Divadlo Gočár

Co dělal skladatel při tvorbě inscenace je asi jasné a jeho práci nelze než ocenit. Zato dramaturga tahle inscenace snad ani neviděla. Písňová koláž střídá různé žánry a hlasitost, ale jednotlivá čísla jsou propojena jen velmi chabým způsobem a pro mě z nich nevyplynula jakákoliv spojitost s osobnostmi architektů či jejich prací. Padesátka je tedy jen za hudbu (chytlavé melodie i originální motivy) a celkem roztomilou postavu ČSR.

J. Nebeský svým režijním "nekorektním" pohledem na životy tří architektů sestavil zábavnou muzikálovou podívanou, jíž vévodí zejména Štědroňova hudba. Škoda jen, že se inscenace soustředí spíš na tvorbu nejrůznějších gagů (občas zbytečných) než na to, aby sdělila o třech osobnostech něco víc než je ve stručnosti uvedeno v programu. Přesto je nutné samotný výběr látky ocenit, připomenutí podobných osobností je chvályhodné a smysluplné. A o tom by dobré divadlo mělo být. Herecky nejlepší M. König a P. Jeništa. J. Štrébl asi neměl na repríze 20. 12. svůj den. Výborné hudební nastudování.

Zábavná hříčka o třech slavných architektech z období první republiky. Ideální by asi bylo vědět podorobnosti o jejich životě předem.

Inscenace nese všechny přednosti i problémy předešlých Orsonových projektů. Opět záslužné upozornění na neprávem opomíjenou látku, v tomto případě širší veřejnosti nepříliš známé osobnosti tří významných architektů a provázanost jejich práce. Také tentokrát zaujme neotřelé zpracování, obohacené nenapodobitelným hudebním konceptem. Kvalitní hudební provedení. Pro pochopení je však zase skoro nutné mít povědomí o tématu, libreto samo o sobě je obtížně srozumitelné. Ani režisér J. Nebeský cestu příliš neotevírá, jeho symbolika (byť se k poetice tvaru hodí) může někomu vnímání ještě ztěžovat.

Pěkná připomínka významných prvorepublikových architektů poněkud netradiční hudební formou. Všechny písně se mi líbily a obecně hudební složka této hry je povedená. Nicméně musím přiznat, že jsem čekal i trochu něco více, jak o životě a díle daných osobností tak v rámci vyznění inscenace. A jelikož o architektuře nic moc nevím, tak některé narážky mi poněkud unikaly. Ostatním doporučuji předem si nastudovat životopisy Gočára, Plečnika a Janáka. Celkově stojí za vidění, hlavně kvůli originálnímu zpracování. V součtu za mě 65%.

Originální způsob, jak kabaretní formou připomenout(a neznalým představit) trojici významných architektů v kontextu atmosféry první republiky. Melodie i texty se snaží vystihnout každou z těchto osobností zvlášť s ohledem na její typické rysy a tvůrčí myšlení, což se daří. Pokud ale máte o jednotlivých architektech povědomí předem, vychutnáte si tento záměr více do hloubky. A asi i více oceníte. Herecky i pěvecky skvěle zvládnuté, přimlouvala bych se za lepší zvuk. Škoda slova, které padne vedle.

Muzikál o architektech... pro architekty. Před zhlédnutím této inscenace doporučuju nastudovat život a dílo pánů Gočára, Plečnika a Janáka, zážitek to nejspíše zvedne o desítky procent. Jinak je to "prostě Orson", pro mě srovnatelné s Lamento s tím rozdílem, že o Matce Tereze jsem přece jen slyšel více a i její život je pro mě tak nějak poutavější.