Její pastorkyňa

Silná inscenace. Skvělá paní Antalová jako Kostelnička, i další.. Velmi uvěřitelný výkon.. Klasika, která se Brnu povedla.

Velmi emocionální a intenzivní inscenace. Scénografie je jednoduchá, postavená jen na funkční dřevěném lešení, prožitek umocňuje zejména lightdesign. Herečkám dělá trochu problém scházet po konstrukci dolů, občas to působí rušivě, ale je to detail. A.Antalová odvádí dobrý výkon, k nadšeného volání po Thálii se nepřidám - mám ji až příliš nastudovanou z Devíti křížů a zdá se mi pořád stejná. Naopak skvělé je trio Studénka - Salvadori - Daňhelová. Ona křehká, pak odevzdaná, Salvadori jako hejsek Števa vás bude vytáčet k nepříčetnosti a Studénka září v závěru, kdy chce vzít chybu Jenůfy na sebe. Povedený kousek činoherní scény v Brně.

Po všech stránkách úžasné představení plné emocí! Scénografie je krásná a podtrhuje atmosféru. Text je úměrně dlouhý - tak akorát, aby utekl jako voda a byl pro diváka i v dnešní době záživný. Alena Antalová podává naprosto fenomenální výkon hodný Thálie, skvěle jí sekundují Kristýna Daňhelová, Marco Salvadori a Ondřej Studénka. Zejména Daňhelová se Salvadorim opět prokazují, že sem tam je skok z muzikálového jeviště na to činoherní žádoucí, protože oba září i v tomto žánru. A to se často nevidí. Smekám a doporučuji!

75 %
Alena Antalová vytváří Kostelničku jako pevnou, ráznou ženu, s kterou se život nemazlí. Uvnitř je sevřená až s obsesivní potřebou kontroly nad tím, jak ji i její schovanku Jenůfu vnímá okolí. Vedle Kostelničky fungují ostatní postavy hlavně jako tlak zvenčí. Laca Klemeň Ondřeje Studénky není jen romantická figura, ale spíš zraněný muž, který reaguje impulzivně. Števa Buryja Marca Salvadoriho naopak představuje povrchnost a únik - lehkovážnost, která ale nese reálné následky. Jenůfa v podání Markéty Bílkové pak stojí uprostřed jako pasivní oběť dění. (více v článku na blogu)

Od tohoto představení jsem nic nečekala, ale odcházela jsem velmi spokojená. Neskutečně náročné představení pro herce a obrovský zážitek pro diváky.

Klasika, která neztratila nic ze své síly. Témata, která přináší - láska, vina, obětování i odpuštění - jsou nadčasová a bolestně aktuální i dnes. Představení v režii Petra Gazdíka je opravdu nádherné. Důkazem kvality je, že klasický příběh zasáhne diváka i po generacích - krásný, a přitom tak smutný. Herecké výkony jsou "civilní" a snadno uvěřitelné - máte pocit, že nahlížíte do skutečného života na vesnici. V hlavní roli exceluje Alena Antalová, které věříte každé slovo i gesto. Mimořádně věrohodný je Ondřej Studénka jako Laco. Zaujaly i E. Kubálková a P. Vitázková. Vše, včetně promyšlené hudby, chytne za srdce.

Všichni, kdo mají potřebu modernizovat a přetvářet díla našich klasiků, nechť zajdou do MdB na Její pastorkyňu. Zjistí, že to není potřeba, protože dílo funguje i tak. Takto se totiž má dělat klasika, s úctou k autorovi/autorce! A Thálii pro paní Antalovou, prosím!

Silná inscenace. Skvělá paní Antalová jako Kostelnička, i další.. Velmi uvěřitelný výkon.. Klasika, která se Brnu povedla.

Velmi emocionální a intenzivní inscenace. Scénografie je jednoduchá, postavená jen na funkční dřevěném lešení, prožitek umocňuje zejména lightdesign. Herečkám dělá trochu problém scházet po konstrukci dolů, občas to působí rušivě, ale je to detail. A.Antalová odvádí dobrý výkon, k nadšeného volání po Thálii se nepřidám - mám ji až příliš nastudovanou z Devíti křížů a zdá se mi pořád stejná. Naopak skvělé je trio Studénka - Salvadori - Daňhelová. Ona křehká, pak odevzdaná, Salvadori jako hejsek Števa vás bude vytáčet k nepříčetnosti a Studénka září v závěru, kdy chce vzít chybu Jenůfy na sebe. Povedený kousek činoherní scény v Brně.

Po všech stránkách úžasné představení plné emocí! Scénografie je krásná a podtrhuje atmosféru. Text je úměrně dlouhý - tak akorát, aby utekl jako voda a byl pro diváka i v dnešní době záživný. Alena Antalová podává naprosto fenomenální výkon hodný Thálie, skvěle jí sekundují Kristýna Daňhelová, Marco Salvadori a Ondřej Studénka. Zejména Daňhelová se Salvadorim opět prokazují, že sem tam je skok z muzikálového jeviště na to činoherní žádoucí, protože oba září i v tomto žánru. A to se často nevidí. Smekám a doporučuji!

75 %
Alena Antalová vytváří Kostelničku jako pevnou, ráznou ženu, s kterou se život nemazlí. Uvnitř je sevřená až s obsesivní potřebou kontroly nad tím, jak ji i její schovanku Jenůfu vnímá okolí. Vedle Kostelničky fungují ostatní postavy hlavně jako tlak zvenčí. Laca Klemeň Ondřeje Studénky není jen romantická figura, ale spíš zraněný muž, který reaguje impulzivně. Števa Buryja Marca Salvadoriho naopak představuje povrchnost a únik - lehkovážnost, která ale nese reálné následky. Jenůfa v podání Markéty Bílkové pak stojí uprostřed jako pasivní oběť dění. (více v článku na blogu)

Od tohoto představení jsem nic nečekala, ale odcházela jsem velmi spokojená. Neskutečně náročné představení pro herce a obrovský zážitek pro diváky.

Klasika, která neztratila nic ze své síly. Témata, která přináší - láska, vina, obětování i odpuštění - jsou nadčasová a bolestně aktuální i dnes. Představení v režii Petra Gazdíka je opravdu nádherné. Důkazem kvality je, že klasický příběh zasáhne diváka i po generacích - krásný, a přitom tak smutný. Herecké výkony jsou "civilní" a snadno uvěřitelné - máte pocit, že nahlížíte do skutečného života na vesnici. V hlavní roli exceluje Alena Antalová, které věříte každé slovo i gesto. Mimořádně věrohodný je Ondřej Studénka jako Laco. Zaujaly i E. Kubálková a P. Vitázková. Vše, včetně promyšlené hudby, chytne za srdce.

Všichni, kdo mají potřebu modernizovat a přetvářet díla našich klasiků, nechť zajdou do MdB na Její pastorkyňu. Zjistí, že to není potřeba, protože dílo funguje i tak. Takto se totiž má dělat klasika, s úctou k autorovi/autorce! A Thálii pro paní Antalovou, prosím!

Po všech stránkách úžasné představení plné emocí! Scénografie je krásná a podtrhuje atmosféru. Text je úměrně dlouhý - tak akorát, aby utekl jako voda a byl pro diváka i v dnešní době záživný. Alena Antalová podává naprosto fenomenální výkon hodný Thálie, skvěle jí sekundují Kristýna Daňhelová, Marco Salvadori a Ondřej Studénka. Zejména Daňhelová se Salvadorim opět prokazují, že sem tam je skok z muzikálového jeviště na to činoherní žádoucí, protože oba září i v tomto žánru. A to se často nevidí. Smekám a doporučuji!

75 %
Alena Antalová vytváří Kostelničku jako pevnou, ráznou ženu, s kterou se život nemazlí. Uvnitř je sevřená až s obsesivní potřebou kontroly nad tím, jak ji i její schovanku Jenůfu vnímá okolí. Vedle Kostelničky fungují ostatní postavy hlavně jako tlak zvenčí. Laca Klemeň Ondřeje Studénky není jen romantická figura, ale spíš zraněný muž, který reaguje impulzivně. Števa Buryja Marca Salvadoriho naopak představuje povrchnost a únik - lehkovážnost, která ale nese reálné následky. Jenůfa v podání Markéty Bílkové pak stojí uprostřed jako pasivní oběť dění. (více v článku na blogu)

Od tohoto představení jsem nic nečekala, ale odcházela jsem velmi spokojená. Neskutečně náročné představení pro herce a obrovský zážitek pro diváky.

Velmi emocionální a intenzivní inscenace. Scénografie je jednoduchá, postavená jen na funkční dřevěném lešení, prožitek umocňuje zejména lightdesign. Herečkám dělá trochu problém scházet po konstrukci dolů, občas to působí rušivě, ale je to detail. A.Antalová odvádí dobrý výkon, k nadšeného volání po Thálii se nepřidám - mám ji až příliš nastudovanou z Devíti křížů a zdá se mi pořád stejná. Naopak skvělé je trio Studénka - Salvadori - Daňhelová. Ona křehká, pak odevzdaná, Salvadori jako hejsek Števa vás bude vytáčet k nepříčetnosti a Studénka září v závěru, kdy chce vzít chybu Jenůfy na sebe. Povedený kousek činoherní scény v Brně.

Všichni, kdo mají potřebu modernizovat a přetvářet díla našich klasiků, nechť zajdou do MdB na Její pastorkyňu. Zjistí, že to není potřeba, protože dílo funguje i tak. Takto se totiž má dělat klasika, s úctou k autorovi/autorce! A Thálii pro paní Antalovou, prosím!

Klasika, která neztratila nic ze své síly. Témata, která přináší - láska, vina, obětování i odpuštění - jsou nadčasová a bolestně aktuální i dnes. Představení v režii Petra Gazdíka je opravdu nádherné. Důkazem kvality je, že klasický příběh zasáhne diváka i po generacích - krásný, a přitom tak smutný. Herecké výkony jsou "civilní" a snadno uvěřitelné - máte pocit, že nahlížíte do skutečného života na vesnici. V hlavní roli exceluje Alena Antalová, které věříte každé slovo i gesto. Mimořádně věrohodný je Ondřej Studénka jako Laco. Zaujaly i E. Kubálková a P. Vitázková. Vše, včetně promyšlené hudby, chytne za srdce.

Silná inscenace. Skvělá paní Antalová jako Kostelnička, i další.. Velmi uvěřitelný výkon.. Klasika, která se Brnu povedla.