Lovci bobrů

Ne každá komedie musí být hlubokomyslná. Potřebuje ale nabídnout něco, čeho se divák může chytit. Během dvou hodin Lovci bobrů ulovili víc jednoduchých gagů než příběhu. Po čase se jednotlivé situace začaly opakovat a chyběl mi příběh, který by jim dal pevnější tvar a větší smysl. Humor zůstává na povrchu a jen zřídka překvapí. Škoda, protože herecké obsazení má energie na rozdávání a je vidět, že si společné hraní užívá. Ani to ale nezměnilo můj dojem, že představení po většinu času přešlapuje na místě.

65 %. Ke všem pěti svérázným postavám z maringotkového občerstvení u "bobří řeky" jsem, pravda, náklonnost musela chvilenku hledat. Nakonec se ale za moji trpělivost a chuť slyšet pod slupkou místy trochu ukřičenější srandy a letní pohodindy i tóny vážnějších životních témat, dostavila poměrně milá odměna v podobě nefalšovaného dojetí. Prostřednictvím jejich jevištního příběhu se ozvaly i mé vlastní bláhové sny a touhy a také pocit, že jim vlastně docela dost rozumím. A že bylo fajn se s nimi pobavit i pozastavit a trochu si i popřemítat nad tím, jak pokud možno nepromarnit a nezahodit čas, o kterém nikdo netušíme, kolik nám ho ještě zbývá...