Profil uživatele

Pavel Pešek

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 6 % (5)
Michal Novák: 6 % (7)
Iva Bryndová: 7 % (6)
Lukáš Dubský: 11 % (32)
Pavel Širmer: 12 % (9)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2  > 
(zadáno: 22.5.2024)
Spolu S Caroline v kuchyni v budoucnu nejspíše další divácky úspěšná komedie. Pozoruhodná víc dramaturgicky než divadelně. Uvést text současných autorů je vždy záslužné a divácky vděčné, zvlášť, jde-li o světovou premiéru. Vlastní inscenace je ve srovnání se zmíněnou Caroline pomalejší, statičtější, vyžaduje od herců spíše než nasazení dobře zvládnuté řemeslo. Osvědčení a sehraní K. Sedlárová a J. Zapletal znovu ukazují, že s komediální polohou nemají problém, a večeru suverénně vévodí. Díky jim a F. Staňkovi vydrží divák poněkud zdlouhavou první půlku, za což je odměněn po přestávce gejzírem komických situací a dobře načasovaných point.
(zadáno: 25.3.2024)
75 % Nenáročná konverzační komedie o tom, že nevíme, čí jsme, zatímco show našich životů musí pokračovat. Možnost projevit komediální talent dostala po řadě vážných rolí K. Sedlárová a využívá ji naplno. S velkým přehledem pointuje všechny situace. Její -Musíme končit- na závěr přerušeného intimního aktu je odzbrojující. Na jevišti doslova řádí N. Holíková a F. Staněk, rytmickým protipólem jsou jim dobře vystavěné figury W. Valeriána a L. Andělové. Svůj prostor si nachází i trochu osamocená postava M. Klapila. Dobrá souhra, která jistě od premiéry ještě poroste, a svižné tempo dávají tušit divácky úspěšné představení.
(zadáno: 5.3.2024)
75 %
Milé, hravé, dojemné. Díky.
(zadáno: 27.1.2024)
(Hamlet) je příležitost, s jakou se herec nesetká tak často...velmi záleží i na tom, v jakém souboru, v jaké inscenaci...(R. Lukavský). Shakespeare se vždycky vzepře proti nepevnému režijnímu vedení, proti hercům, kteří nereagují jeden na druhého a na skutečnosti vyplývající ze situací. A to i tehdy, škrtneme-li řeč Hamleta k hercům o tom, jak hrát či nehrát, aby nás neusvědčila z opaku. Nepomůže pak ani slušná úprava textu, nápaditá scéna ani působivá hudba. Zbydou jen citáty. ... hrát Hamleta (v Národním divadle), to je nejvyšší vrchol herecké dráhy. Pak už to jde jen dolů. (K. Höger). Moc přeju hradeckému Hamletovi, aby se pan Höger mýlil.
(zadáno: 27.1.2024)
D. Šoltýsové se znovu povedlo přivést hradecký soubor k soustředěnému kolektivnímu výkonu. Skvělí (Sedlárová, Vápeník, Zapletal, Loubalová, Staněk) inspirují herecké výkony mladých (Kult, Czyžová, Klapil, Leherová, Říha). Všichni tak předvádějí (podpořeni bicími T. Votavy) hru plnou emocí a katarze, v jejímž závěru člověk ani nedýchá a hrobové ticho značí, že byl do příběhu Hester Swanové zcela vtažen. Smutným faktem je jedině poloprázdné hlediště. Kde jsi, hradecký diváku? U Kočičí bažiny se hraje velké divadlo.
(zadáno: 18.10.2023)
Bylo pro mne velkým potěšením vidět herce Dejvického divadla konečně takzvaně naživo. A velkým utrpením dívat se skrz tento příběh na sebe. Přesto velké díky. Je radost se dívat, když to někdo umí. Viděno v Klicperově divadle v HK.
(zadáno: 18.10.2023)
Nesouzním, ale respektuji.
(zadáno: 18.10.2023)
Kdesi už jsem napsal: Tahle tvůrčí generace (T. Dianiška) nejspíš vidí svět takový, jaký je. Pokřivený, komický, absurdní i se všemi jeho hrdinskými příběhy (konec citátu). Může se nám to líbit, nebo ne. Leč, jakkoli ctím právo na názor, čtu-li zde u takového představení hodnocení 0 %, pak se bojím, že něco není v pořádku. Snad by se hodila alespoň jedna věta na vysvětlenou v komentáři. Prosím, pročtěme si znovu přiloženou nápomocnou kauzální tabulku JAK HODNOTIT, než začneme pohazovat procenty. Pro mě 85 %. A velké díky hercům u Klicperů.
(zadáno: 16.10.2023)
Pro mne jako diváka se něco nepovedlo. Pochopil jsem při zhlédnutí inscenace a při samostudiu tvorby B. Herz, že je režisérkou hledající, oddanou divadlu a výpovědi o lidské duši skrze něj. Tak tedy vzkaz pro ni, který nemá být kritikou, ale spíš zpětnou vazbou. Představení se vleče. K nepřečkání. Nepomáhají silné autentické příběhy, jež by ze své podstaty měly budit silné emoce, ať takové či onaké. Dostavil se jen jediný pocit, pro divadlo snad ten nejhorší. Nuda. Navíc už brzy po začátku. A nemohou za to herci. Ani Netflix. A už vůbec ne Dante. Marně jsem hledal klíč, skrze který bych pochopil PROČ. Nevím co, ale něco se nepovedlo.
(zadáno: 28.2.2023)
75 % Nádherná možnost přemýšlet prostřednictvím divadla nejen o Háchovi, ale každý jednotlivě i sám o sobě. Co víc si od divadla přát! Viděno v divadle DRAK v HK.
(zadáno: 16.1.2023)
Pořád je to radost. Díky.
(zadáno: 16.1.2023)
Chvílemi člověk neví, kam se dívat dřív. Ale nakonec vás inscenace svým poselstvím spolehlivě zasáhne. Viděno v Divadle Drak v HK.
(zadáno: 8.10.2022)
Přál bych Klicperovu divadlu, aby si tohle představení našlo co nejvíce diváků. Nejen pro zdařilou dramatizaci ne právě jednoduchého Brochova románu, nejen pro pozoruhodné výtvarné řešení scény a masek a nejen pro vyrovnaný a místy strhující výkon hereckého souboru. Ale především proto, že už zase nám všem takové Očarování hrozí. Snad diváci přijdou, snad přijdou i ti už očarovaní, a snad třeba i pochopí. Snad...
(zadáno: 5.6.2022)
Rozhodně stojí za vidění. Je na co se dívat, je radost se dívat, a navíc je o čem přemýšlet (napříč věkovými kategoriemi).
(zadáno: 2.5.2022)
Muzikantsky skvělé.
(zadáno: 2.5.2022)
Nikdy jsem netušil, jakou veselohru o koních Mrštíci vlastně napsali. Teď to vím, ale nesouhlasím. Díky tedy alespoň za část druhé půlky, kde jsou pro mne pánové Vápeník a Richtermoc skvělí i v nářečí.
(zadáno: 2.5.2022)
Bavil jsem se, ale nepřišel jsem na to, kdo je ten, jenž nechápe nic. Zda dokonalá paní Judy, která nechápe svět kolem sebe, nebo já, který nechápu smysl celé hry ani s nápovědou v programu. Ale nejspíš já, přiznávám. Stejně jako, že pro Lucii Andělovou - herečku začínám mít slabost.
(zadáno: 2.5.2022)
Když se na programu objeví klasika, vždy trnu, komu zas text poslouží k vlastnímu zviditelňování se. Ale vždy se znovu těším. A někdy (málokdy) odcházím potěšen vysloveně. To když režisér věří textu víc než sobě. Když herci (alespoň většina) ovládají své základní výrobní prostředky, totiž hlas a techniku řeči. Když je se na jevišti na co dívat, ale pozornost není od textu odváděna. Když můžu přemýšlet, nevyrušován uměle vyvolávaným smíchem i tam, kde k smíchu není nic. Když věci vážné jsou vážně brány. Jako tentokrát u Klicperů. Díky.
(zadáno: 25.6.2021)
Eleos, fobos, katharsis. S Lucií Andělovou dvě hodiny v pekle, ale stojí to za to.
(zadáno: 13.6.2021)
Bolku (odpusťte to familiérní oslovení, ale když hrajete, vždycky mám pocit, že se nějak známe), díky. Za setkání s klaunem, třebas stárnoucím, třebas v dešti a větru, ale s KLAUNEM. Představení na Kraví hoře (12. 6.) mě zase na chvíli postavilo blíž k jevišti než k hrobu. Máte tu moc. DÍKY. A pozdravujte Aničku.
(zadáno: 22.9.2020)
Ačkoli je otázka, zda jsou všechny melodie nosné a zda většina jevištních nápadů není příliš popisná, dokud herci zpívají a dodržují loutkovou? choreografii, je dobře. Problémy nastávají, začnou-li se vyjadřovat ve verších. S rytmem verše, intonací, důrazem na správné slovo, ba i s prožitkem (nepomáhají ani mikroporty). Přirozené v práci s verši zůstávají jen Z. Valchařová-Poulová, M. Eliášová (svou barvou dodává atmosféru hromadným recitacím v záplavě skoro stejných hlasů) a A. Peřinová, jejíž dikce zvláště v užití dlouhých slabik uchu lahodí. Na potlesk vestoje to ale za Erbena věru nestačí.
(zadáno: 5.9.2020)
Pilířem inscenace je výkon J. Zapletala. Svou jistou hereckou technikou a schopností úspornými prostředky předat divákovi náležitou emoci udává tempo představení, pokud ovšem jeho postava v příběhu jedná. Není-li na jevišti či součástí děje, představení se vleče (zvlášť první půlka je místy k nepřežití), jednotlivé postavy poněkud splývají. K živějším patří jeho dialogy s F. Richtermocem. Utkví také dialog Remarquea s imigračním úředníkem (jak současné) a mužem v plynové masce (klobouk dolů před jeho fyzickým výkonem). Do nové sezóny zlomte vaz (čert tě vem, koronavire)!
(zadáno: 22.6.2020)
Opožděný komentář - viděno ze záznamu v TV za časů koronaviru. Neobvyklý zážitek, pro mne navíc umocněn i Morávkovou režií někdejšího přímého přenosu ČT art. Hodně pomohlo dívat se jeho očima na to, co on považuje na jevišti za důležité. Někdy to u Morávkových inscenací na živo v divadle nejde; prostě buď nestihnete, nebo ani nemůžete vidět všechno; a znovu tvrdím, že je to škoda a režisérský hřích. Dnes byla radost vychutnat si herectví všech (specielně mám slabost pro herectví Jana Kolaříka). Odpusťte výkřik, ale: Ta Marečková je fakt zjevení (a nebude to jen věkem).
(zadáno: 22.6.2020)
Kruté vztahové hry E. Albeeho v podání hradeckých herců otvírají v divákovi (bez ohledu na další možné výklady hry) jeho vlastní "rány". Ten se tomuto neúprosnému útoku brání tu cynickým smíchem, tu potlačovanou slzou v oku, ale uniknout před ním nemůže. Inscenace nabízí požitek jak z textu vlastního, tak z koncertu hereckého kvarteta, umocněného jednoduchým, leč velmi působivým pojetím výtvarným. Pro mě další důkaz, že když se kvalitnímu textu a dobrým hercům režisérsky neubližuje, ale naopak pomáhá, výsledkem je velký divácký zážitek (zde nejen během hry, ale i v mezihrách a během pauzy).
(zadáno: 13.4.2020)
Máte-li Harpagona hravého fyzicky (stále ještě) i slovně, klauna, který využije každou příležitost (vkusně) rozesmát diváka, pak je z Moliérovy hry konečně komedie. Brněnští takového Harpagona v B. Polívkovi mají a na ostatních je, kolik pro sebe svým herectvím-klaunstvím v Moliérem spíše odbytých postavách získají prostoru. Vydobili si ho A. Antalová a M. Isteník, kterého B. Polívka nejvíce bere jako partnera. Velká poklona Z. Junákovi, který je ochoten čekat celý večer a pak svou precizní dikcí ozdobit závěr hry v roli Anselma. Viděno na ČT art 13. 4. 2020.
1 2  >