Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog návštěvníků i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Vojckův mrazivě krásný svět
J.anek, 31.12.2016

V sobotu 17. října 2015 mohli mít diváci Nového divadla pocit, že mezinárodní festival Divadlo v Plzni ještě neskončil. Tak mimořádná je inscenace Büchnerova Vojcka v režii Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského, tedy dua SKUTR.

Text, který Georg Büchner už nestihl dokončit (zemřel v roce 1837 ve 23 letech), se poprvé ocitl na jevišti až v roce 1913, stalo se tak v Berlíně. Od té doby nepřestává inscenátory přitahovat – snad právě pro svou nedokončenost. Každý režisér musí přijít se svým vlastním originálním výkladem. Například Daniel Špinar to ve Vinohradském divadle před šesti lety (premiéra se konala 9. dubna 2009) zkusil přes postavu Blázna, který se stal jakýmsi průvodcem. Inscenace byla kritikou přijata s nadšením – stala se dokonce inscenací roku, ale konzervativní vinohradské publikum ji nepřijalo, po necelém roce byla stažena z repertoáru.

V Plzni se režijní tandem SKUTR rozhodl podívat na Büchnerův text očima hlavního hrdiny. Přichází nahý, zranitelný, bezbranný - a zve nás do svého světa. Učiní tak jednoduchým gestem: pozvedne ruku a opona stoupá vzhůru. Karty jsou rozdané - všechno od téhle chvíle uvidíme Františkovýma očima. Tedy očima člověka vyděšeného a vyčerpaného, štvance, který všechno vnímá jako v horečce, jako ve snu. Čeká nás cesta plná působivých obrazů, cesta bolestná i očistná.

Středobodem Vojckova světa je Marie, pro ni udělá cokoliv. Sám chodí v cárech, ale Marie má kožich (vydařené kostýmy Simony Rybákové). Sám konzumuje kvůli Doktorovu nelidskému experimentu jen hrách, Marie žije v dostatku. Ale takoví už jsme my lidé - nikdy se nespokojíme s tím, co máme. A Plukovní tambor je tak krásný chlap. Chlap jako... hora!


Je radost vidět tak dobré divadlo. Všechno do sebe zapadá, všechno má logiku, všichni herci jsou typově dobře obsazeni a hrají úžasně – bylo by nespravedlivé jmenovat jen někoho. A přece neodolám – Monika Švábová má jako Babička jen velmi malý prostor, nicméně pohádka v jejím podání je zkrátka strhující. Je v ní tolik bolesti a životní moudrosti, kolik v původním textu možná ani není. Mrazivá chvíle, skvělý začátek krutého finále. Velkolepá scéna Jakuba Kopeckého, která se na konci změní v past, funguje dokonale. Je to strohý, špinavý prostor, z něhož prakticky není úniku. Leda snad do světa falešného pozlátka, který okouzlí Marii i Vojcka. Ale to je jen iluze. Stejně jako Ondřejův drogový únik je to slepá cesta. Ani cesta lásky nefunguje – Marie nedokáže ocenit Vojckovu oběť. Není zlá, není nevděčná – je „jen" člověk. Stejně jako my všichni, i ona touží po něčem lepším. Mnohé ostatně napovídá plakát k inscenaci. Marie na něm jako baletka sedí na papírových krabicích, nahý Vojcek jí položil hlavu do klína. Připomíná to Pietu – Marii s Ježíšem. Vojcek, který se obětoval za Marii, ale možná i za nás ostatní. Dokážeme přijmout jeho oběť?

Plzeňský Vojcek, to je nepřetržitý proud poetických obrazů, což je zároveň tak trochu slabinou inscenace. Kdo chce pochopit všechny symboly, nemá šanci je vnímat – děje se toho prostě moc najednou. Kdo na obrazy a mnohoznačné symboly zcela rezignuje a sleduje pouze příběh, bude se možná nudit. A divák, který je zvyklý na polopatický realismus televizních seriálů, bude nejspíš nepříjemně zaskočen. Jakkoli se šéfka činohry Natálie Deáková snaží právě tohle postupně měnit, dařilo se jí zatím výrazně lépe na Malé scéně. Velký sál Nového divadla se zdál být místem skoro prokletým - podle slov Antonína Procházky jej projektovali „hoši z protidivadleního". SKUTŘi ovšem prostor, který se zdál být tak nedivadelní, ovládli dokonale. Způsob, jakým vyprávějí, bere dech. A výrazně jim pomáhá scénická hudba Petra Kalába. Možná budete mít po představení pocit, že tam vlastně žádná hudba nebyla – natolik je organickou součástí inscenace.

Jsem zvědavý, co na to plzeňské publikum. To premiérové tleskalo dlouho, ale nevím, jestli zcela upřímně. 
Jedno je však jasné – Vojcka byste měli vidět.


Další články tohoto uživatele na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.