B.such

Drábek umí napsat vtipy, ale zdálo se mi, že hra je příliš skečovitá, což se má asi vyvážit závěrečným předvídatelným "zvratem", ale na pocitu skečovitosti, absence jasné emocionální linky to neubralo.
Dost mi vadilo, že postavy jsou starší lidé, jak si je představuje asi tak 15letý puberťák ? věčně nadávající na klouby, groteskně se ohýbající, vzpomínající jen neustále na staré dobré časy...

Bohužel na mém místě (prakticky uprostřed) nebylo přes lidi přede mnou skoro vidět, když herci seděli nebo klečeli vepředu na jevišti ? měli by být rozhodně o kousek dál. Stejně tak jim bylo občas špatně rozumět.
Natáčení se vzájemně během představení mi už přijde ohrané a tady vážně nic nepřidávalo.
Zdálo se mi, že charaktery postav a vztahy mezi nimi nejsou dostatečně dobře zpracované, aby konec mohl mít zamýšlený emocionální dopad.

Je to dobrá hra, nebo jsou jen stále dobré písničky Zuzany Navarové? Druhé je jistě pravda, o prvním stále přemýšlím.
Příběhu ve hře moc není, spíš pár zkazek, představení je sestavené prakticky jen z písní. I. Marešová zpívá tak výborně, že si člověk ani nepřeje, aby zpívaly herečky. Dokáže interpretovat křehkost i napětí v písních. Vyzdvihla bych originálně pojaté "Taši Delé". Oproti tomu "Ke zdi" bylo jen hlasité a úplně mu scházela dynamika a kontrast, na nichž píseň staví.
Tanec byl někdy uchvacující, jindy mírně estrádní. To, co se promítá za herce při zpěvu, někdy vypadalo, jako by to vytvořila AI podle prvních tří slov textu písně.

Humor mi byl daleko bližší než u tří předchozích komediálních titulů Klicperova divadla, které jsem zhlédla a které mě naprosto minuly (Doma, jsem zlato, S Caroline v kuchyni a Celý život nestačí). Místy se mi zdálo, že se scény táhnou až příliš dlouho, daly by se zefektivnit. Vyzdvihla bych výkon Kamily Sedlárové.

Inscenace se mi zdála především vyprázdněná, zvlášť v první polovině neměla vůbec spád. Bylo v ní málo materiálu, nápadů, podnětů na délku přes 2 hodiny.
Komediální stránka stála na vtipech a situacích opřených o stereotypy, tragická zase na dost základních lekcích feminismu. Pokud člověk o feminismu už trochu přemýšlel, nepřinese mu po této stránce nic k zamyšlení.
Chyběly mi nějaké scénografické a režijní nápady. Tanec, kterým se předělovaly scény, se mi omrzel už před polovinou a bohužel hru natahoval až do konce. Závěrečné scény navíc úplně postrádaly gradaci.
Lehce zapomenutelná konverzačka, ze které toho ve mně bohužel moc nezůstalo.

Skvělá hudba, oproti níž příběh pokulhává.

Výborná inscenace, která stojí na hereckých výkonech. Zaujme ale i jednoduchým, ale efektním ztvárněním scény.

Zajímavé představení s dobrými nápady. Mísení různých tónů vyprávění překvapivě funguje. Ocenila bych větší zaměření na Antigonu a její psychologii, motivace. Velké zaměření na její rodinu chápu, přeci jen jde o představení pro děti, a tudíž je nutné vysvětlit celé pozadí, ale divák z představení odchází s  většími dojmy z podružných, komediálně zpracovaných charakterů, a to je z mého pohledu celkem škoda.