Bytost

Působivá inscenace na základě uhrančivého postapokalyptického textu jednoho z nejpozoruhodnějších českých prozaiků doby po r. 1989. Byly tam momenty mimořádně silné, bez nadsázky stoprocentní, ale celkově to mohlo být kratší. Být režisérem pojal bych to sevřeněji, koncentrovaněji, mj. i závěr, který byl (jistě v návaznosti na knižní předlohu, kterou jsem zatím bohužel nedočetl) rozmělněn jakýmsi smírným dozvukem, za mě zbytečně zazdivším jinak skvěle vygradované pesimistické finále. Ale celkově to mělo všechny tradiční plusy inscenací v X10: velmi dobré herecké výkony, scéna, práce se světlem a vizuálnem, kostýmy a zvuk.

Zajímavý, leč poněkud marný pokus inscenačně oživit myšlenkově dosti plochou a rozháranou Kahudovu prózu. Vhled do krásné postapokalyptické budoucnosti (možná jen v nitru starého vypravěče), ve které poučené lidstvo na čele s mladou, minulostí nedotčenou generací (jak jinak), dostane konečně globální rozum. Souvislost řady prezentovaných životních vzpomínek s důvody společenského zmaru si lze jen těžko domýšlet. Co vede k zmíněné optimistické vizi se nedozvíme. Víc než obsah mě bavili některé podařené audiovizuální nápady. Věřme, že Ondřej Novotný příště sáhne po zajímavější literární předloze.

Estetický a intelektuální skvost, jemná meditace do brutálních témat.

Estetický a intelektuální skvost, jemná meditace do brutálních témat.

Působivá inscenace na základě uhrančivého postapokalyptického textu jednoho z nejpozoruhodnějších českých prozaiků doby po r. 1989. Byly tam momenty mimořádně silné, bez nadsázky stoprocentní, ale celkově to mohlo být kratší. Být režisérem pojal bych to sevřeněji, koncentrovaněji, mj. i závěr, který byl (jistě v návaznosti na knižní předlohu, kterou jsem zatím bohužel nedočetl) rozmělněn jakýmsi smírným dozvukem, za mě zbytečně zazdivším jinak skvěle vygradované pesimistické finále. Ale celkově to mělo všechny tradiční plusy inscenací v X10: velmi dobré herecké výkony, scéna, práce se světlem a vizuálnem, kostýmy a zvuk.

Zajímavý, leč poněkud marný pokus inscenačně oživit myšlenkově dosti plochou a rozháranou Kahudovu prózu. Vhled do krásné postapokalyptické budoucnosti (možná jen v nitru starého vypravěče), ve které poučené lidstvo na čele s mladou, minulostí nedotčenou generací (jak jinak), dostane konečně globální rozum. Souvislost řady prezentovaných životních vzpomínek s důvody společenského zmaru si lze jen těžko domýšlet. Co vede k zmíněné optimistické vizi se nedozvíme. Víc než obsah mě bavili některé podařené audiovizuální nápady. Věřme, že Ondřej Novotný příště sáhne po zajímavější literární předloze.

Zajímavý, leč poněkud marný pokus inscenačně oživit myšlenkově dosti plochou a rozháranou Kahudovu prózu. Vhled do krásné postapokalyptické budoucnosti (možná jen v nitru starého vypravěče), ve které poučené lidstvo na čele s mladou, minulostí nedotčenou generací (jak jinak), dostane konečně globální rozum. Souvislost řady prezentovaných životních vzpomínek s důvody společenského zmaru si lze jen těžko domýšlet. Co vede k zmíněné optimistické vizi se nedozvíme. Víc než obsah mě bavili některé podařené audiovizuální nápady. Věřme, že Ondřej Novotný příště sáhne po zajímavější literární předloze.

Působivá inscenace na základě uhrančivého postapokalyptického textu jednoho z nejpozoruhodnějších českých prozaiků doby po r. 1989. Byly tam momenty mimořádně silné, bez nadsázky stoprocentní, ale celkově to mohlo být kratší. Být režisérem pojal bych to sevřeněji, koncentrovaněji, mj. i závěr, který byl (jistě v návaznosti na knižní předlohu, kterou jsem zatím bohužel nedočetl) rozmělněn jakýmsi smírným dozvukem, za mě zbytečně zazdivším jinak skvěle vygradované pesimistické finále. Ale celkově to mělo všechny tradiční plusy inscenací v X10: velmi dobré herecké výkony, scéna, práce se světlem a vizuálnem, kostýmy a zvuk.

Estetický a intelektuální skvost, jemná meditace do brutálních témat.