Zpráva

Lesní – erotická – a navíc němohra – nezávislý divadelní soubor Geisslers Hofcomoedianten vstupuje do šestnácté sezóny s premiérou odvážné inscenace V borůvčí. Poté, co v inscenacích Magdaléna lascivní a kajícná a LoutnaCZ posunuli svoje umělecké ambice směrem k hudebnímu divadlu, obracejí se nyní k dalšímu žánru pro ně dosud nepoznanému – divadlu pohybovému. Po úspěšné předpremiéře v Zámeckém barokním divadle Valtice a slavnostní premiéře v rámci festivalu THEATRUM KUKS se Geisslers představí V borůvčí v Praze 1. 10. ve VILE Štvanice.

Inscenací V borůvčí uzavírají Geisslers svoji dramaturgickou trilogii "Opus Andreini", kterou přibližují českému publiku tvorbu zapomenutého, a přesto pro vývoj evropského divadla zcela zásadního divadelního rodu Andreini. Autorem předloh pro první dvě části – Dvě komedie v komedii (prem. 1. 8. 2014) a Magdaléna lascivní a kajícná (prem. 12. 12. 2015) – byl Giovan Battista Andreini. Nyní soubor vycházel z hry La Mirtilla, první dochované pastorály z pera ženské autorky, Isabelly Andreini, slavné herečky, spisovatelky a matky G. B. Andreiniho. Její text z roku 1588 se dá řadit k prvním emancipovaným, dalo by se říci feministickým hrám ve světové dramatice, kde se ženské hrdinky stávají významnými hybatelkami děje.

Celá trilogie Opus Andreini má zastřešující téma vášeň. Režisér Petr Hašek k tomu dodává: „V inscenaci V borůvčí zkoumáme, co vášeň s lidmi dělá a jaký je rozdíl mezi vášní a láskou. Celé je to Amorova hra s mileneckými páry, respektive Amorova lekce lidem, kteří na lásku skuhrají, ale ve skutečnosti prožívají spíše sebestřednou vášeň.“

Oblast pohybového divadla zkoumají Geisslers poprvé a tento jazyk nezvolili pro inscenaci V borůvčí náhodou. „Rozhodli jsme se jít cestou němohry a tedy pohybového divadla, protože vášeň se nejvíce projevuje na lidském těle. A zároveň mě jako režiséra zajímá nahota na jevišti, protože ji vnímám problematicky a chtěl jsem pro ni najít v inscenování nějaký hlubší smysl. Hlavní kvalitu pak vnímám v tom, že neperformují tanečníci, ale činoherci,“ říká Petr Hašek.

Do více méně stálého inscenačního týmu – dramaturgie a texty Helena Kebrtová, rešerše a dramaturgická spolupráce Kateřina Bohadlová, scénografie Jitka Nejedlá, hudba David Hlaváč a Petr Šmíd – si režisér a umělecký šéf Petr Hašek přizval mladého choreografa Martina Talagu: „Doposud jsem na žádné činoherní inscenaci nespolupracoval natolik komplexně, vždy se jednalo o dílčí choreografie či taneční scény. Primárně jsem čerpal z herců, z jejich těl, jejich pohybových možností a výrazového slovníku. Do čehož jsem ale samozřejmě vnášel některé principy z mého pohledu vhodné pro dané situace.“

Vzhledem k lehce erotickým scénám nedoporučují Geisslers inscenaci divákům mladším patnácti let.

zdroj zprávy: Nicola Škvarová