Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Velkolepě povedená malost
Lukáš Holubec, 10.5.2019

Existují umělecká díla, v nichž vás konkrétní představitel ústřední role zaujme natolik, že vyslovíte tradiční větu: „V tomhle si nikoho jiného představit nedokážu.". Je to myslím vrcholné uznání pro každého herce. Netřeba zde uvádět koho všechno jsem již zmíněnou chválou obdařil, byť se to dotyční samozřejmě nikdy nedozvědí, ale jedno jméno napsat musím. Jan Libíček. Krále Ubu jedinečným způsobem ztvárnil v šedesátých letech v Divadle Na zábradlí pod režijní taktovkou Jan Grossmanna a já musím poslat obrovské „Děkuji." televizním technikům, kteří si tajně pořídili kopii divadelního záznamu a mohli jistě nejen pro mě dochovat herecké mistroství, jež dle mne nemá v této roli konkurenci.

Jiného Ubu poslal na divadelní jeviště před šestnácti lety ve své režii Jaroslav Dušek. V Divadle v Řeznické ztělesnil ty nejhorší lidské vlastnosti v titulní roli Bohumil Klepl a matně si pamatuji, že jsem mu jeho zahraný primitivismus úplně nevěřil, leč inscenace měla pro mě kladnou odezvu minimálně uskutečněným objevem Ivany Uhlířové, která fantasticky komediálním způsobem ztvárnila mladičkého prince Hromoslava.

Nastudování příběhu o vzestupu jednoho malého a smradlavého zbabělce v Divadle D21 se povedlo, a tak předpokládám, že mi uvízne v paměti také na dlouhá léta. Jakub Šmíd, podepsaný pod úpravou a režií, text sice nijak zvlášť nezměnil, nicméně aktuálnost tématu ve spojení s hravostí zdejšího souboru vytvořila Krále Ubu, jenž se divákům dostane pod kůži. A možná ještě hlouběji.

Groteska Alféda Jarryho má v Divadle D21 výtečně zvolené tempo, tlačí na pilu tak akorát, čímž je divák řezán zcela optimálně. Obludností postojů prostoduchého otce Ubu a lidí, jimiž je obklopen, je naplněn malý sál divadla maximálně a není tak úniku před přehlídkou zákulisních intrik, zobrazením manipulace v různých proměnách či bezmocném sledování uchopení moci bezskrupulózním lidským parazitem.

Otce a posléze krále Ubu ztvárnil Petr Pochop se srozumitelnou upachtěností, přičemž nemusel ani nějak výrazně používat zasmrádlé výrazy a tělesné projevy. Jeho destrukce i sebedestrukce je rozhazována všude kolem a s důrazem na svoji až dětsky prezentovanou zbabělost dohromady vytvořil precizně odpudivého Ubu. Herecky inscenaci táhne, což je znát především v momentech, kdy není ve hře a tempo představení tak lehce kolísá. Výborně si se svojí rolí poradila i Hana Mathauserová coby matka Ubu. Dokonalý ženský zrcadlový odraz otce Ubu. Avšak daleko ďábelštější, neb právě ona zobrazuje ty, kteří mají v zákulisí propagace zla největší moc a manipulací dokáží téměř kohokoliv dostat tam, kam sami chtějí. Hana Mathauserová podává vyčerpávající expresivní výkon a společně s Petrem Pochopem vytváří ideální pár. Kapitána Obrubu, jakousi prodlouženou ruku nebo prostě jen ruku konající (z)vůli matky a otce Ubu, ztvárnil hostující Vojtěch Hrabák, který dodal přesně tu dávku energie, jež inscenace potřebovala. Zajímavou postavou je pak ruský car. Možná ani nemusel být přejmenován na Vladimíra, neb jeho výraz a chování zbaveno emocí koresponduje se současným vládcem ruského impéria více než výmluvně. Lukáš Šolc jej hraje, stejně jako postavu krále Václava, úsporně, ale přesvědčivě. Posledním účinkujícím je hostující Libor Stach. V roli prince Hromoslava se sice nedokázal výrazněji prosadit, nutno však dodat, že to ve vyznění celé inscenace ani tolik nevadí.

Atmosféru dodává inscenaci také scéna a řada nápadů, které zapojují do hry nejrůznější rekvizity od kapaček přes deštník, vanu až po pro zdejší scénu takřka neodmyslitelně patřící lahváče piva Ferdinand. A to vše nejen do představení zapadá, ale má i své jasné významy.

V Divadle D21 je přibližně sto třicet let starý text Alfréda Jarryho i bez velkých úprav navýsost aktuální. Řekl bych, že to není samo sebou, ale promyšlenou vizí Jakuba Šmída a výtečnou souhrou účinkujících. Sympaticky odpudivým způsobem se v těžkém vzduchu malého sálu při i po představení vznášela otázka, jak je opakovaně možné, že široké masy přitahují ti nejpokleslejší jedinci, jež myslí pouze na sebe. Je to snad tím, že většina lidí má také na prvním místě v pořadí zájmů sebe sama? To už je na každém divákovi, jaké otázky a myšlenky mu bude Král Ubu v Divadle D21 evokovat. Já osobně si především přeji, aby tak jako přitahují davy podobně odporná individua, přitáhla do sálu i tato zdařilá inscenace co nejvíce diváků.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.