Studio Hrdinů
<< Mlčky křičet | Molyneuxova otázka >>
Dea Loher
Modrovous - Naděje žen
Premiéra: 26.11.2018 | 1:35x
Překlad: Petr Štědroň. Dramaturgie: Jan Horák. Scéna: Michal Pěchouček. Kostýmy: Tereza Hrzánová. Hudba: Dominik Gajarský. Režie: Jan Horák, Michal Pěchouček.
Poslední uvedení: rok 2020.
Poslední uvedení: rok 2020.
Velice vzdálená variace Perraultovy pohádky o muži s barevnými vousy, sarkastická parafráze fenoménu vražedných mánií. Variace na téma boje a závislosti na pohlaví, v níž se střídá ironie s patosem a hrůznou poezií scén. Zavražděné ženy hledají lásku „až za hranice“, lásku, pro kterou by zemřely. Ve smrti tedy nacházejí Modrovousovým přičiněním spásu, nacházejí to, co hledaly. Modrovous Heinrich Blaubart je „zcela průměrný, ještě k tomu nesportovní prodavač bot s příjmy, které jsou všechno ostatní, než mimořádné“. Je to muž bez tužeb a zálib, který, aniž by po tom zvlášť toužil, potká sedm žen. Ty jej všechny konfrontují se svojí představou lásky. Představa je na něho příliš intenzivní – a každý vztah tak skončí smrtí...
14! inscenace již byla stažena z repertoáru
Hodnocení (5)
HODNOCENÍ REDAKCE
Pavel Širmer 50 %
10.12.2018 | 1890 hodnocení
+ souhlasím
Dea Loher ve svém zpracování tématu sériového vraha Modrovouse nabídla variantu, kdy odpovědnost nespočívá jen na něm, ale i na jeho obětech. Inscenace neměla být psychologickým dramatem, J. Horák a M. Pěchouček autorčino relativizování zkoušeli dále rozvíjet. Atmosféru se snažili budovat též výraznou výtvarnou složkou a zpívanými pasážemi. Dvě ústřední postavy v podání C. Dobrého a E. Hacurové byla překvapivě zastíněny A. Kryštůfkovou a S. Märcovou, které se střídaly v rolích obětí. Zejména Kryštůfková u dvou ze svých rolí bravurně odkryla překvapivé rozměry a navíc je výtečně odlišila.
HODNOCENÍ UŽIVATELŮ
Zdeněk Malinský 50 %
12.3.2020 | 59 hodnocení
+ souhlasím
Příliš zdlouhavé (především 1. polovina), povrchní a přitom až zbytečně moc popisné, v jedné linii - bez alespoň náznaku nějaké gradace. Tedy na Studio Hrdinů, jinde by po tom hrábli všemi dvaceti a měli to jako vlajkovou loď svého repertoáru. Nechtěl jsem jmenovat, ale při odchodu jsem zaslechl: ?...co by za to dali třeba ve Švanďáku?. :D Velmi dobře zahrané, výkony hlavních herců (Dobrý, Hacurová) nebyly tak přesvědčivé, jako těch vedlejších (Kryštůfková, Marcová). Trošku zklamání na konec: čekal jsem, že Hacurová Dobrého odnese.
Dvojitev 50 %
2.2.2019 | 5 hodnocení
+ souhlasím
Vcelku povedená inscenace s velmi talentovanými herci. Příběh jako takový mě ale poměrně zklamal, očekávala jsem psychologický náhled na vraha a vyobrazení jeho vývoje nebo cesty k jednotlivým vraždám; místo toho jsme byli spíše seznámeni s životními osudy jednotlivých obětí, které se na jevišti střídaly rychle a nezanechaly tak přílišný dojem. Hra neměla žádnou postupnou gradaci, veškeré napětí těžila pouze z nepříjemné tematiky, které se věnovala. Šikovné využití hudby a zajímavá scéna vyvažují moje celkové hodnocení na solidních 50 %
Komentáře uživatelů nevyjadřují stanovisko redakce. Názory jednotlivých redaktorů nemusejí vždy vyjadřovat stanovisko celé redakce.