Blog redakce i-divadla

Kolik váží vlastní pohodlí?
vydáno: 28.12.2017, Lukáš Holubec

Divadlu v Řeznické patří uznání hned úvodem, a sice za výběr textu. Po konci představení jsem tak trochu nevěřícně kroutil hlavou, že byl autor Billy C. Davis prozatím českými divadly přehlížen. Navíc je hra Odvolání prvotinou amerického dramatika a napsána byla už v roce 1980. Dokonce ji čtyři roky po svém vzniku proslavil ve filmovém zpracování Jack Lemmon. Alespoň je však vidět, že o kvalitní texty není nouze, jen je potřeba pečlivě hledat. V Divadle v Řeznické také rok po premiéře Odvolání nastudovali další Davisovu hru Útěky a sám jsem zvědavý, jakou bude mít kvalitu. Rozhodně si ji však nenechám ujít.

Odvolání se autor dotkl řady ožehavých a vážných témat v prostoru komorního dramatu na svaté půdě kostela a knězova zázemí. Jedná se de facto o duel mezi starším, populárním, uznávaným knězem Timem Farleym, jehož osobitě ztvárnil rovněž i režisér inscenace Miroslav Táborský, a mladým, nekompromisním, upřímným aspirantem na kněžství Markem Dolsonem, v otevřeném a nelíčeném podání Filipa Cíle, jenž se objeví (v tuto chvíli již vlastně objevuje) i v novince Divadla v Řeznické, Davisově Útěcích. Už samotné charaktery postav slibují explozivní střet, ale k němu nedochází nijakým výbušným stylem. Postoje obou duchovních jsou sice bytostně rozdílné, ale obě postavy se postupně sbližují a dochází až skoro ke vztahu otce a syna. Vzhledem k nesmlouvavosti Marka Dolsona, jenž se drží života v pravdě pevně a neústupně, vychází více a více najevo, že jeho konflikt s vyššími představiteli církve (ve hře zosobněny v monsignoru Barkovi, který zastává konzervativní a zastaralé postoje) je nevyhnutelný. A záleží nakonec jen a jen na osobní odvaze kněze Tima Farleya, zda vymění vlastní pohodlí a podá odvolání, které by kariéru mladému seminaristovi mohlo zachránit.

Kromě chytrého, promyšleného a mnohovrstevného textu zaujme také střídmá scéna a kostýmy, což je sice v komorním prostředí Divadla v Řeznické běžné, ale k tomuto až duchovnímu textu se hodí téměř symbolicky. Pod výpravou je podepsán režisér a herec Miroslav Táborský. Vzhledem k výčtu toho, co pro vznik a trvání této inscenace Miroslav Táborský udělal, je jasné, že se jedná z velké části o „jeho dítě". A je to, v dobrém slova smyslu, opravdu citelně znát. Mimo rozhovory mezi oběma postavami jsou zvlášť zajímavá samotná kázání. Ať už pro jejich obsah, ale také formu, jež nese podobnost s hereckou profesí a dodává inscenaci další rozměr, neboť tím vystává rovněž otázka, jací vlastně kněží jsou, a nakolik je jejich kázání divadlo a nakolik upřímným projevem za účelem dodat lidem víru. Vývoj hry jde svižně vpřed, přičemž se rozvíjí přirozeně také vzájemný vztah postav a směřuje k očekávanému finále, ve kterém se především postava Tima Farleye musí vyrovnat se zásadními otázkami, jež si pokládá společně s diváky, kteří celé představení sledují z pozice přihlížejících v kostele. Kdo tedy vlastně koho potřebuje? Ovečky svého kněze nebo naopak? Nakolik jsme tedy ochotni obětovat vlastní pohodlí, abychom pomohli člověku, prosadili ideál, ve který jsme sami věřili, ale pod nánosem přijímání kompromisů a obětování pevných postojů jsme jej ztratili? Můžete si do divadla vzít i pomyslné váhy a sami se na konci představení rozhodnout, kolik na jedné straně váží pohodlnost a na druhé pak ušlechtilý postoj. Rozhodně však je potřeba poděkovat všem tvůrcům inscenace, že pro toto rozhodnutí vytvořili ideální podmínky díky velmi povedenému představení, které na pozadí vztahů v církvi zrcadlí postoje celé společnosti, od arogance mocných, váhavě rozhodujících, až po nositelé kůží na trh, jež budou vždycky v menšině, ale jejichž zásadovost a nepolevení v úsilí boje za lepší svět by nemělo diváka nechat klidným.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.