Rok na vsi

Dramatizace V. Štěpánka mě neoslovila tolik jako M. Krobota či B. Rychlíka, které mi osobně poskytovaly komplexnější vhled do koloritu moravské vesnice stejně tak jako pohled na jednotlivé charakterové typy lidí. Inscenace se vyznačovala i režijní neprobádaností terénu velkého jeviště. Drobila se tak do jednotlivých výstupů - příchody a odchody herců nebyly adekvátně provázané, podobně lze hovořit o přestavbách scény. Ani využití židlí a stolů jako hlavního scénografického prvku nebylo plně využito. Pochválit lze režijní práci s herci, zaujali zejména P. Panzenberger, L. Bělašková a F. Strnad.

55%. Nová dramatizace V.Štěpánka se zbavuje folklornosti a přibližuje děj románu naší současnosti. Snahou je ukázat rozpad mezilidských vztahů, všeobjímající pokrytectví, z něhož pramení křivdy, osudy utápěné v alkoholu. Úmysly dobré, jevištní ztvárnění mě ovšem až tolik neoslovilo. Vadila mi především stylová nejednotnost – některé scény jsou podány v příjemné nadsázce, na jiných místech je ovšem trpký osud aktérů exaltovaně vykřičen přímo do hlediště. Herci nemají na vyjádření charakteru příliš prostoru, nejlépe se to daří P.Panzenbergerovi, L.Bělaškové či T.Jirmanovi.