Učitel malby

Na inscenaci mě nejvíce překvapil a potěšil výkon D. Batulkové, které hostování mimo domácí MDP sluší, podobně už po léta vnímám i herectví O. Pavelky na scéně Národního divadla a Rubínu... Trojici zdařile doplňovala J. Pidrmanová v roli vypočítavé studentky. O. Pavelka přesně vystihl postavu outsidera, jenž svým chováním již de facto rezignoval na smysluplný život. V porovnání s osudem nevidomé ředitelky školy se jednalo o zajímavý protiklad. Režisér si se solidně napsanou hrou poradil v rámci možností nabízené látky (nejedná se o Kolečkův výstavní kousek), doplnil ji o příjemnou hudbu.

65% Černá komedie o lidské tragédii. Co chceme? A co pro to jsme ochotni udělat? A stojí to vůbec za to? Ač se titul i anotace upínají k malíři, nejde o hru o jednom muži, ale o trojúhelník, trojnožku, jež by bez kteréhokoliv opěrného bodu pozbyla smyslu. Dobře odvedená práce od všech zainteresovaných, únik od předvídatelnosti v cílové rovince, atributy dobrého divadla... Pouze dobrého.

Text mě příliš nezaujal, ale výkon Ondřeje Pavelky mě natolik oslnil, že přemýšlím o sedmdesátce. Také scéna a hudba se povedly. Bohužel při čekání na tramvaj mě opět trápila otázka, co tím chtěl asi básník říct. Například postava ředitelky ve srovnání s Molly Sweeney je úplně plochá a její slepota v podstatě zbytečná. Spoiler: Závěr byl nedostatečně vypointován, to, že učitel skončil ve vězení by se určitě dalo rozvést lépe. Ten člověk se skoro zachránil, přestával pít a najednou tohle. Taková událost přece nemůže přejít jen jako další nepovedený pokus v jeho životě.

Příjemně plytké, banální, a přesto dost možná s podtextem. Batulková opět se svým Tomášem drží šarži. Pavelka v roli autority i puberťáka, který vše řeší alkoholem. Pidrmanová jako nesnesitelná puberťačka se spratkovskými sklony. Dobře jí tak. Ale opravdu by ve skutečnosti učitele odsoudili? Jděte na to, je tam prima jemná hudba.

Další hra v duchu tvorby Petra Kolečka, tentokrát s o poznání vážnějším vyzněním a méně ironickým vyústěním. V tomto případě přicházejí na přetřes především vážnější témata sebestřednosti, sobectví a odpovědnosti za životy druhých, což se ve spojení s řadou (povedených) vtipů občas docela „tluče“. Inscenace by snesla ruku dramaturga, který by text připomínkoval. Režijně solidní, výtvarně zajímavé. Výbornému O. Pavelkovi obě dámy zdařile přihrávají. Nedostatky by se našly, ale do repertoáru Rubínu inscenace stylem zapadá stylem a kvalitou mu ostudu nedělá.

Diváckou mou výslednou spokojenost tak trochu přebil fakt (či zdání?), že tentokrát to přece jenom mělo o pověstné hravě-nadsázkově-metaforické "kolečko" míň..

Pokud si odpustíme k autorovi přiřazovat slovo „typický“ (vzhledem k jeho věku, i přes autorskou plodnost), řekla bych, že dokázal překvapit, kteroužto schopnost mu kritika v minulé sezoně již upírala.

Režisér Fuit se s přechodem od televizních seriálů vypořádal velice dobře, herce vedl s pochopením pro Kolečkův humor. Všichni tři představitelé hráli přesvědčivě, Jana Pidrmanová udržela správnou míru nadsázky, pro Ondru Pavelku skvěle využitá příležitost.

70% je možná zbytečně lichotivých, ale...je to Rubín a je to Kolečko :)

Samotný příběh mě sice výrazněji nezaujal, ale i tak jsem se nenudil. Několik opravdu povedených scén a vydařených vtipů tam bezesporu je. Záleží jak moc si z toho kdo vezme. Pro mě hra o člověku, který již ztratil motivaci a chuť do života. Když se mu pak přeci jen naskytne příležitost, tak svým dosavadním způsobem života se o ni sám připravuje. Z hereckého pohledu není výtky. O. Pavelkovi jeho role pěkně sedla a obě dámy též nijak nezaostaly. K tomu docela překvapivý konec, který jsem ani tolik nečekal a určitě potěšil. Pěkných 65%.