Z tiskových konferencí

V roce 1978 napsal významný český divadelní teoretik, dramaturg, dramatik a mj. zakladatel Činoherního klubu Jaroslav Vostrý bravurní komedii Tři v tom. (Inscenace se pak hrála bezmála deset let.) Napsal ji jako umělou komedii dell´arte. Zachovává dellartovské typy, vytváří však nový příběh... Prostá zápletka rozehrává zapeklitou situaci: tři dívky jsou přivedeny svými milými do požehnaného stavu ještě před svatbou.

Diváci se v Městském divadle Brno mohou těšit na velmi ztřeštěný příběh, v němž se Hana Holišová (Lucinda) a Hana Kováříková (Ardelie) pokusí z oné prekérní situace, do které je dostali Jiří Mach nebo Lukáš Janota (Horatio) a Vojtěch Blahuta nebo Jakub Przebinda (Ottavio) vybruslit se ctí tak, aby na ně Zdeněk Junák (jejich otec Ubaldo) moc nezlobil. Maximálně nápomocni jim v tom budou Tereza Martinková (Colombina) a Michal Isteník (Zanni), sluhové, kteří jsou v situaci naprosto stejné. Milenecké dvojice se ale budou muset vypořádat s nástrahami, které jim přichystají Milan Němec (Capitano), Jakub Uličník (jeho sluha Cola), Petr Štěpán (Pandolfo) a Zdeněk Bureš (Lékař).

Tereza Martinková, Hana Holišová, Hana Kováříková

Téma hry je známé, zbývá zodpovědět otázku, jak tuto komedii bude inscenovat dramatik, herec, režisér a velký recesista Antonín Procházka, kterého brněnské Městské divadlo k této práci oslovilo. Svůj smysl pro recesi dával při tiskové konferenci najevo prakticky neustále. Věřte, je to veselé zkoušení...

Antonín Procházka zakuklený

Scénickou hudbu k inscenaci vybíral sám režisér (bude italská!) a možná překvapivě nebyl angažován ani choreograf na pohybové prvky typické pro komedii dell´arte, vše bylo ponecháno na výsledcích kolektivní práce. „Commedia dell´arte vycházela z toho, co herci umějí. Schopností herců využije i naše inscenace,“ říká dramaturgyně Klára Latzková.

„Divadlo stylu dell´arte nesnáším,“ uvedl se Antonín Procházka (mohou však za to znechucující cvičení, která kdysi musel absolvovat na DAMU). „Když jsem dostal nabídku od pana Moši, zdráhal jsem se, protože dell´arte je to poslední, co bych chtěl dělat. Nakonec jsem se do práce kupodivu zakousnul. Mohou za to velmi disponovaní herci Městského divadla Brno, ani moje režie jim to nemůže zkazit.“ O Antonínu Procházkovi je také známo, že nemá rád divadlo experimentů nebo režisérských schválností. „Divák by měl rozumět tomu, co se děje na jevišti. V Městském divadle Brno jsem několik představení viděl a zjistil jsem, že všemu rozumím!,“ říká spokojeně.

Antonín Procházka kouzlící (souvztažnost ke slovům v článku v tom nehledejte)

I proto žádných zásadních úprav se tvůrci nedopouští. „Zkoušení je živé, inspirativní, každý přichází s nějakým tím nápadem. I když jsem původně uvažoval o zasazení hry do italského prostředí 30. let minulého století, upustil jsem od toho. (Rozmluvil mi to můj vzácný kolega Petr Nárožný, který správně poukázal na to, že před osmdesáti lety se meče nenosily už ani v Itálii.) Držíme se tedy dobovosti, rovněž kostýmy jsou historizující a odkazující k renesančnímu času, byť sem tam moderní prvek ve výpravě také použijeme,“ vysvětluje Antonín Procházka.

Pro svou práci se nechal inspirovat němými filmy a groteskami, protože podle něj commedia dell´arte je jakousi prababičkou těchto novodobých komických žánrů. Klára Latzková upřesňuje: „Inscenaci by tak mělo dominovat především výrazné komediální herectví, ve kterém je místo pro nespočet gagů, vtípků, akcí a zamotaných situací, které je třeba rozmotat.“

Výrazným prvkem komedie dell´arte je improvizace. „...Ale my zvolili cestu tzv. řízené improvizace, pevně nazkoušené. Uvidíme po půl roce, jestli to herci budou držet,“ doufá režisér.

Antonín Procházka, Jakub Uličník

Není záměrem tvůrců jakkoli napodobovat legendární inscenaci Činoherního klubu, kterou asi každý bude znát minimálně díky televiznímu záznamu. Ostatně komedie Tři v tom se už tolikrát objevila na repertoárech mnoha divadel, vrací se do hledáčku zájmu stále a bude to prostě tím, že je velmi zdařile napsaná. „Nikdy byste do pana Vostrého, který vypadá jako profesor deskriptivy, neřekli, že by mohl napsat tak úžasný komediální text,“ glosuje osobnost autora Antonín Procházka. „...A hlavně napište, že Milan Němec je můj oblíbený herec, už od dob, kdy hrál v pardubickém divadle!“

-mys-