Večer na psích dostizích

Chytře napsaný text rozehrává téma konfrontace dvojího životního postoje: pasivního, který neúspěch a životní prohru trpně přijímá jako danost, a aktivního, který bezohledně bojuje, nesmlouvavě, k ostatním krutě, ale autenticky. První postoj reprezentuje čtveřice zoufalých sázkařů na psí dostihy (včele Carlem, skvěle ztvárněným V. Fridrichem), druhý postoj pak nepříjemný návštěvník večírku Paul (s hrůzou nahánějící úsporností vyjádřený M. Fingerem). Inscenaci není co vytknout - výborný text, režie, scénografie i herecké výkony - až na jedinou drobnost: stylově splývá a je zaměnitelná s jakoukoli jinou inscenací cool dramatu Sokolovy éry ČK.

První část hry je komedie, která se postupem času mění spíše na drama. Hra je celkem vydařená, nenudí, ale přesto na poměry ČK se mi zdá poněkud slabší.

Společně jim to krásně hraje, příběhově slabší.

Průměrná hra se slabou režií. První polovina se táhne neuvěřitelným způsobem a je to čekání na Godota v té horší podobě. Vasil Fridrich se to snaží uhrát, ale i tak dobrý herec má problém se s průměrným textem vypořádat. Baví Ondřej Malý, který má výhodu vděčné role přitroublého sraba. Naopak Martin Finger jako drsňák moc nefunguje. Šimon Krupa vypadá a hraje spíše jako syn než jako bratr hlavní postavy. A Jan Holík asi celou dobu přemýšlel, v kolik bude zítra ráno nástup do věčného seriálu. Po přestávce nabere hra trochu tempa, ale přece jen vadí cimrmanovský postup, kdy se herci baví o tom, co se "jako" děje ve vedlejší místnosti.

75%
Především velmi dobrá hra.
První polovina se tváří víceméně jako konverzačka a postupně atmosféra velmi houstne. To napětí ve druhé polovině by se dalo krájet, až mi z toho vibroval žaludek. Nedovedu si představit, že by to ještě více eskalovalo.
Výborně zahráli všichni herci, v této roli naprosto skvostný Vasil Fridrich.

Velice vtipná a skvěle napsaná konverzačka mj. o čekání na Godota. Výborné chemii mezi herci vévodí naspeedovaný Vasil Fridrich. Osobně jen lituji, že se autor nepokusil jít více na dřeň. Rozhodně však doporučuji.

Hra o špatném seběvědomí, hledání lepšího já, vidiny získání peněz na psích dostizích a hlavně o zbabělosti. První polovina hry je konverzační něco jako komedie, chvíli se u toho člověk baví, chvíli se u toho nudí, chvíli je to zajímavé a pak zase rozvláčné, obrat nastane v druhé polovině hry, která se změní v drama, kde zbabělé archetypy vyplouvají na povrch. Všichni pánové se svých rolí zhostili s bravurou. Ale nutno pdotknout, že hra nebude určena pro každého.

Po několikáté v ČK a zdejší způsob humoru a styl her se mě prostě nedotýká. Stejně jako si nezvyknu na pokaždé horko v sále a nepohodlné, stísněné sedačky á la sardinky... Nový kus "Večer na psích dostizích" je bohužel směsí absurdních debat a hádek 5 mužů, prakticky bez děje, dynamiky a bez pointy ve 2 místnostech. Nezaujalo. Jen Š. Krupa je zajímavý, neokoukaný typ a zajímal by mě i v jiných rolích...

První polovina možná bavila víc než ta druhá. Docela vtipná konverzačka se pak přehoupne k vcelku zásadnímu tématu. Tady možná nemám problém se zpracováním, ale s tématem samotným. Trochu bych doufala, že jsme se v téhle oblasti společensky posunuli už natolik, že se nebudeme společně smát různým synonymům homosexuality, i když pointa hry měla na tyhle problémy, doufám, právě upozornit. Za mě nejlepší pan Malý.

Chytře napsaný text rozehrává téma konfrontace dvojího životního postoje: pasivního, který neúspěch a životní prohru trpně přijímá jako danost, a aktivního, který bezohledně bojuje, nesmlouvavě, k ostatním krutě, ale autenticky. První postoj reprezentuje čtveřice zoufalých sázkařů na psí dostihy (včele Carlem, skvěle ztvárněným V. Fridrichem), druhý postoj pak nepříjemný návštěvník večírku Paul (s hrůzou nahánějící úsporností vyjádřený M. Fingerem). Inscenaci není co vytknout - výborný text, režie, scénografie i herecké výkony - až na jedinou drobnost: stylově splývá a je zaměnitelná s jakoukoli jinou inscenací cool dramatu Sokolovy éry ČK.

První část hry je komedie, která se postupem času mění spíše na drama. Hra je celkem vydařená, nenudí, ale přesto na poměry ČK se mi zdá poněkud slabší.

Společně jim to krásně hraje, příběhově slabší.

První polovina možná bavila víc než ta druhá. Docela vtipná konverzačka se pak přehoupne k vcelku zásadnímu tématu. Tady možná nemám problém se zpracováním, ale s tématem samotným. Trochu bych doufala, že jsme se v téhle oblasti společensky posunuli už natolik, že se nebudeme společně smát různým synonymům homosexuality, i když pointa hry měla na tyhle problémy, doufám, právě upozornit. Za mě nejlepší pan Malý.

Průměrná hra se slabou režií. První polovina se táhne neuvěřitelným způsobem a je to čekání na Godota v té horší podobě. Vasil Fridrich se to snaží uhrát, ale i tak dobrý herec má problém se s průměrným textem vypořádat. Baví Ondřej Malý, který má výhodu vděčné role přitroublého sraba. Naopak Martin Finger jako drsňák moc nefunguje. Šimon Krupa vypadá a hraje spíše jako syn než jako bratr hlavní postavy. A Jan Holík asi celou dobu přemýšlel, v kolik bude zítra ráno nástup do věčného seriálu. Po přestávce nabere hra trochu tempa, ale přece jen vadí cimrmanovský postup, kdy se herci baví o tom, co se "jako" děje ve vedlejší místnosti.

75%
Především velmi dobrá hra.
První polovina se tváří víceméně jako konverzačka a postupně atmosféra velmi houstne. To napětí ve druhé polovině by se dalo krájet, až mi z toho vibroval žaludek. Nedovedu si představit, že by to ještě více eskalovalo.
Výborně zahráli všichni herci, v této roli naprosto skvostný Vasil Fridrich.

Velice vtipná a skvěle napsaná konverzačka mj. o čekání na Godota. Výborné chemii mezi herci vévodí naspeedovaný Vasil Fridrich. Osobně jen lituji, že se autor nepokusil jít více na dřeň. Rozhodně však doporučuji.

Hra o špatném seběvědomí, hledání lepšího já, vidiny získání peněz na psích dostizích a hlavně o zbabělosti. První polovina hry je konverzační něco jako komedie, chvíli se u toho člověk baví, chvíli se u toho nudí, chvíli je to zajímavé a pak zase rozvláčné, obrat nastane v druhé polovině hry, která se změní v drama, kde zbabělé archetypy vyplouvají na povrch. Všichni pánové se svých rolí zhostili s bravurou. Ale nutno pdotknout, že hra nebude určena pro každého.

Po několikáté v ČK a zdejší způsob humoru a styl her se mě prostě nedotýká. Stejně jako si nezvyknu na pokaždé horko v sále a nepohodlné, stísněné sedačky á la sardinky... Nový kus "Večer na psích dostizích" je bohužel směsí absurdních debat a hádek 5 mužů, prakticky bez děje, dynamiky a bez pointy ve 2 místnostech. Nezaujalo. Jen Š. Krupa je zajímavý, neokoukaný typ a zajímal by mě i v jiných rolích...

75%
Především velmi dobrá hra.
První polovina se tváří víceméně jako konverzačka a postupně atmosféra velmi houstne. To napětí ve druhé polovině by se dalo krájet, až mi z toho vibroval žaludek. Nedovedu si představit, že by to ještě více eskalovalo.
Výborně zahráli všichni herci, v této roli naprosto skvostný Vasil Fridrich.

Hra o špatném seběvědomí, hledání lepšího já, vidiny získání peněz na psích dostizích a hlavně o zbabělosti. První polovina hry je konverzační něco jako komedie, chvíli se u toho člověk baví, chvíli se u toho nudí, chvíli je to zajímavé a pak zase rozvláčné, obrat nastane v druhé polovině hry, která se změní v drama, kde zbabělé archetypy vyplouvají na povrch. Všichni pánové se svých rolí zhostili s bravurou. Ale nutno pdotknout, že hra nebude určena pro každého.

Velice vtipná a skvěle napsaná konverzačka mj. o čekání na Godota. Výborné chemii mezi herci vévodí naspeedovaný Vasil Fridrich. Osobně jen lituji, že se autor nepokusil jít více na dřeň. Rozhodně však doporučuji.

Po několikáté v ČK a zdejší způsob humoru a styl her se mě prostě nedotýká. Stejně jako si nezvyknu na pokaždé horko v sále a nepohodlné, stísněné sedačky á la sardinky... Nový kus "Večer na psích dostizích" je bohužel směsí absurdních debat a hádek 5 mužů, prakticky bez děje, dynamiky a bez pointy ve 2 místnostech. Nezaujalo. Jen Š. Krupa je zajímavý, neokoukaný typ a zajímal by mě i v jiných rolích...

Chytře napsaný text rozehrává téma konfrontace dvojího životního postoje: pasivního, který neúspěch a životní prohru trpně přijímá jako danost, a aktivního, který bezohledně bojuje, nesmlouvavě, k ostatním krutě, ale autenticky. První postoj reprezentuje čtveřice zoufalých sázkařů na psí dostihy (včele Carlem, skvěle ztvárněným V. Fridrichem), druhý postoj pak nepříjemný návštěvník večírku Paul (s hrůzou nahánějící úsporností vyjádřený M. Fingerem). Inscenaci není co vytknout - výborný text, režie, scénografie i herecké výkony - až na jedinou drobnost: stylově splývá a je zaměnitelná s jakoukoli jinou inscenací cool dramatu Sokolovy éry ČK.

Společně jim to krásně hraje, příběhově slabší.

První část hry je komedie, která se postupem času mění spíše na drama. Hra je celkem vydařená, nenudí, ale přesto na poměry ČK se mi zdá poněkud slabší.

Průměrná hra se slabou režií. První polovina se táhne neuvěřitelným způsobem a je to čekání na Godota v té horší podobě. Vasil Fridrich se to snaží uhrát, ale i tak dobrý herec má problém se s průměrným textem vypořádat. Baví Ondřej Malý, který má výhodu vděčné role přitroublého sraba. Naopak Martin Finger jako drsňák moc nefunguje. Šimon Krupa vypadá a hraje spíše jako syn než jako bratr hlavní postavy. A Jan Holík asi celou dobu přemýšlel, v kolik bude zítra ráno nástup do věčného seriálu. Po přestávce nabere hra trochu tempa, ale přece jen vadí cimrmanovský postup, kdy se herci baví o tom, co se "jako" děje ve vedlejší místnosti.

První polovina možná bavila víc než ta druhá. Docela vtipná konverzačka se pak přehoupne k vcelku zásadnímu tématu. Tady možná nemám problém se zpracováním, ale s tématem samotným. Trochu bych doufala, že jsme se v téhle oblasti společensky posunuli už natolik, že se nebudeme společně smát různým synonymům homosexuality, i když pointa hry měla na tyhle problémy, doufám, právě upozornit. Za mě nejlepší pan Malý.