Marimmk

První polovina možná bavila víc než ta druhá. Docela vtipná konverzačka se pak přehoupne k vcelku zásadnímu tématu. Tady možná nemám problém se zpracováním, ale s tématem samotným. Trochu bych doufala, že jsme se v téhle oblasti společensky posunuli už natolik, že se nebudeme společně smát různým synonymům homosexuality, i když pointa hry měla na tyhle problémy, doufám, právě upozornit. Za mě nejlepší pan Malý.

Přicházela jsem s očekáváním, které bohužel nebylo naplněno. Proč cirkus? Proč se David Prachař válí na zemi jako Řehoř Samsa a vydává neidentifikovatelné zvuky, které se opakují tak často, že se z nich postupně vytrácí jakákoli serioznost a zůstává jen (trochu směšné) kňučení? A proč je závěrem šílená muzikálová píseň? Otázky mi do dnešního dne zůstávají nezodpovězeny.

Cílem bylo vidět klasickou divadelní řachandu, zasmát se přihlouplým vtipům a opouštět sál s hlavou čistou. To, co jsem ten večer viděla, nemá ale v konkurenci podobně hloupých her obdoby. Ne, že bych je cíleně vyhledávala. Ale to, co jsem musela přetrpět v druhé polovině, se nedá odpustit. Křečovitě jsem svírala sedačku a odpočítávala dlouhé minuty debilních dvousmyslných narážek a předvídatelných záměn.