Počet komentářů: 0
Nový komentář

Za oponou

Bláznivá muzikálová komedie podle Monty Pythonů
[vydáno: 23.4.2018]
„Předpokládá se, že všichni tušíme, kdo jsou to Monty Python,“ zahájil tiskové setkání v klubu Městského divadla Brno režisér Stanislav Slovák. Je to předpoklad i pro diváky, aby se správně naladili na specifický styl humoru legendární britské skupiny, která v roce 1969 provedla takovou malou revoluci v televizní zábavě, když vtrhla na obrazovky seriálem "Monty Python's Flying Circus". „Byly to půlhodinové pořady plné skečů, sem tam písnička, velmi nekorektního ostrého suchého anglického humoru. Díly bourající jakékoliv konvence, plné politických i náboženských narážek, slovního humoru i scének bez pointy ohromily Británii,“ přibližuje dramaturg Miroslav Ondra. Po čtyřech sezónách seriálu se „Pythoni“ rozhodli, že natočí skutečný celovečerní film. Příběh, který jim přišel nosný a pro ně osobně příjemný byla legenda o králi Artušovi a rytířích Kulatého stolu (Monty Python and the Holy Grail). Film byl pochopitelně především složen z jednotlivých zábavných skečů a situací. Členové skupiny Monty Phyton, z nichž se pak stali populární moderátoři nebo komici, byli vysoce vzdělaní lidé, takže téma neuchopili hloupě. Pouze velmi velmi nevážně...

Všechny prvky pythonovské poetiky se po téměř třiceti letech dostaly i do muzikálu. Vznik hudebního díla inicioval Eric Idle, jeden ze členů legendární skupiny. On to byl, kdo dal dohromady ty nejzábavnější a divadelně nosné skeče, poskládal je do sevřenějšího tvaru a především divadelní verzi zakončuje trochu jinou, silnější pointou. Vložil do muzikálu i některé starší písně (například slavnou Always Look on the Bright Side of Life z dalšího pythonovského filmu Life of Brian), se spolupracovníkem Johnem Du Prezem dopsali další songy a muzikál byl na světě. Zkušební verze muzikálu se nejprve hrála v Chicagu (2004), teprve poté se dostala na Broadway (2005) či na West End (2006). Postupně muzikál putoval po všech koutech světa. „Přes Plzeň a Liberec se konečně tento muzikál dostává do Brna,“ směje se Miroslav Ondra.

na tiskovém setkání v klubu MdB
na tiskovém setkání v klubu MdB


„Asi netřeba mluvit o tom, jakým způsobem je ohýbána artušovská legenda, něco tak výsostně britského, postaveného na piedestal. Typickou pythonovskou metodou samozřejmě je vše možné z toho piedestalu bořit. Ne zesměšňovat, ale nějakým způsobem prověřovat, tropit si z tématu šprťouchlata. A vymýšlejí vskutku mistrovské pointy! O tom, co v představení bude, vlastně skoro nic nechceme prozrazovat,“ říká Stano Slovák a myslí to naprosto vážně. Po další minuty hlídal slova svá i kolegů, aby nezaznělo snad něco, co by zkazilo překvapení…

Na tomto místě by bylo skoro žádoucí také vydat doporučení nedívat se na film, jenž je dostatečně šílený, rozbitý ve své struktuře, je vlastně už i hodně starý. Nikoho by pravděpodobně nenapadlo, že zrovna tohle by mohlo posloužit jako základ muzikálu...
„Muzikál je naštěstí mnohem ukázněnější, přímočařejší, tedy kromě očekávaného předpokladu, že obsahuje více hudby,“ srovnává Miroslav Ondra.

„Však i sami autoři muzikálu měli problém nejen s neučesaností původní předlohy, ale i tím, že filmu chybí silnější linka. A tak byla třeba vepsána Dáma z jezera, postava, kterou ve filmu nenajdeme,“ dodal Stano Slovák. „Muzikál neobsahuje až tolik písňových čísel, jen kolem šestnácti, mluvené pasáže mají větší plochu, zajímavé je však, jakého žánrového rozsahu ta hudba je nebo jak paroduje některé muzikálové postupy, ne-li klišé. Tolik hudebního humoru, založeného na absurditách, jen tak nenajdete!“

S velmi zajímavým nápadem přišel výtvarník Christoph Weyers. Scénografii vystavěl „pouze ve 2D“. „Zrovna takové jednoduché řešení sedí na to, že vlastně hrajeme pohádku pro dospělé…,“ uvedl k tomu Stano Slovák.

Název Spamalot? Nepřeložitelná slovní hříčka. V češtině to nevyjádříte. „Spam v novém smyslu jako něco obtěžujícího, jinak ve významu lančmít, mletého cosi, co se jedlo za války. Pythonovští rytíři ty konzervy také rádi jedí. A Camelot je jméno hradu legendárního britského krále Artuše. Název muzikálu je licencovaný, takže stejně nesmíte použít něco jiného,“ vysvětluje Miroslav Ondra.

Jsou mezi herci příznivci skupiny Monty Python?
„Byl jsem jimi odkojený, jejich humor je mi blízký,“ usmívá se Lukáš Vlček, který v alternaci s Petrem Štěpánem ztvární roli krále Artuše. „Není potřeba vymýšlet nějakou nástavbu, vše je krásně obsaženo v textu.“

„A tady je trochu problém,“ navázal Stano Slovák: „Když jste na první čtené, řehtáte se. Když jedete první zkoušky na jevišti, řehtáte se. Zato teď před generálkami, po tolika opakováních, už se nikdo nesměje a je ve vzduchu tendence tak zvaně něco přidat. Až předstoupíme před diváka, bude to zase jiné...“

...račte vstoupit!
...račte vstoupit!


„Monty Python jsem znala jen vzdáleně a bližší seznámení proběhlo vlastně až díky promítání vybraných scének na začátku zkoušek,“ říká Andrea Zelová. „Bavilo mě to, ten jejich absurdní humor boří všechny hranice! Tedy až na pár výjimek - pouštěla jsem něco i doma, nesetkalo se to s pochopením. Taky ve mně hrklo, co na to budou říkat moji rodiče, až se na muzikál přijedou podívat. Ale mě to baví, je to prča! ...Pak jsem samozřejmě zjistila, že zrovna moje postava, Dáma z jezera, je obrovská výzva pěvecká, jejíž vtip jde úplně jinou cestou, a to přes hudbu.“

Stano Slovák dodává: „Balancujeme! Stejně jako autoři, kteří sami říkají, že jejich muzikál má být pro široké publikum a není určen pouze pro fanoušky skupiny Monty Python, respektive znalce jejich skečů. Ani nemusíte mít široké vědomosti o artušovských mýtech, které jsou, co si budeme povídat, poměrně spletité. Autoři vše záměrně zjednodušují, vytahují z toho jen základní motivy a samozřejmě postavy. Vycházejí z faktu, že ani anglosaský divák to nezná dokonale.“

Spamalot je muzikál, který ctí autory. Gró je pythonovské. „A tak to chceme. Kdyby se nám to nelíbilo, napíšeme si to se Šotkovským a Štěpánem sami,“ směje se Stano Slovák. „Autoři nám přesto nabízejí určitou možnost, jak si také odskočit k nebritskému (našemu domácímu) symbolu. Zřejmě v publiku zasednou i tací, kteří se s „humorem na hraně“ nesmíří. Většina diváků to však, věříme, vezme za své od první minuty. Třeba nakonec neurazíme nikoho.“

V režii Stanislava Slováka, zbrusu novém překladu Zuzany Čtveráčkové, scéně Christopha Weyerse, kostýmech Andrey Kučerové a Adély Kučerové, v hudebním nastudování Dalibora Tuže, choreografii Martina Packa a s projekcemi Petra Hlouška se hlavních rolí zhostí Petr Štěpán nebo Lukáš Vlček (Král Artuš) a Hana Holišová nebo Andrea Zelová (Dáma z jezera). Jako rytíři Kulatého stolu a desítky dalších postav se představí Daniel Rymeš nebo Marco Salvadori, Ondřej Studénka nebo Dušan Vitázek, Jan Brožek nebo Ondřej Halámek, Lukáš Janota nebo Aleš Slanina, Rastislav Gajdoš nebo Ondřej Biravský, Jiří Ressler nebo Jonáš Florián a další.

.....
foto: Michal Novák



Komentáře k tématu článkuPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.