Human Locomotion

Byla jsem spokojená :) Fotografická sekvence cválajícího koně je poměrně známá, ale jméno autora už méně (jo je to E něco Helios a už nevím xD). Tady jsou podstatně lepší ta taneční čísla než činoherní část se dost vleče :(

Líbí se mi zpracování zrovna tohoto historického okamžiku tímto způsobem. Vlastně si to ani jinak představit neumím. Vizuálně a pohybově velmi zajimavá inscenace! Bohužel i v této inscenaci pro mě byly některé pasáže mírně dlouhé, možná je to tím že mě příliš nezaujali dva hlavní herci/aktéři - fotograf a jeho manželka.

65%

V dnešním digitálním světě si už neuvědomujeme, jak nesamozřejmý obraz donedávna byl. Začínáme seznámením Muybridge s manželkou. Končíme jejich rozvodem, když fotograf beztrestně zastřelil manželčina milence. Inscenace staví především na taneční složce, která ilustruje děj, dotváří smysl fotografických objevů a zpracovává detaily. Zvlášť důležité je napětí mezi praktickým smyslem Muybridgeovy práce a jejím estetickým efektem. Čistota barev - kontrast bílé s černou - ladí s tématem černobílé fotografie i s životními mezníky (svatba-bílá X rozvod a psychické problémy-černá).

23.4. 2014: Vedle vydařené výtvarné stránky zde za pozornost stojí hudba Petra Kalába a hlavně choreografie Jana Kodeta, tahounem celé inscenace je Zuzana Stavná. Nečekejte divadlo plné zvratů nebo dramatu. Osobní linka příběhu Muybridge je zde vedlejší. Jde zde o jeho práci, jeho fotografie před Vámi přímo ožijí. Vizuální složka a princip vede. Rozhodně zajímavý divadelní počin, ale tak trochu pro mlsouny (mne to chutnalo = 75%).

Zvláštní inscenace. Klady: vizuálně nádherné, práce s projekci a světlem je skutečně špičková; skvělá choreografie Jana Kodeta (a dobře zatančená) a pěkná hudba Petra Kalába. Jen prostě to téma/děj neříká vůbec nic a pan Muybridge není z mého pohledu vůbec zajímavá osobnost pro divadelní představení. Taneční čísla neposouvají ve většině případech "děj", který mě za celou dobu nechytl, nepředal žádné emoce, prostě NIC. Obrovská škoda nevyužitého potenciálu.

Esteticky na jedničku! Krásná podívaná,neotřelá scénografie,to se moc povedlo. Příběh by se dal však shrnout do pěti vět a toto představení bylo šíleně zdlouhavé,což mu bohužel ubralo. Propadák to rozhodně není,ale asi bych to dvakrát nedoporučila.

Byla jsem spokojená :) Fotografická sekvence cválajícího koně je poměrně známá, ale jméno autora už méně (jo je to E něco Helios a už nevím xD). Tady jsou podstatně lepší ta taneční čísla než činoherní část se dost vleče :(

Esteticky na jedničku! Krásná podívaná,neotřelá scénografie,to se moc povedlo. Příběh by se dal však shrnout do pěti vět a toto představení bylo šíleně zdlouhavé,což mu bohužel ubralo. Propadák to rozhodně není,ale asi bych to dvakrát nedoporučila.

Líbí se mi zpracování zrovna tohoto historického okamžiku tímto způsobem. Vlastně si to ani jinak představit neumím. Vizuálně a pohybově velmi zajimavá inscenace! Bohužel i v této inscenaci pro mě byly některé pasáže mírně dlouhé, možná je to tím že mě příliš nezaujali dva hlavní herci/aktéři - fotograf a jeho manželka.

65%

V dnešním digitálním světě si už neuvědomujeme, jak nesamozřejmý obraz donedávna byl. Začínáme seznámením Muybridge s manželkou. Končíme jejich rozvodem, když fotograf beztrestně zastřelil manželčina milence. Inscenace staví především na taneční složce, která ilustruje děj, dotváří smysl fotografických objevů a zpracovává detaily. Zvlášť důležité je napětí mezi praktickým smyslem Muybridgeovy práce a jejím estetickým efektem. Čistota barev - kontrast bílé s černou - ladí s tématem černobílé fotografie i s životními mezníky (svatba-bílá X rozvod a psychické problémy-černá).

23.4. 2014: Vedle vydařené výtvarné stránky zde za pozornost stojí hudba Petra Kalába a hlavně choreografie Jana Kodeta, tahounem celé inscenace je Zuzana Stavná. Nečekejte divadlo plné zvratů nebo dramatu. Osobní linka příběhu Muybridge je zde vedlejší. Jde zde o jeho práci, jeho fotografie před Vámi přímo ožijí. Vizuální složka a princip vede. Rozhodně zajímavý divadelní počin, ale tak trochu pro mlsouny (mne to chutnalo = 75%).

Zvláštní inscenace. Klady: vizuálně nádherné, práce s projekci a světlem je skutečně špičková; skvělá choreografie Jana Kodeta (a dobře zatančená) a pěkná hudba Petra Kalába. Jen prostě to téma/děj neříká vůbec nic a pan Muybridge není z mého pohledu vůbec zajímavá osobnost pro divadelní představení. Taneční čísla neposouvají ve většině případech "děj", který mě za celou dobu nechytl, nepředal žádné emoce, prostě NIC. Obrovská škoda nevyužitého potenciálu.

23.4. 2014: Vedle vydařené výtvarné stránky zde za pozornost stojí hudba Petra Kalába a hlavně choreografie Jana Kodeta, tahounem celé inscenace je Zuzana Stavná. Nečekejte divadlo plné zvratů nebo dramatu. Osobní linka příběhu Muybridge je zde vedlejší. Jde zde o jeho práci, jeho fotografie před Vámi přímo ožijí. Vizuální složka a princip vede. Rozhodně zajímavý divadelní počin, ale tak trochu pro mlsouny (mne to chutnalo = 75%).

Byla jsem spokojená :) Fotografická sekvence cválajícího koně je poměrně známá, ale jméno autora už méně (jo je to E něco Helios a už nevím xD). Tady jsou podstatně lepší ta taneční čísla než činoherní část se dost vleče :(

Zvláštní inscenace. Klady: vizuálně nádherné, práce s projekci a světlem je skutečně špičková; skvělá choreografie Jana Kodeta (a dobře zatančená) a pěkná hudba Petra Kalába. Jen prostě to téma/děj neříká vůbec nic a pan Muybridge není z mého pohledu vůbec zajímavá osobnost pro divadelní představení. Taneční čísla neposouvají ve většině případech "děj", který mě za celou dobu nechytl, nepředal žádné emoce, prostě NIC. Obrovská škoda nevyužitého potenciálu.

65%

V dnešním digitálním světě si už neuvědomujeme, jak nesamozřejmý obraz donedávna byl. Začínáme seznámením Muybridge s manželkou. Končíme jejich rozvodem, když fotograf beztrestně zastřelil manželčina milence. Inscenace staví především na taneční složce, která ilustruje děj, dotváří smysl fotografických objevů a zpracovává detaily. Zvlášť důležité je napětí mezi praktickým smyslem Muybridgeovy práce a jejím estetickým efektem. Čistota barev - kontrast bílé s černou - ladí s tématem černobílé fotografie i s životními mezníky (svatba-bílá X rozvod a psychické problémy-černá).

Líbí se mi zpracování zrovna tohoto historického okamžiku tímto způsobem. Vlastně si to ani jinak představit neumím. Vizuálně a pohybově velmi zajimavá inscenace! Bohužel i v této inscenaci pro mě byly některé pasáže mírně dlouhé, možná je to tím že mě příliš nezaujali dva hlavní herci/aktéři - fotograf a jeho manželka.

Esteticky na jedničku! Krásná podívaná,neotřelá scénografie,to se moc povedlo. Příběh by se dal však shrnout do pěti vět a toto představení bylo šíleně zdlouhavé,což mu bohužel ubralo. Propadák to rozhodně není,ale asi bych to dvakrát nedoporučila.