Klášterní ulice aneb To je vražda, hopsala!

Vtipné a oddychové představení plné slovního a situačního humoru. Originální nápad přehrát stejnou situaci v roce 1918 a 2018. V druhé polovině (prezidentské volby) se režisér Drábek opravdu vyřádil svými obvyklými prostředky jako je politická satira a popkulturní odkazy dnešní doby, bizarní převleky a absurdní černý humor. Pánové Zavičár a Richtermoc si to museli užívat, ale ani ostatní herci (Vápeník, Tvrdík a Zora Valchařová-Poulová) nezůstali v pozadí. Že by poslední hra Davida Drábka na prknech Klicperova divadla? Byla by to škoda.

Řeknu-li, že v prvé půli vyvolávají herci smích nejen kostýmem pandy, kopretiny a Mickey Mouse, ale naštěstí i citem pro situační komedii, aby pak v půli druhé činili totéž tím nejpopisnějším způsobem (i populistickým psaním na zeď), a že nákladná scéna je tu hlavně proto, aby odvedla pozornost od myšlenkově nenákladné (na žánr to nesvádějme) inscenace, a výsledkem že tedy není žádný Šlágr, ač divák třeskutě naznačuje, že se baví, řekne pan Drabiche nejspíš, že každý Čech (i ten, co neskáče hops, hops, hops) je nejen prezident, ministr či trenér, ale i divadelní kritik. Takže bez komentáře.

Vtipné a oddychové představení plné slovního a situačního humoru. Originální nápad přehrát stejnou situaci v roce 1918 a 2018. V druhé polovině (prezidentské volby) se režisér Drábek opravdu vyřádil svými obvyklými prostředky jako je politická satira a popkulturní odkazy dnešní doby, bizarní převleky a absurdní černý humor. Pánové Zavičár a Richtermoc si to museli užívat, ale ani ostatní herci (Vápeník, Tvrdík a Zora Valchařová-Poulová) nezůstali v pozadí. Že by poslední hra Davida Drábka na prknech Klicperova divadla? Byla by to škoda.

Řeknu-li, že v prvé půli vyvolávají herci smích nejen kostýmem pandy, kopretiny a Mickey Mouse, ale naštěstí i citem pro situační komedii, aby pak v půli druhé činili totéž tím nejpopisnějším způsobem (i populistickým psaním na zeď), a že nákladná scéna je tu hlavně proto, aby odvedla pozornost od myšlenkově nenákladné (na žánr to nesvádějme) inscenace, a výsledkem že tedy není žádný Šlágr, ač divák třeskutě naznačuje, že se baví, řekne pan Drabiche nejspíš, že každý Čech (i ten, co neskáče hops, hops, hops) je nejen prezident, ministr či trenér, ale i divadelní kritik. Takže bez komentáře.

Vtipné a oddychové představení plné slovního a situačního humoru. Originální nápad přehrát stejnou situaci v roce 1918 a 2018. V druhé polovině (prezidentské volby) se režisér Drábek opravdu vyřádil svými obvyklými prostředky jako je politická satira a popkulturní odkazy dnešní doby, bizarní převleky a absurdní černý humor. Pánové Zavičár a Richtermoc si to museli užívat, ale ani ostatní herci (Vápeník, Tvrdík a Zora Valchařová-Poulová) nezůstali v pozadí. Že by poslední hra Davida Drábka na prknech Klicperova divadla? Byla by to škoda.

Řeknu-li, že v prvé půli vyvolávají herci smích nejen kostýmem pandy, kopretiny a Mickey Mouse, ale naštěstí i citem pro situační komedii, aby pak v půli druhé činili totéž tím nejpopisnějším způsobem (i populistickým psaním na zeď), a že nákladná scéna je tu hlavně proto, aby odvedla pozornost od myšlenkově nenákladné (na žánr to nesvádějme) inscenace, a výsledkem že tedy není žádný Šlágr, ač divák třeskutě naznačuje, že se baví, řekne pan Drabiche nejspíš, že každý Čech (i ten, co neskáče hops, hops, hops) je nejen prezident, ministr či trenér, ale i divadelní kritik. Takže bez komentáře.