po celém světě. Fáma, že Antonio Salieri otrávil Wolfganga Amadea Mozarta existovala už na začátku 19. století a Shaffer zdaleka nebyl prvním autorem, který se tímto námětem zabýval. A přestože ve skutečnosti se oba skladatelé osobně i profesně respektovali, Shafferovo drama (1979) - a později především oscarový film Miloše Formana (1984) - učinil z Mozarta a Salieriho symboly nevraživého střetu geniality a průměrnosti,“ uvádí k základu příběhu dramaturgyně Anna Smrčková. „Oba hrdinové mají neobyčejný talent, ale také neobyčejné ambice, usilují o přízeň císařského dvora i vídeňského publika, ale také o lásku a pochopení. V jejich fascinujícím boji na život a na smrt nechybí vášeň, intriky ani humor. Shafferův text rozhodně není jen historickým ohlédnutím do minulosti. Amadeus je výborně vystavěný, nabízí skvělé herecké příležitosti a řadu aktuálních otázek,“ doplňuje dramaturgyně.
„Shafferova hra nabízí silný, velmi lidský a hluboký příběh o závislosti na úspěchu, na slávě. O tom, jak je v nás přítomné, že chceme sami před sebou, ale i před okolním světem něco znamenat, ačkoli jsme konfrontováni se silou, která nás evidentně přesahuje. Každý z nás tak nejednou stojí před zkouškou vyrovnat se s faktem, že jsou okolo úspěšnější, lepší, v něčem více obdaření talentem. Hra doslova pitvá, co to znamená průměrnost, kde se bere, jak nás zasahuje, jaká je to vlastně choroba a jak často je zhoubná ve spojení s mocí a rozhodováním o osudu lidí, právě i směrem k těm talentovanějším a z toho důvodu úspěšným,“ zamýšlí se režisér Jakub Nvota a hořce dodává: „Jsem ze Slovenska, máme s tím momentálně bohužel přímé zkušenosti. Boj s průměrností je téma, které je čím dál aktuálnější...“
„Zkoušení Amadea je pro mne vzrušující etapa mého života,“ usmívá se Denis Šafařík. „Není pro mě tak těžké ztvárnit genia, už s ním žiju mnoho dní. Na druhou stranu je náročné zahrát Amadea tak, aby to nebyla jenom figurka, ale aby to byla lidská bytost, která není jenom protivná a arogantní, která má ke svému jednání i nějaké vnitřní popudy. A od toho mám pana režiséra, aby mě korigoval. Má se mnou hodně práce, ale zatím se mu to daří…“
Jak bude vypadat Salieri? „Na to se těžko odpovídá, v té ploše je to obrovská postava. Na tomto jevišti, ve Válce Roseových vlastně již takového malinkatého Salieriho hraju, akorát ten Goldstein, ačkoli má podobné znaky, je takový přímočařejší a jde po penězích a z toho důvodu manipuluje lidmi. Salieri je mnohem promyšlenější postava, nemluvě o tom rozsahu. Má mnoho stran textu, do toho monology…je to těžký úkol,“ říká Jan Holík.
V listopadu na diváky čeká inscenace autorského textu Rudolfa Kubíka, který jej napsal přímo pro DNF a zahraje si také jednu z rolí. S Oscarem se nerozvedu! je černá komedie z období konce „starých dobrých časů v Hollywoodu“. Slavná scenáristka a hvězda stříbrného plátna, dobračky, které by svět pohledal, jinak dvě sestry s velmi nekonvenčním smyslem pro humor, přivítají ve své luxusní vile novináře Johna s trochu záhadným posláním. Má se sestrami pořídit exkluzivní rozhovor přímo v předvečer předávání Oscarů. „Tento úmysl se ale zvrtne v bláznivou slovní přestřelku a téměř detektivní zápletku s nečekaným rozuzlením, do které se zamotají dvě další postavy. Co z toho může vzejít? Nechte se překvapit!,“ vzkazuje divákům tvůrčí tým v čele s režisérem Petrem Veselým.
V konverzační i situační komedii z prostředí filmových hvězd dvě hlavní role padnou jako ulité dámám Ivaně Chýlkové a Ludmile Molínové. „Hraju babu za zenitem, která má své tajemství,“ naznačuje Ludmila Molínová.
Březnovou premiérou na Fidlovačce bude divadelní adaptace kultovního románu Leo Rostena. Přiblíží vytrvalou snahu pana Hymana Kaplana a jeho spolužáků ve večerní škole ovládnout co nejlépe (nebo alespoň nějak) anglický jazyk, což přináší spoustu nedorozumění a komických situací. Jde o příběh, v němž se tak trochu najde každý, kdo se někdy učil cizí řeči, zvláště pak ten, kdo podobně jako hlavní hrdina „nevyslovuje špatně – vyslovuje jinak!“.
„Pan Kaplan má třídu rád je víc než jen vtipný příběh o určité jazykové nevybavenosti plný slovních hříček a paskvilů. Je to také odraz lidské touhy po porozumění, po přijetí a dosažení úspěchu v nové zemi,“ dodává dramaturgyně Kristýna Tejmarová.
Autorem originální adaptace, který zároveň inscenaci režíruje a už v ní bude hrát i titulní roli Hymana Kaplana, je Miroslav Hanuš. „To je trapnej okamžik. Obvykle vážně nedělám všechno dohromady,“ hledá slova Miroslav Hanuš. „Hlavně je to přiznaný remake inscenace, která se dlouho a řekl bych úspěšně hrála v Městských divadlech pražských. Roli Kaplana, kterou tak krásně ztvárňoval Oldřich Vízner, mám rád. Měl jsem ji rád v průběhu repríz čím dál víc, a proto jsem se teď obsadil. Jinak baví mě pokoušet se o dramatizace známých děl, o kterých se svět dlouho domníval, že jsou pro divadlo neadaptovatelné. Kaplan má ještě tu nevýhodu, že vznikal jako série fejetonů. Děj jsem si tak domyslel a stejně jako v Divadle ABC přidáváme písně, které charakterizují národnost postav,“ říká Miroslav Hanuš a pokračuje: „Ta kniha je u nás superznámá i tím, že má výjimečné překladatele (volil jsem nakonec svůj oblíbenější překlad Pavla Eisnera). Je o lidech, kteří ztratili domov a snaží se najít nový. My se na ně díváme z pohledu tragikomedie. Do značné míry je to aktuální hra. Jsem však bytostný optimista, i v tom, kam se svět bude kulit dál. Když máte tu sílu dívat se s optimismem a humorem i na věci, který můžou být nebo prostě jsou blbý, ve smyslu šílený, pro lidi těžký, bude to nakonec dobrý, ne? O takovou optiku se snažím. Dalším důvodem, proč mě Kaplan tolik oslovuje, je ten, že jsem neschopen se naučit cizí jazyk, z toho jsem vždycky vynerovavaný, takže těm postavám velmi rozumím. Ještě bych chtěl ujistit diváky, že nejde jen o přesazení té inscenace z jednoho divadla do druhého. Přinášíme nové nastudování, jsou tam změny i ve scénáři, pochopitelně uvidíte nové obsazení. To, že to je optimistická veselá hra plná písní, zůstává.“
zpracoval + foto: Michal Novák
První premiérou sezony bude v říjnu proslulá hra Amadeus. Postavu Salieriho zkouší Jan Holík, titulní roli Denis Šafařík, jako Konstance se divákům představí Aneta Krejčíková.
Jan Holík, Denis Šafařík a Jakub Nvota na tiskovém setkání
„Hra britského dramatika Petera Shaffera na motivy životního osudu génia Mozarta a jeho soka Salieriho slaví úspěchy po celém světě. Fáma, že Antonio Salieri otrávil Wolfganga Amadea Mozarta existovala už na začátku 19. století a Shaffer zdaleka nebyl prvním autorem, který se tímto námětem zabýval. A přestože ve skutečnosti se oba skladatelé osobně i profesně respektovali, Shafferovo drama (1979) - a později především oscarový film Miloše Formana (1984) - učinil z Mozarta a Salieriho symboly nevraživého střetu geniality a průměrnosti,“ uvádí k základu příběhu dramaturgyně Anna Smrčková. „Oba hrdinové mají neobyčejný talent, ale také neobyčejné ambice, usilují o přízeň císařského dvora i vídeňského publika, ale také o lásku a pochopení. V jejich fascinujícím boji na život a na smrt nechybí vášeň, intriky ani humor. Shafferův text rozhodně není jen historickým ohlédnutím do minulosti. Amadeus je výborně vystavěný, nabízí skvělé herecké příležitosti a řadu aktuálních otázek,“ doplňuje dramaturgyně.
„Shafferova hra nabízí silný, velmi lidský a hluboký příběh o závislosti na úspěchu, na slávě. O tom, jak je v nás přítomné, že chceme sami před sebou, ale i před okolním světem něco znamenat, ačkoli jsme konfrontováni se silou, která nás evidentně přesahuje. Každý z nás tak nejednou stojí před zkouškou vyrovnat se s faktem, že jsou okolo úspěšnější, lepší, v něčem více obdaření talentem. Hra doslova pitvá, co to znamená průměrnost, kde se bere, jak nás zasahuje, jaká je to vlastně choroba a jak často je zhoubná ve spojení s mocí a rozhodováním o osudu lidí, právě i směrem k těm talentovanějším a z toho důvodu úspěšným,“ zamýšlí se režisér Jakub Nvota a hořce dodává: „Jsem ze Slovenska, máme s tím momentálně bohužel přímé zkušenosti. Boj s průměrností je téma, které je čím dál aktuálnější...“
Aneta Krejčíková, Jan Holík, Denis Šafařík
„Zkoušení Amadea je pro mne vzrušující etapa mého života,“ usmívá se Denis Šafařík. „Není pro mě tak těžké ztvárnit genia, už s ním žiju mnoho dní. Na druhou stranu je náročné zahrát Amadea tak, aby to nebyla jenom figurka, ale aby to byla lidská bytost, která není jenom protivná a arogantní, která má ke svému jednání i nějaké vnitřní popudy. A od toho mám pana režiséra, aby mě korigoval. Má se mnou hodně práce, ale zatím se mu to daří…“
Jak bude vypadat Salieri? „Na to se těžko odpovídá, v té ploše je to obrovská postava. Na tomto jevišti, ve Válce Roseových vlastně již takového malinkatého Salieriho hraju, akorát ten Goldstein, ačkoli má podobné znaky, je takový přímočařejší a jde po penězích a z toho důvodu manipuluje lidmi. Salieri je mnohem promyšlenější postava, nemluvě o tom rozsahu. Má mnoho stran textu, do toho monology…je to těžký úkol,“ říká Jan Holík.
autor (a také herec) Rudolf Kubík, režisér Petr Veselý a herci Ondřej Volejník a Ludmila Molínová
V listopadu na diváky čeká inscenace autorského textu Rudolfa Kubíka, který jej napsal přímo pro DNF a zahraje si také jednu z rolí. S Oscarem se nerozvedu! je černá komedie z období konce „starých dobrých časů v Hollywoodu“. Slavná scenáristka a hvězda stříbrného plátna, dobračky, které by svět pohledal, jinak dvě sestry s velmi nekonvenčním smyslem pro humor, přivítají ve své luxusní vile novináře Johna s trochu záhadným posláním. Má se sestrami pořídit exkluzivní rozhovor přímo v předvečer předávání Oscarů. „Tento úmysl se ale zvrtne v bláznivou slovní přestřelku a téměř detektivní zápletku s nečekaným rozuzlením, do které se zamotají dvě další postavy. Co z toho může vzejít? Nechte se překvapit!,“ vzkazuje divákům tvůrčí tým v čele s režisérem Petrem Veselým.
V konverzační i situační komedii z prostředí filmových hvězd dvě hlavní role padnou jako ulité dámám Ivaně Chýlkové a Ludmile Molínové. „Hraju babu za zenitem, která má své tajemství,“ naznačuje Ludmila Molínová.
Březnovou premiérou na Fidlovačce bude divadelní adaptace kultovního románu Leo Rostena. Přiblíží vytrvalou snahu pana Hymana Kaplana a jeho spolužáků ve večerní škole ovládnout co nejlépe (nebo alespoň nějak) anglický jazyk, což přináší spoustu nedorozumění a komických situací. Jde o příběh, v němž se tak trochu najde každý, kdo se někdy učil cizí řeči, zvláště pak ten, kdo podobně jako hlavní hrdina „nevyslovuje špatně – vyslovuje jinak!“.
„Pan Kaplan má třídu rád je víc než jen vtipný příběh o určité jazykové nevybavenosti plný slovních hříček a paskvilů. Je to také odraz lidské touhy po porozumění, po přijetí a dosažení úspěchu v nové zemi,“ dodává dramaturgyně Kristýna Tejmarová.
Miroslav Hanuš představuje nové nastudování inscenace Pan Kaplan má třídu rád
Autorem originální adaptace, který zároveň inscenaci režíruje a už v ní bude hrát i titulní roli Hymana Kaplana, je Miroslav Hanuš. „To je trapnej okamžik. Obvykle vážně nedělám všechno dohromady,“ hledá slova Miroslav Hanuš. „Hlavně je to přiznaný remake inscenace, která se dlouho a řekl bych úspěšně hrála v Městských divadlech pražských. Roli Kaplana, kterou tak krásně ztvárňoval Oldřich Vízner, mám rád. Měl jsem ji rád v průběhu repríz čím dál víc, a proto jsem se teď obsadil. Jinak baví mě pokoušet se o dramatizace známých děl, o kterých se svět dlouho domníval, že jsou pro divadlo neadaptovatelné. Kaplan má ještě tu nevýhodu, že vznikal jako série fejetonů. Děj jsem si tak domyslel a stejně jako v Divadle ABC přidáváme písně, které charakterizují národnost postav,“ říká Miroslav Hanuš a pokračuje: „Ta kniha je u nás superznámá i tím, že má výjimečné překladatele (volil jsem nakonec svůj oblíbenější překlad Pavla Eisnera). Je o lidech, kteří ztratili domov a snaží se najít nový. My se na ně díváme z pohledu tragikomedie. Do značné míry je to aktuální hra. Jsem však bytostný optimista, i v tom, kam se svět bude kulit dál. Když máte tu sílu dívat se s optimismem a humorem i na věci, který můžou být nebo prostě jsou blbý, ve smyslu šílený, pro lidi těžký, bude to nakonec dobrý, ne? O takovou optiku se snažím. Dalším důvodem, proč mě Kaplan tolik oslovuje, je ten, že jsem neschopen se naučit cizí jazyk, z toho jsem vždycky vynerovavaný, takže těm postavám velmi rozumím. Ještě bych chtěl ujistit diváky, že nejde jen o přesazení té inscenace z jednoho divadla do druhého. Přinášíme nové nastudování, jsou tam změny i ve scénáři, pochopitelně uvidíte nové obsazení. To, že to je optimistická veselá hra plná písní, zůstává.“
zpracoval + foto: Michal Novák
